Sprostý podezřelý, obviněný, obžalovaný, odsouzený. Jaký je v tom rozdíl?

Sprostý podezřelý. Podle Cimrmana jej poprvé užil inspektor Václav Trachta při vyšetřování nenadálé smrti továrníka Bierhanzla ve vlaku, který jel z Istanbulu do Prahy. Až později jej převzala trestněprávní nauka, ale již vážněji…

V českém trestním řízení se osoby podezřelé z trestného činu označují různými termíny. Odvíjí se dle toho, v jaké fázi řízení se nacházejí.

Rozlišujeme zde pojmy „podezřelý,“ „obviněný,“ „obžalovaný“ a „odsouzený,“

Přičemž každý z těchto právních termínů má své specifické místo v trestním procesu.

Podezřelý je osoba, která byla zadržena na základě podezření ze spáchání trestného činu. Nicméně doposud proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání.

V této fázi existuje pouze podezření, a ne konkrétní důkazy či obvinění. Jakmile jsou však důkazy dostatečné, zahájí se trestní stíhání.

Obviněný je osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání,. Což znamená, že existuje konkrétní podezření podložené důkazy.

Obviněný má právo využívat různá procesní práva, která mu trestní řád zajišťuje. Mezi tato práva patří především právo na zákonné stíhání, právo zvolit si obhájce, právo podávat opravné prostředky, činit důkazní návrhy, a především právo na obhajobu.

Obviněný má také právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, a ke všem důkazům, které byly předloženy. Důležité je, že není povinen vypovídat, což znamená, že má právo mlčet a nemusí se k obvinění vyjádřit. O tomto právu musí být náležitě poučen.

Obžalovaný se stává z obviněného poté, co státní zástupce, v souladu s trestním řádem rozhodne na základě důkazů o podání obžaloby. A je nařízeno tzv. hlavní líčení.

Lapidárněji řečeno po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný.

Obžalovaný pak přechází do fáze, kdy jeho případ projednává soud. Veřejná obžaloba je klíčovým momentem, který zahajuje soudní řízení a umožňuje podrobné přezkoumání důkazů, které byly proti obžalovanému shromážděny.

Odsouzený je ten, proti komu byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci. Tímto rozsudkem končí procesní řízení a odsouzený je povinen podstoupit trest stanovený soudem.

Odsouzený může podávat řádné opravné prostředky proti nepravomocnému rozsudku, a mimořádné opravné prostředky proti již pravomocnému rozsudku.

Pakliže se obviněný cítí poškozen na svých právech, může žádat o přezkum postupu orgánu činného v trestním řízení nebo podávat v případech stanovených zákonem opravné prostředky proti rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení:

Pokud je rozsudek pravomocný, musí se již odsouzený pachatel podřídit výkonu trestu.

Všechny tyto fáze chrání práva obviněného jednotlivce, ale i společnosti. Kladou důraz na spravedlnost a transparentnost a zajišťují, aby trestní řízení striktně probíhalo v souladu s principy právního státu.

Obviněný má široké možnosti, jak se hájit, čímž je zaručeno, že nebude svévolně obviněn či následně odsouzen, ať už by důvody byly jakékoliv.

Tato ochrana je klíčová, aby bylo zajištěno, že spravedlnost bude přístupná všem a že se každý případ projedná důkladně a s ohledem na všechna práva zúčastněných stran.

Prameny a další informace :

https://verejnazaloba.cz/vice-o-sz/vse-podstatne-o-trestnim-rizeni/kdo-je-kdo-v-trestnim-rizeni/obvineny/

zakonyprolidi.cz

Trestní řád

Vantuch P.: Obhajoba obviněného, C. H. Beck, 2010 (vyšlo několik aktualizovaných vydání)

Vantuch, P.: Trestní řízení z pohledu obhajoby. 3. vydání, 2024, C.H.Beck

Jelínek, J. - Uhlířová, M.: Obhájce v trestním řízení. 1. vydání. Praha: Leges 2011,

(autor osvětového článku je právníkem)