Článek
Milí čtenáři, já jsem si vždycky myslel, že menza je místo, kde se člověk naučí dvě zásadní věci: přežít a nebýt vybíravý. A pak přijde zpráva z Masarykovy univerzity a člověk zjistí, že studentský život může být… skoro gurmánský.
Ano, čtete správně. Do menz totiž míří sumeček africký. A já si říkám: kde jsou ty časy, kdy jsme si v jídelně vybírali mezi „něčím s omáčkou“ a „něčím, co omáčku jen předstírá“?
Sumeček: ryba, která neurazí (a prý ani nezapáchá)
Podle univerzitního sdělení má sumeček jemné, lehce nasládlé maso a – pozor! – „bez typického rybího zápachu“.
A tady se musím zastavit. Protože jestli existuje něco, co mě vždycky odrazovalo od ryb, tak to nebyly kosti. To byla ta vůně, která vám připomene, že ryba ještě před chvílí měla vlastní názor na život.
Sumeček ale prý žádný „bahnitý nádech“ nemá, je šťavnatý, skoro bez kostí a ještě ke všemu zdravý.
No řekněte sami – není to ideální parťák? Nenáročný, výživný a bez zápachu!
Sumeček africký v menzách MU:
- pátek 27. března– Diamond sumeček na hráškovém pyré, vařené brambory s máslem
- pátek 10. dubna– Grilovaný sumeček s restovanou zeleninou, bramborová kaše
Láska na první sousto (nebo alespoň druhé)
Studenti se mohou tedy těšit třeba na sumečka na hráškovém pyré nebo na grilu se zeleninou.
A já si představuji tu situaci:
Sedím v menze, kolem mě hluk, někdo si nese tác, někdo nervózně hledá příbor… a já si dám sousto. A najednou si řeknu: „Počkej… tohle je dobré!“
To je ten moment, kdy se vám změní život. Ne dramaticky. Pořád budete mít zkoušky, účty a občas i špatnou náladu. Ale budete vědět, že někde existuje sumeček, který vás nezklame.
Lokální ryba s globální ambicí
Co mě na tom celém baví nejvíc, je ten paradox. Sumeček je původem z Afriky, ale do menzy připlave z regionálního chovu na Slovensku.
Takže vlastně nejím exotiku. Jím globalizaci v praxi. A ještě ke všemu ekologicky – krátký dodavatelský řetězec, kontrolovaný chov, žádné pesticidy ani těžké kovy.
To zní skoro jako kdyby mi někdo servíroval nejen oběd, ale i dobrý pocit.
A co na to my, obyčejní jedlíci?
Já myslím, že bychom měli být opatrní. Protože jakmile si zvykneme na jemného, šťavnatého sumečka bez kostí, může se stát, že už nikdy nebudeme chtít zpátky ke klasice.
A co pak?
Budeme chodit do restaurací a ptát se: „A nemáte náhodou něco… bez zápachu a bez kostí?“ A číšník se na nás podívá tak, jak se dívají lidé na někoho, kdo právě ztratil kontakt s realitou.
Malé velké štěstí na talíři
Celé to má ale ještě jednu rovinu. Menza už dávno není jen o tom „najíst se levně“. Je to taková malá laboratoř života. Zkouším nové chutě, nové kombinace, někdy i nové odvahy.
A možná právě u toho sumečka si někdo uvědomí, že změny nejsou špatné. Že i věci, které znějí divně (třeba „africký sumeček v menze“), můžou být nakonec docela příjemné.
A tak vám přeji, milí čtenáři, abyste ve svém životě potkali co nejvíc sumečků.
Takových těch jemných, nekomplikovaných a překvapivě dobrých.
Protože někdy stačí jedno sousto – a svět je hned o něco chutnější.
Pramen:
https://www.em.muni.cz/udalosti/18570-jidelnicek-menz-obohati-pokrmy-ze-sumecka-africkeho?utm_campaign=is.muni&utm_medium=referral&utm_source=is.muni
