Článek
Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým odmítl návrh senátorů na zrušení zvýšení věku odchodu do důchodu, přichází v parném létě, kdy lidé ve fabrikách, na stavbách nebo za kasou v supermarketu potí triko. A nejen triko. Tito lidé si právě vyslechli, že práce do 67 let není protiústavní. Ústavní soudci, s měsíčními příjmy přes 300 tisíc korun, s řidičem, třemi asistenty a sekretářkou, s podmínkami důstojnými spíše diplomatického salónu než reality českého zdravotnictví a pracovního trhu, nám vzkázali: „Máte ještě sílu, tak makejte.“
Nezlobte se, ale nemohu si pomoct – tohle rozhodnutí působí, jako by soudci žili na jiné planetě. Anebo aspoň v jiném státě než většina našich lidí.
Zkuste si to představit: jste třeba ošetřovatelka v domově seniorů, klempíř, prodavačka nebo sanitář. Ráno vstáváte ve čtyři, večer bolavé nohy ledujete v lavóru. A do toho vám stát oznámí, že v práci zůstanete do 67. A že je to tak správně, protože „právo na důstojný život“ se tím údajně nijak neporušuje.
Jenže ono už dnes není výjimkou, že lidé odcházejí ze zdravotních důvodů do předčasného důchodu kolem 60. A teď se jim to celé prodlouží? Jak? Na vozíčku?
Soudcům se to mluví – ti opravdu nemají důvod, proč by jim to mělo vadit. Jsou zdraví, mají nadstandardní péči, skvělý důchodový výměr, a do penze mohou odejít, kdykoli se jim zachce. To se to potom z výšin ústavního piedestalu přikyvuje vládě, že „reforma“ je v pořádku.
Přitom to, čemu se říká důchodová reforma, není žádná reforma. Je to obyčejné škrtání, u kterého si politici myjí ruce tím, že „není jiná cesta“. A přitom se jedná o největší zásah do života lidí za posledních dvacet let.
Důchody jsou věcí důstojnosti. Ukazují, jak si stát váží těch, kteří ho desítky let táhli. Tahle vláda a bohužel i Ústavní soud ukazují, že pro ně je to jen účetní položka. Ale my to vidíme jinak. Pokud nám občané dají důvěru, tento asociální nesmysl zrušíme. Protože jsme přesvědčeni, že stát se má postavit za ty, kdo nemají možnost si připlatit na zdraví nebo si spořit bokem.
Stát má přece stát při těch, kdo celý život dřeli – ne je v šedesáti posílat na rekvalifikační kurz na IT odborníka.
Závěrem
Vzkaz pro všechny, kdo dnes kroutí hlavou: tohle není definitivní.
Politika a volby mají sílu věci změnit – a my tu sílu, věřím, znovu u říjnových voleb získáme.
Řekneme na podzim „fialové asociální“ vládě jasné Stačilo?
