Článek
Bylo, nebylo… za devatero moravskými saunami.
Kdysi sem zavítal do takové pohádkové sauny U Andersena v Brně. Esli tam eště dneska stojí a fachčí, to teda nevím. Bývala vedle erotické hospody Moulin Rouge, která už taky vzala za svý.
Ale zpátky do té naší saunové pohádky.
Sedím si tam v klidu, potím se jak vrata od parlametního chlíva a najednou se vedle mě usadí jakési random chytroprd, stár zhruba padesát jařin.
Nikdy sem ho tam předtím neviděl.
A ten borec spustil.
„Tož toto je tady na prd. To ve Finsku, to je iné kafe! Tam majó sauny, panečku! To je sauna! To né jak tady…“
A jel. Pořád dokola Finsko, sauna, Finsko, sauna. Bla, bla, bla… Člověk by čekal, že za chvílu vytáhne finské občanství nebo aspoň saunové vysvědčení.
Já sem dělal, že tam nejsu.
Jenže borec chtěl společnost. Po chvíli se na mě otočil a povídá:
„A byl ste někdy ve Finsku v sauně?“
Tak sem si řekl: A dost. Štatlák musí zasáhnót.
„Víte, že ve Finsku nemajó Ústavní soud?“
Borec ztichl.
Chvílu na mě čuměl, jak kdybych mu právě oznámil, že v Brně zrušili šaliny.
„Jako… v sauně?“
„Né,“ povídám. „Vůbec nikde.“
A byl klid.
Najednó sem slyšel jenom praskání kamen a vlastní myšlenky. Borec už nic neříkal. Asi začal přemejšlet, jak je to s tím Finskem, Ústavním soudem a esli se tam vůbec vyplatí jezdit.
A já sem měl konečně saunovej klid.
Z teho plyne jednoduché ponaučení: V sauně se má člověk potit, relaxovat a držet hubu.
Sauna není hospoda U Čápa. Není to předvolební debata ani čekárna na šalinu.
Když chcete vykládat, jak je ve Finsku všechno lepší, běžte to říct někomu na Zelňák nebo na magistrát paní primátorce Zlatuškové.
Saunování zdar, ogarstvo!
