Článek
Publikace „Visegrád: Suverenita v čase chaosu“ autorů Petra Rožňáka a Pavla Nečase patří spíše do druhé kategorie.
Autoři se neskrývají za akademickou neutralitu. Naopak. Od prvních stránek dávají najevo, že jim nejde jen o suchou analýzu fungování Visegrádské skupiny. Předkládají čtenáři jasně formulovaný pohled na postavení střední Evropy v době, kdy se Evropská unie potýká s řadou krizí a kdy se znovu otevírá otázka národní suverenity.
Kniha má jednu nespornou přednost. Je napsána srozumitelně. Čtenář není zavalen desítkami tabulek, grafů a nesrozumitelných odborných termínů. Rožňák a Nečas zvolili styl, který je blízký publicistice, a právě proto může oslovit nejen odborníky, ale i běžné zájemce o politiku a mezinárodní vztahy.
Ústřední myšlenkou publikace je přesvědčení, že Visegrádská skupina není přežitkem minulosti, jak někdy slýcháme, ale naopak projektem, jehož význam může v budoucnosti ještě růst. Autoři odmítají tezi o údajné vyčerpanosti V4 a připomínají, že země střední Evropy mají řadu společných zájmů – od energetické bezpečnosti přes ochranu vnějších hranic až po otázky sociální stability.
Z právnického pohledu je zajímavá zejména pasáž věnovaná problematice suverenity. V posledních letech jsme svědky stále intenzivnějšího přenášení rozhodovacích pravomocí na nadnárodní úroveň. Autoři upozorňují, že tento proces není automaticky negativní, ale zároveň kladou otázku, kde leží hranice mezi užitečnou spoluprací a oslabováním demokratické kontroly.
Za pozornost stojí i argument založený na prosté matematice. Samostatný hlas menších států může být v evropských strukturách snadněji přehlédnut. Pokud však státy V4 postupují koordinovaně, představují blok více než šedesáti milionů obyvatel. Takový hlas již nelze ignorovat.
Samozřejmě lze s některými závěry autorů polemizovat. Ostatně dobrá kniha nemá čtenáře uspávat, ale nutit ho přemýšlet. A právě to se Rožňákovi a Nečasovi daří. Nepředkládají jedinou možnou pravdu, ale vybízejí k diskusi o budoucnosti střední Evropy.
V době, kdy je veřejný prostor často zaplaven povrchními slogany a zkratkami, představuje tato kniha vítané pozvání k hlubšímu zamyšlení. Ať už jste příznivcem Visegrádské skupiny, nebo jejím kritikem, stojí za to si ji přečíst. Už jen proto, že otázka suverenity, spolupráce a postavení střední Evropy nebude v příštích letech z veřejné debaty rozhodně mizet.
Ergo kladívko, Rožňák a Nečas nabízejí pohled, se kterým lze souhlasit i nesouhlasit. Rozhodně jej však nelze jednoduše přehlédnout. To je ostatně znak každé zajímavé knihy.
