Článek
Kdykoliv se ocitnu na Kladně (v tom Ocelovém srdci Čech) nebo v jeho širém okolí, nemusím čekat dlouho.
Dám si pivo na nádraží, zastavím se v knihovně nebo jen sednu do autobusu, a už to přichází. Nenápadný chlapík, lehce prošedivělý, ale pořád se švihem hokejisty, si mě změří pohledem a po pár větách mezi řečí to tam padne:
„Hele, já byl v mládí lepší než Jágr.“
Regionální diagnóza
Zpočátku jsem se smál. Dnes už ne. Dnes vím, že to není vtip, ale regionální diagnóza. Kladno má Jágra v rodném listě, ale taky stovky jeho stínů – mužů, kteří „byli lepší“. Jen měli smůlu.
Zranění, vojna, špatná parta, zlomené srdce, nebo trenér, který „jim nerozuměl“.
A pak, jako by se řeklo kouzelné zaklínadlo, se rozvine příběh:
„Víš, já hrál za kladenský dorost, v patnácti jsem dával hattricky Spartě. Jenže pak přišel turnaj v Příbrami, já si blbě šlápnul na brusli a bác – meniskus! Doktor říkal, že budu rád, když ještě budu chodit. A Jágr? Ten měl prostě kliku.“
Nejkrásnější na těchto historkách je jejich věrohodnost. Každý detail sedí. Jak vypadala ta hala v roce 1984, jak trenér křičel, jak maminka brečela.
Jenže zatímco Jaromír tehdy šel bruslit na rybník a přemýšlel, jak bude jednou hvězda NHL, náš hrdina se učil elektrikářem a říkával, že „to má ještě čas“.
A teď, po čtyřiceti letech, ten čas stále má. Vždyť on by pořád mohl hrát! Kdyby se jen trochu protáhl, kdyby ty záda tolik nebolela a kdyby měl ty brusle, co tehdy zůstaly u tchána na půdě.
Kladno má zvláštní schopnost: rodí legendy, které nikdy nebyly
Všichni byli lepší než Jágr, jen to nikdo nezapsal do statistik. Když to člověk slyší poosmé, po desáté, začne tomu téměř věřit. Možná někde existuje paralelní vesmír, kde všechny tyhle příběhy jsou pravda – a Jaromír Jágr tam hraje třetí lajnu v Třebíči.
Ale u nás? U nás má hokej jen jednoho Jágra.
A stovky těch, kteří mohli být. Možná je to tak v pořádku. Někdo musí vyhrát Stanley Cup, a někdo zase vyprávět v hospodě o tom, jak mu unikl.
A kdyby se zítra vrátil čas, určitě by to dali dohromady. On, Růžička, Hašek – a Jágr by seděl na střídačce.
Jen kdyby to zpropadené koleno…
