Článek
Úvodem
Nedávno mne jeden student nepřímo upozornil, že i v dnešní době, stále existují komunální politici, kteří používají jako svou (pracovní, veřejnou) e-mailovou adresu, svoji soukromou „freemailovou emailovku“. Například ve tvaru frantisek.radni@centrum.cz.
Popravdě nejprve jsem tomu nechtěl ani věřit, tudíž jsem si tento údaj pro jistotu ověřil. A skutečně i v roce 2024 se toto v českém veřejném komunálním prostoru nadále děje.
Tedy z právního (resp. správně právního hlediska) se nejedná o nic nezákonného, nicméně jde o řešení ne zcela profesionální. De facto zbytečně dehonestující obecního představitele v očích erudovanější veřejnosti. A to nejenom z jeho obce, ale přirozeně i ze zbytku republiky (či dokonce ze zahraničí), jelikož základní vlastností internetu je, že se „dá stránka otevřít“ odkudkoliv na planetě.
Nadto relativně velice nevhodně (až nevkusně) vyhlíží, pakliže šest (ne)uvolněných radních má publikovánu e-adresu ve tvaru jmenoaprijmeni@město.cz a sedmý v podobě XYZ@seznam.cz.
Anebo dokonce adresu se svojí „autolakovnou“, kde neuvolněný radní
či zastupitel jinak běžně (občansky) pracuje. V dnešní době, kdy nastavení automatického „přeposílání“ pošty z jednoho emailu na druhý zvládne
i středoškolák, je to opravdu zbytečné.
Samozřejmě je autorovi článku jasné, že často nejde o nějaký hlubší úmysl, ale spíše o (nedbalostní) pozůstatek nastavení emailové pošty z minulosti. Již slyším hudrující zastupitele: Víte, co my máme práce na obci ,a ještě ve svém původním zaměstnání a kolem své domu, chalupy a zahrady, já mám tak čas se tam někde „šolichat“ s nějakými e-adresami, jak si myslí ti „akademičtí pantátové z Brna
či z Prahy“, mě to tak dvacet let funguje, a když by náš táta (nebo děda) na národním výboře, tak žádné emailové adresy tehdy ani nebyly…
Právní úskalí
Nicméně z vod marketingových a psychologických zpátky ke správnímu
a veřejnému právu.
Nedávno jsem se v praxi setkal s dotazem – zda v případě, že komunální politik/politička na veřejně přístupném webu města/obce/městského obvodu/ publikuje svoji e-mailovou adresu, byť i soukromou (například na seznam.cz nebo post.cz, kterak jsme o tom pojednávali výše), musí strpět, že na tuto zveřejněnou e-mailovou adresu mu budou chodit nevyžádané podněty a elektronické zprávy od občanů obce, ale i třeba od „lidí přespolních“?
Záměrně zde uvádím i tu variantu s fyzickými (ale i právnickými) osobami z jiných českých, moravských a slezských obcí. Jak známo žádná z našich 6253 obcí nežije ve vzduchoprázdnu, a mj. je součástí určitého samosprávného kraje, případně dobrovolného svazku obcí či nějakého mikroregionu. Navíc obce mj. pobírají část svých financí od státu, kraje či Evropské unie. Takže provázanost s okolím obce je docela jasná.
Nevyžádaná pošta od občanů, ale i třeba advokátů
Ale zpátky k naší prazákladní otázce – může legálně občan z jiné obce poslat starostovi či radnímu z jiné (nejen přímo sousedící) obce na jeho „soukromou“ adresu nevyžádaně nějaký dotaz, oznámení, pozvánku na konferenci, přednášku, oslavu narozenin či výstavu. Ale i třeba oznámení o skutečnosti, že vydal knihu, ve které se píše o jejich obci či nějakém jejich rodákovi nebo slušnou žádost o podporu jejich neziskovky. A jelikož jsme v převážně „advokátském periodiku“, tak by takovým oznámením mohla být i informace o otevření nové advokátní kanceláře v daném městě, včetně třeba pozvánky na slavnostní otevření nové kanceláře.[1]
Tedy prostě něco nekomerčního, co se týká (více či méně) jejich obce.
In medias res: ano může.
Zde se ještě zastavme u slovíčka „nevyžádaně“, kterým někdy adresáti elektronické pošty z řad zastupitelů obcí a měst operují.
Na jednu stranu je „nevyžádanost“ všeobecně chápána jako něco negativního, proti čemuž nutno bojovat, třeba i právně. Avšak zamyslíme-li se nad věcí hlouběji tak jistá „nevyžádanost“ (samozřejmě přiměřená) je součástí lidského bytí a komunikace. Kdyby radní již věděl dopředu o stížnosti/námětu občana a vyžádal si ho, tak by mu občan z povahy nemusel o té novince přece psát.[2]
Jistě řada občanů i neobčanů obce posílá starostům a radním leckdy (částečné či dokonce úplné) nesmysly nespadající do života obce, avšak to nyní neřešíme.
Nevyžádaná obchodní sdělení
Pozornější čtenář si snad povšiml, že v předloženém textu neřešíme otázku tzv. nevyžádaných obchodních sdělení.[3] Tedy takových (zpravidla komerčních, reklamních) elektronických zpráv, které byly zaslány bez předchozího souhlasu zákazníka či jiného subjektu. Ty jsou, až na pár zákonem stanovených výjimek, v českém i evropském právu zakázány. Obecným dozorovým orgánem nad dodržováním povinností při šíření obchodních sdělení je Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) se sídlem v Praze.[4]
Pro naši tématiku je stěžejní, že i zde má starosta nebo radní veřejně používající adresu ve tvaru XYZ@město.cz stejnou míru ochrany jako zastupitel s adresou v podobě XYZ@seznam.cz.
Nepochybně zcela stranou nyní ponechejme, že řadu reklamního spamu (například na různé prostředky posilující mužskou potenci, loterie, kasina či na hubnutí) rozesílají spamboty sídlících mimo Evropskou unii, a zpravidla mimo civilizovaný právní svět, takže reálná právní (!) ochrana proti nim aktuálně neexistuje.[5]
Závěrem
Pakliže zveřejní zastupitel (člen rady, starosta či místostarostka) obce na veřejně přístupném webu města/obce/městského obvodu/ svoji e-mailovou adresu, byť
i soukromou (jak o tom bylo pojednáno v článku výše), tak nemůže občany města, ale i osoby z jiných obcí, kvalifikovaně vinit z toho, že „zneužívají jeho soukromou adresu“.
Mám za to, že ani stížnost na nevyžádanou (nekomerční) elektronickou poštu k dozorovému orgánu by v takovém případě neměla relevantní šanci na úspěch.
Práce zastupitele obce přináší jak radosti – v podobě pochval, tak i někdy sdělení, která jsou z pohledu komunálního politika irelevantní a někdy i třeba kritická.
Kterak říká jedno staré francouzské přísloví – Kdo slouží obci (kraji), ten má velmi přísného pána.
------------------------------------------------
(modifikovaně psáno pro Advokátní deník)
------------------------------------------------
[1] Samozřejmě něco jiného by bylo, kdyby místní (či přespolní) advokát nevyžádaně spamoval starostu či obecní radní reklamními nabídkami na „výhodné právní služby“ pro obec.
[2] Něco jiného je, když komunikace již probíhá, a radní/místostarosta si jen nějakou informaci ujasňuje či doplňuje.
[3] Francouzští podnikatelé někdy v této souvislosti sarkasticky říkají: E-mail je sice o dost horší prodejce než člověk, a je to v EU svázáno řadou právních pravidel, ale zase vám nikdy nezaloží odbory a nechce kávu, kaviár a dovolenou.“
Zdroj: https://citaty.net/citaty/2000541-ivo-toman-e-mail-je-sice-horsi-prodejce-nez-clovek-ale-zase/
[4] Dodejme, že nevyžádaných telefonických obchodních (!) sdělení ukládá sankce Český telekomunikační úřad, ne ÚOOÚ. Za nevyžádaný telemarketing je možné udělit pokutu až 50 000 000 Kč nebo částku do výše 10 % z čistého obratu pachatele přestupku dosaženého za poslední ukončené účetní období.
[5] A asi ani v dohledné době existovat nebude.
