Článek
„Nedělá ti manželka nepříjemnosti, když se vrátíš domů pozdě v noci?“
„Ne, já se s ní vždycky vsadím, že přijdu brzo, a ona má pak radost, že vyhrála.“
Tahle věta zazněla včera od pana Balšíka (74), když si na lavičce v lužáneckém parku vedle mě rozbaloval rohlík se salámem Karel Gott-haj.
Podotýkám, že šlo o rohlík z domácích zásob, salám z akce a Balšíkova slova byla zcela neakční – zazněla s ledovým klidem člověka, který ví, jak chod světa (a žen) funguje.
Pan Balšík, jinak vášnivý hráč šachů a vytrvalý odpůrce všech novinek od roku 1983, mě svým přístupem zaujal. A přiznávám – trochu mi narušil dosavadní představy o manželském soužití ve věku pokročilém. Já měl za to, že v důchodu už člověk chodí domů spíš dřív než později, protože mu končí „Hospoda na rohu“ a začíná „Nemocnice na kraji města“.
Domácí ironie nikoho nezabije
Ale kdepak! Pan Balšík žije život, za který by se nemusel stydět ani agent 007, jen místo Martini popíjí Starobrno a místo Bond girl má doma paní Boženu, která ovládá umění domácí ironie na úrovni japonského meče katany.
„Jak to myslíte s tou sázkou?“ ptám se ho.
„No jednoduše. Řeknu jí: Božka, dneska přijdu domů v osm. A ona na to: Ty přijdeš nejdřív v deset, ty šašku. A už jsme v tom! Sázka drží. A když pak dorazím ve čtvrt na dvanáct, ona má radost, že vyhrála. A já mám klid. A ještě mě nechá v klidu jít spát, protože ví, že jsem potrestanej tím, že jsem zase nevyhrál.“
Brilantní. Geniální v jednoduchosti.
Žádné hádky, žádné vysvětlování, žádné trapné výmluvy o „nefungujícím mobilu“ nebo „čekání na tramvaj, co nejela už od revoluce“. Jen sázka, čistá, sportovní, s manželskou garancí spokojenosti na obou stranách.
A co když prý pan Balšík náhodou opravdu přijde v osm?
„Tak to mě musí rychle někde zdržet soused, jinak by prohrála a to bych pak nespal já. Už se mi to jednou stalo. Vyhrál jsem. Božka mlčela celou večeři a pak mi naservírovala krupicovou kaši. Bez másla. Bez klobásy. A hlavně bez úsměvu.“
Zapsal jsem si poznámku: V manželství se nevyplácí vyhrávat. Tedy – pokud nejde o předem prohranou sázku.
Diplomat
A tak si myslím, že pan Balšík je vlastně nejen důchodce, ale i diplomat, psycholog, stratég a mistr manželské harmonie. Všichni ti mladí kouči vztahů by mu mohli chodit na konzultace. On totiž pochopil zásadní věc: klíčem ke štěstí není mít pravdu, ale nechat druhého, aby ji měl. A ještě se u toho dobře pobavit.
A jak říká pan Balšík na závěr:
„Manželství není šachová partie, kamaráde. Tady král nehraje, jen se tváří, že ano. Hraje královna. A když víš, jak se s ní vsadit, tak můžeš i prohrávat a přitom vyhrávat.“
A s tím se, milí čtenáři, s vámi dnes vsadím – že jste se alespoň pousmáli. A jestli ne, klidně prohraju. Aspoň budete mít radost.
