Článek
Kdo jste někdy učil ve škole, musíte mi dát za pravdu, že níže popsaní žáci se ve školách vyskytují v hojném množství.
Jsou to takoví ti škodiči. Během výuky se snaží co nejvíce vyrušovat, jsou drzí, nenosí pomůcky a taky nic neumí. Proplouvají na čtyřkách a pětkách a někdy jsou nuceni složit opravnou zkoušku. Ale hlavně se snaží co nejvíce vyrušovat, strhávat na sebe pozornost a otravovat ostatním žákům výuku. Nebývají tito škodiči nějak zvlášť hloupí, že by třeba nerozuměli nebo nestíhali tempo výuky. Oni jsou hlavně přesvědčeni o své výjimečnosti a také o tom, že si všechno mohou dovolit. Mívají ve třídách své obecenstvo, ale i své odpůrce.
Mezi odpůrce můžeme počítat žáky, kterým záleží na vzdělání a chtějí dosáhnout skvělých výsledků. Právě pečlivým žákům, a nejen jim takový narušitel, který vykřikuje ve třídě, velmi vadí.
Co s ním?
On totiž opravdu stačí jeden, aby narušil až téměř znemožnil výuku. Učitelé mají jen několik málo možností, jak si s ním poradit. Tak se tedy píšou poznámky, jedná se s žákem a jeho třídním učitelem, pozvou se rodiče na jednání do školy. Rodiče, ti jsou většinou přesvědčeni, že ten jejich poklad nemůže přece takto rušit při vyučování. Doma to nedělá, doma je hodný, tak to tedy určitě nedělá ani ve škole. A špatné známky? Za ně může samozřejmě učitel, špatně to vysvětlil a jejich dítě to tedy chudák nepochopilo. Tak co vlastně od nás chudáků rodičů chcete? Pořizují se zápisy o jednání, udělují se kázeňské tresty a nic se nemění. Dotyčný si jede ve své lince, budu rušit, na mě nikdo nemůže. Dokud ovšem nepřijde konec základního vzdělání. 9. ročník.
Začíná výběr střední školy nebo učiliště a s jeho výsledky, kdy se mu vysvědčení hemží čtyřkami a pětkami a navrch je dozdobené sníženou známkou z chování a kázeňskými postihy. Najednou už není takový neohrožený, najednou zjišťuje, že světe div se – oni ho nikam nepřijali. Jak to?
No, kdo by měl zájem o takového žáka, když si školy můžou vybírat. Tak se honem hledá, kam ho umístit, aby se alespoň něčemu vyučil. Po dlouhém hledání nastane okamžik, že je přijat. Dobře, někam ho vzali, že to s ním zkusí. A náš hrdina se chová stejně, přece mu to vždycky prošlo a rodiče všechno se školou vyřídili.
Hlavně nic nemuset
Zkusí svoji starou známou metodu – vyrušuje, nechodí do školy, nenosí pomůcky, a pak se diví. Je totiž vyhozen a nasměrován na úřad práce. Tam se dozví, že se základním vzděláním ho čekají pomocné práce a zítra má někde nastoupit. Hezky v pracovním a na celou směnu.
To je ale divení!
Aha, právě mu to došlo, já vlastně nemám žádné vzdělání. A ti co se mi vesele smáli ve třídě, protože jsem je pobavil, ti už se se mnou nebaví. Chodí totiž na střední školu nebo do učiliště a mají jiné zájmy a starosti. A taky jiné kamarády.
Co já chudák mám teď dělat?
A učitelé, kteří na takového žáka neradi vzpomínají, ho potkávají se sklopenou hlavou. Rodiče ho mají doma a řeší, kdo za to může. Kdo to způsobil, jak to, že ten jejich poklad jim sedí doma a nepracuje, protože i z práce, kde stačí základní vzdělání ho vyhodili. Chodil totiž pozdě, nepracoval na zadaném úkolu, tak co s ním.
A rodiče i bývalý problémový žák se diví. POZDĚ.
