Článek
Zase rozhodne o dalším životě jeden den, jeden test z určeného přijímačkového předmětu. A bylo to tak dříve, proč by to nemohlo být teď.
Přijímačky byly za nás v jednom dni.
Když jsme opouštěli základní školu, věděli jsme, že máme složit testy v přijímacím řízení. Tehdy se ještě chodilo od sedmi ráno na procvičování a kdo se lépe učil a zvládl přijímačky, ten se dostal na střední školu. Kdo se učil hůře, dostal se na učební obor. Naprosto normální situace.
Zhodnoťte kriticky své znalosti a možnosti.
Dnes chce každý, ať se učí, jak chce, na střední školu. Nebo to třeba chtějí jeho rodiče, aby měli/y synek, dcerka maturitu. Nic proti tomu, ať jdou k přijímačkám a snaží se. Naprosto mimo jsou stížnosti, že dítě je vystresované a musí složit zkoušku, která rozhodne o jeho budoucnosti. Ano, musí. Tak to v životě chodí. I během studia bude muset skládat zkoušky, psát testy, prostě a jednoduše se snažit. To pak za případné neúspěchy bude nést vinu hlavně učitel, protože to tomu našemu dítěti špatně vysvětlil. Děti, ty přece nemůžou vůbec za nic. Je to těžké, mají toho hodně. Dobře, jsou na střední škole, kde jsou jiné nároky. Tak jaképak těžké. Při odchodu ze školní výuky se velmi často stává, že v šatně ve skříňce nechají všechny učebnice a sešity. Vždyť přece zítra tento předmět nemáme. Z čeho se pak chtějí připravovat? Spíše nechtějí. Mají toho přece chudinky a chudáčkové hodně. Co dodat?
Příklad z praxe: Na doučování odpoledne přijde student střední školy. Potřebuje pomoci s předmětem, který ten samý den měl ve škole. Na můj dotaz: „Co jste dnes probírali ve škole? Potřebuješ to procvičit?“ Na tento jednoduchý dotaz nedokáže odpovědět, protože už si nepamatuje, co vlastně v hodině probírali. A to se ve škole učil jen před pár hodinami, než dorazil na doučování. Znovu se ptám: „Co dodat.“
Rodiče by věděli, mají plná ústa argumentů, jak jsou děti přetěžovány. No jo, ale na střední škole už jsou jiné nároky. Buď se přizpůsobí, nebo mohou odejít jinam. Ovšem pozor, odejít jinam zase znamená dělat znova přijímačky. A jsme zase na začátku. Snažte se.
Bude to tak celý život, když budete chtít postoupit ve své pracovní pozici, musí být za vámi vidět nějaká dobře odvedená práce. Pokud tedy nepracujete zrovna v rodinné firmě, kde vás rodič ustanoví do pozice, kterou potřebuje obsadit. A i když jste v rodinné firmě, musíte taky něco umět. To je překvapení, že?
Tak směle do středoškolského a vysokoškolského a pracovního života.
Nerozhoduje jeden den, rozhodujete vy. Jste připraveni, skvělé. Nejste připraveni, máte smůlu. Je to na vás. Nemůžou za všechno děsné, těžké nemožné testy a už vůbec ne učitelé.
