Článek
V poslední době často čtu články na téma změny v našem školství.
Dřívější způsob výuky je zastaralý, dnes už používáme běžně moderní techniku a učíme jinak. Ale jak chcete učit jinak, když přijdete do školy, kde se už léta učí nějakým způsobem a každá novinka je předem odmítána. Nebudeme přece zavádět nějaké „novoty“ a ještě se snad učit něco nového!
My to tady děláme takhle! Tak se koukej přizpůsobit, my se kvůli tobě nebudeme měnit. To tak, ještě bychom se museli snažit!
Celá léta se vykládala látka frontálně, následovaly domácí úkoly, písemky a zkoušelo se. Co na tom měnit?
Vezměme si jako příklad výuku cizích jazyků.
Zadání znělo obvykle takto. Naučte se slovíčka, do středy, budeme psát test. Tak jsme se naučili do středy slovíčka a ve čtvrtek jsme už mnohá neznali. Chtěla bych vidět někoho, kdo mluví v jednotlivých slovech.
A teď najednou nevypisujeme slovíčka, neučíme se sloupce slov. Jak tooo? Učíme se je rovnou použít, zkusíme slovní spojení, naučíme se použít je ve větě, učíme se tvořit krátké rozhovory a zkusíme je i napsat. Prostě pracujeme se slovíčky přímo v praxi. Testy nepíšeme jen z jedné probrané lekce, ale z celé látky, kterou jsme zatím probrali. A tady zase narazíte na údiv.
„Ty nepíšeš test ze čtvrté lekce?“ ptá se mě kolegyně.
„Ne, já píšu ze všeho, co jsme se zatím naučili. Proč se mám omezovat jen na určitou lekci?“
„No, ale ze slovíček se musí psát test, aby je uměli a v pracovním sešitě musí vyplnit všechna cvičení! Jinak to nejde!“
A tady zase říkám, ne, nemusí. K čemu je doplněné cvičení v pracovním sešitě, kde doplňujete jen např. Have, has, haven´t ….prostě nějak doplníte, aniž byste vnímali celý kontext věty. A že ta angličtina fakt o kontextu je.
Mnozí studenti se bojí anglických časů, ale když se je učí rovnou používat a neučí se jen odříkat poučky, tak to je jiná káva.
Nejvíc mě šokuje informace od studenta, že tento čas už brali v minulé lekci, tudíž teď už ho neumí, protože bereme přece jinou látku. A jak je možné, že to neumí? Jednoduše se učí jednotlivé lekce a jednotlivé gramatické jevy, ale vzájemné propojení už ne. Potom je tedy jasné, že při čtení cizojazyčného textu studenti narazí na větu /která je např. v čase minulém a ten brali už na začátku školního roku/ a nevědí si rady. Čtení vzdávají, že prý je to těžké.
A co třeba chtít něco dokázat, dokončit a zlepšit se?
Ne, to většina studentů a žáků nechce. Chtějí to mít jen „easy“
Proč se učit angličtinu, existuje totiž překladač a jiné další aplikace. Proč se snažit, k čemu to je?
A vraťme se znovu na začátek. Jak jsem již zmínila, je hodně škol, kde prostě jedou ve vyjetých kolejích. Mnohé mají moderní pomůcky, ale kdo by se s tím učil zacházet. Proč to dělat jinak, vždyť my to přeci děláme už léta takhle.
Naštěstí je i hodně učitelů, kteří si vzali staré osnovy, které se teď vlastně jmenují ŠVP /školský vzdělávací plán/ a řádně je předělali.
Propracovali i tzv. přesahy do jiných předmětů a některé třeba i vyučují různé předměty v angličtině. Klima na škole je tak trochu anglické a staré dobré „píšeme ze slovíček“ už nadobro vymizelo. My totiž u nás ve škole slovíčka používáme a anglicky mluvíme.
Tak co s tím?
Nechci říkat, že je třeba vyměnit učitele a mít ve škole jenom ty, kteří používají moderní způsob výuky. To opravdu nejde. Ale je tady další možnost. Změnit způsob výuky a nedělat to jen takhle, neučit jen nějak, ale snažit se posunout dál.
Je to výzva. Je třeba změnit přístup k výuce, ale jde to. Mnoho škol už takto pracuje nebo se alespoň snaží, tak proč ne i ostatní?
PS: A to jsem ještě nezmínila často používanou větu: „Já si to najdu na internetu, nemusím se vlastně NIC učit.“ Ale o tom zase příště.
