Článek
Jedeme si trochu odpočinout do wellness hotelu a vlastně i načerpat síly. Člověk nemůže pořád jen pracovat. Vyrazíme vždy na pár dní někam po Čechách, i když ty už za ta dlouhá léta máme hodně proježděné. Taky opouštíme českou kotlinu, abychom poznali, jak to chodí a vypadá jinde. Většinou jedeme na pár dní, abychom v jednom dni nemuseli stihnout cestu tam i zpátky, a protože už chceme jezdit odpočatí, rezervujeme si vždy nocleh a po výletě odjíždíme domů během dne. Cestou se někde zastavíme na oběd. Prostě vyděláváme, užíváme života. Děti už jsou velké a samostatné. Už jsme se starali dost, ať si žijí podle svého a za své.
Kamarádi a „kamarádi“
Máme kamarády a známé, kteří také jezdí na výlety, a pak si vyprávíme společně o svých cestách. Ti druzí „kamarádi“ nikam nejezdí a naše cesty jsou jim tak trochu trnem v oku. S první skupinou kamarádů a známých si navzájem doporučujeme zajímavá místa a druhá skupina kamarádů a známých nám klade otázky typu: „Kolik vás to stálo, jestli se tedy můžu zeptat? To jste tam byli na prodloužený víkend? A vstupné 15 euro, no to je teda peněz.“
Každý se může mít, jenom se musí trochu snažit
Co na to říct? Každý si přece může žít podle sebe. Většinou tato „vyptávací“ skupina kamarádů a známých nemá své kamarády na cestování, nemůže vydat tolik peněz za víkend a ostatním to prostě nepřeje. Ale proč vlastně? My jsme se do života připravovali už na školách a hledali si zaměstnání, které bylo dobře placené a mohli jsme i něco ušetřit. Ovšem tito kamarádi nic neřešili, chodili do nějaké práce, která je třeba ani nebavila a nechtěli nic změnit. Měli to, co měli, a nechtěli nic řešit. Zatímco jsme se věnovali zvyšování kvalifikace a hledání dalších možností, jak si vydělat víc, nebo alespoň přivydělat, oni seděli doma, a… „to by se jim teda vážně nechtělo“. Ještě tak něco studovat nebo se snažit něco ve svém životě změnit. To tak, to je moc námahy. Nesnažili se, nic nechtěli změnit a zůstali v práci, která je nebavila a třeba i málo vydělávali. Tak teď na prodloužený víkend nepojedou, protože to oni jsou takoví chudáci a my se máme. Kolik je takových lidí kolem nás, kteří nic nechtějí pro svůj lepší život udělat a jenom si na všechno stěžují? Odpověď zní: Bohužel hodně.
Chtějí mít svůj nárok
A pak jsou celý život ukřivdění, oni by taky všechno chtěli, ale neudělají žádnou změnu, nesnaží se, jenom si stěžují. Potom se lehce chytají berliček: Za to může vláda, za to můžou podnikatelé, ti si určitě nakradli a na nás nic nezbylo, jó ti se mají. A za to může… třeba Pes Filipes…
Když tohle slyším, nabízím řešení. Pojďte se taky snažit něco změnit a nechtějte se jenom vymlouvat, že to vy určitě nemůžete, protože a protože a protože. Stop řečem, přikročte k činům. Třeba taky pak někam pojedete.
