Článek
Nenechte se vtáhnout do hádky, naučte se zachovat poker face. Jde to a funguje to, ale chce to trochu natrénovat.
Jak na to?
Povyprávím vám jeden z mnoha příběhů.
Bylo nebylo, na jednom pracovišti pracovaly dvě, tři, čtyři ženy. Každá měla svůj úsek práce, který bez problému zvládala. Jenomže jedna z nich si začala hrát na vedoucí. Neměla k tomu sice žádné kompetence, ale rozhodla se, že bude na všechny ostatní dohlížet a radit jim. Práce bylo dost, pracovní den pokojně ubíhal. Když samozvaná vedoucí zahájila kontrolu ostatních kolegyň. Přišla s dotazem.
„Už jste odeslala tu objednávku pro skupinu?“ zeptala se jedné z kolegyň.
„Ještě ne, dokončím tuto práci a odešlu to,“ zněla odpověď
„Kam jdete, když jste to ještě neodeslala?“ přišla další otázka.
Dotyčná kolegyně se v klidu otočila, podívala se nezúčastněným pohledem na „paní vedoucí“ a klidně odpověděla: „Jdu odnést poštu.“ Paní vedoucí vyletěla jako pomyslný čertík z krabičky a spustila monolog: „Už jsem vám říkala, že poštu budeme odnášet po obědě a vy teď máte objednat tu skupinu a ještě tady mám pro vás další práci.“ Zvýšený hlas, emoce, nervozita , arogance. To vše přímo sršelo z hlasu „paní vedoucí“.
A to je přesně ten moment na zachování klidu a na obličeji mít nasazený poker face. Dotyčná oslovená kolegyně nijak nereagovala, nijak se netvářila, nic neříkala. Nenechala se vtáhnout do hádky. Paní vedoucí se ještě nadechovala, že bude pokračovat. Ale neměla se s kým hádat, neslyšela žádnou odpověď, žádný protiargument. Jen viděla, že proti ní stojí osoba, která ji a její rady a pokyny snad ani nevnímá. Zkuste si to představit. Rozčílíte se, rozlítíte, zvyšujete hlas a vaše protistrana, NIC. Jednoduše si plní dál svoje úkoly a pokračuje ve své práci. Jak dlouho se vydržíte vztekat a rozčilovat? Když vám nikdo neodpovídá a nijak nereaguje?
A přesně tak dopadl výstup naší samozvané paní vedoucí. Kolegyně se zeptala klidným nezúčastněným hlasem a s poker face na tváři, zda ještě dotyčná něco potřebuje a odešla za svojí pracovní pochůzkou.
Ano, ustát v takto vypjaté situaci vše v klidu, to je opravdu umění a musíte se umět hodně ovládat. Nedat agresorovi šanci k hádce. Ale stojí za to se tuto schopnost naučit. Hodně se vám uleví.
A jak dopadla naše samozvaná vedoucí z popsaného příběhu? Postupně pochopila, že tudy cesta nevede. Snažila se sice co nejvíce uškodit a pošpinit dotyčnou kolegyni, ale za tu mluvily výsledky v práci. Postupně tato kolegyně dostávala více a více úkolů přímo z vedení firmy, kde s ní byli spokojeni. A samozvaná vedoucí se musela stáhnout zpět na svůj úsek, kde už se věnovala jen svojí práci.
Zní to jako příběh s dobrým koncem. Některé příběhy tak končí. Naštěstí.
