Článek
V digitálním našem drahém světě máme mnoho slevových kartiček od našich milých obchodníků. Stahujeme si je přímo do mobilů /my, co jsme zruční a umíme s moderní technikou/, nebo máme už extra obal na všechny ty slevové kartičky, protože přihrádek v peněžence je prostě málo. A obchodníci to s námi myslí dobře a chtějí nám dát slevu, hlavně, ať k nim do obchodů pořád chodíme.
Hned za slevovou kartičkou následuje pobídka v mailu nebo SMS nebo jinde: „Nakupte za 500 Kč a další sleva je vaše.“ Chápu to dobře, že předložím kartičku, dostanu slevu a současně předložím účtenku na požadovaný obnos a hurá, další sleva je moje?
Chudáci a chudinky naši a naše pokladní.
Lituji pokladní v obchodech: „Slevovou kartičku máte?“ „Naši kartičku výhod máte?“ Kolikrát to musí denně vyslovit? To opravdu člověk musí být odolný proti stresu. Navrhuji vyrobit trička a nápisem, který se vás dotáže na slevu. Pokladní by jen ukázal /ukázala na nápis na tričku. Můžeme tak ulevit pokladním. Trochu.
Kartičku mám - plastovou.
A když už tu slevovou, výhodnou, skvělou kartičku máte, musíte u pokladny provést sborku a rozborku kabelky. Někde tam v té kabelce přece ta kartička je. Ale kde? Jasně, že najdete všechno ostatní a taky všechny ostatní kartičky. Když vynoříte hlavu z kabelky, mračí se na vás už zbytek fronty. Možná se na vás mračí i samoobslužná pokladna.
Kartičku mám v mobilu.
Modernější přístup je mít kartičky hezky v mobilu. To se pak u pokladny vytáhne chytrý mobil, takzvaný mobil chytrák, a můžete začít lovit vaši virtuální kartičku. Holku jednu slevovou, výhodnou, mobilní. Jenže třeba mobil má hlad, je vybitý. Mobil taky může načítat a načítat a nic a nic. Už máte prst celý ošoupaný posunováním sem a tam. Obvykle začnete dávat vašemu „chytrákovi“ pokyny hlasové. Třeba: „Tak dělej, tady to někde bylo, ukaž mi tu kartičku.“ A mobil stávkuje, nic neukáže a ani na výhrůžky, že bude zahozen, vypnut a jinak potrestán, nereaguje. Fronta za vámi se mračí stejně, jako v případě prvním.
Nákupy bez slevových kartiček, s cenami, které platí a jsou snesitelné pro kupující.
Jdete si tak kolem regálů, koupíte jen to co potřebujete, protože ceny jsou normální a snesitelné. Jdete k pokladně, zaplatíte a jdete domů.
Tak to je, doufám, vize budoucnosti.
Protože řekněme si to na rovinu: Slevy? Ano, ale pouze podle hesla: Nechci slevu zadarmo.
