Článek
Jak již zaznělo v titulku, nepůjdu si sednout na dětské hřiště s pivem v ruce a nebudu tam sedět a povídat s přáteli, protože dětské hřiště je pro děti, jak už sám název napovídá. Takže nebudu na tomto hřišti kouřit /i když jsem přece venku a tam to není zakázané/, nebudu pokládat vypité lahve a sklenice kolem sebe /i když je ty děti mohou obejít, přece to vidí, že JÁ tady sedím a popíjím si pivko s přáteli/. Prostě je to nesmysl, hřiště je pro děti. A restaurace a kavárny jsou zase pro dospělé a i pro děti, které už se umí v daném prostředí chovat.
A vy, rodiče malých dětí, také musíte už konečně pochopit, že v kavárně si lidé povídají, odpočívají po práci nebo jen tak posedí a nejsou vůbec zvědaví na vaše malé dítě, pro které ta kavárna prostě není a nebude. Počkejte si pár let, až to dítě bude zvládat a přijďte si taky posedět a popovídat.
Použiju teď trochu takové to „za našich časů“. Chodívali jsme také do kaváren a restaurací, ale zvolili jsme vždy ty s předzahrádkou, abychom někoho neomezovali, postavili jsme kočárek tak, aby ho nikdo nemusel obcházet. A pokud dítě začalo být neklidné, zvedli jsme se k odchodu. Dnes: kočárek úplně klidně překáží ve dveřích a dítě v něm pláče. A rodiče. Sedí a pijí kávu a jedí zákusek. Přece každý pochopí, že je to malé dítě a pláče. No, nepochopí. Proč taky? Je to prostředí, kam malé dítě nemůže, není to pro něj přizpůsobené. Tak tam s ním nechoďte. Děkujeme, my ostatní, kteří tam už patříme, protože svojí přítomností nikoho neomezujeme. Jo, pokud náhodou někdo dospělý příliš přebere a hlučí, je vykázán, trpět se mu to nebude. Obdobná situace je v restauraci, pokud se dítě dokáže najíst a sedí ve své vysoké židličce, aby vidělo do talíře, tak sláva. Ale jestli to nezvládá a chce běhat mezi stoly, tak to tam nemá co dělat. A rodiče si už prostě musí uvědomit, že všechno má svůj čas. Střih do našich časů: Restauraci jsme taky navštívili, ale když dítě přestalo spolupracovat a začalo se nudit, tak jsme ji zase opustili. Z ohleduplnosti k ostatním hostům.
Další situace jsou na dovolených, zvláště pak v letadlech. Dovolená má být odpočinek, a ne stresová záležitost. Je vcelku jasné, jak už se v mnohých článcích popisovalo, že děti zvládají přesuny celkově, a zvláště pak ty letecké, velmi obtížně. Pokud jedu na dovolenou, chci si odpočinout od běžných starostí a nechci poslouchat hlasité projevy „vždyť je to jenom dítě“. Už jsem napsala výše, že všechno má svůj čas. Počkejte si pár let, až dítě povyroste a bude to váš parťák, který chápe pravidla. Nebude pak třeba vytrvale kopat nohama do sedačky před ním, protože se nudí a nebude tedy obtěžovat své okolí.
Kam na výlet?
Slyšela jsem taky názor, že když mám malé dítě, nebudu přece např. 5 let trčet doma a nikam nechodit a nejezdit. Ale jo, choďte a jezděte, ale pečlivě vyberte prostředí, kde to děti bude bavit, kde se budete moci v klidu najíst a napít, aniž byste obtěžovali okolí. Je mnoho přizpůsobených míst pro pobyt s dětmi, tak si je najděte a využijte je. A že chcete letět k moři? Chápu, jenže s mrnětem je to složité až nemožné. V letadle ho prostě nepřesvědčíte, že nemá plakat, protože je na palubě a jsou tam i ostatní. A ty ostatní nikdo nepřesvědčí, že:„Je to jenom dítě, tak to musí vydržet.“ Nemusí.
Všechno má svůj čas. Zamyslete se nad tím. Vyhnete se konfliktům.
