Hlavní obsah

Přijmout pomoc není ostuda.

Foto: Pexels

Říká se, že život není to, co chceme, ale to, co máme.

Článek

A máme každý život jenom jeden, a navíc ani minutu. Někdy to v životě prostě nedopadne a potřebujeme pomoc. Pomoc s nákupem, úklidem, odvozem, s domácností a taky sami se sebou.

Dříve to možná šlo všechno zařídit v rodině. Rodiče byli v důchodu až o deset let dříve, než v současnosti. Taky se žilo jinak. Ale to už je všechno pryč, přijměme to.

1. Proč neporovnávat dříve a nyní.

Jednoduše proto, že tak jak jsme byli zvyklí žít dříve, tak to už je všechno pryč. Rodiče, zdá se zcela logicky očekávají pomoc ve stáří od svých dospělých dětí. A děti mají daleko do důchodu, ve většině případů i svoje děti ještě doma. Protože se rodí podstatně později a když rodiče zestárnou, jejich dospělé děti mají stále ještě svých starostí nad hlavu. Velmi často platí i hypotéku, což je závazek na dlouhá léta. A musí se platit pravidelně, jinak to nejde.

2. Jak vypadá taková pomoc rodičům.

Opusťte myšlenku, že to musí být vždy dospělé děti. Nemusí. Leckdy ani nemohou viz bod 1. Život už není takový, jaký známe, tak na něm jednoduše a prostě nemůžeme trvat. Že se něco před mnoha lety nějak dělalo a všechno jsme zvládali sami, to už je prostě pryč. A dospělé děti přijdou s nabídkou pomoci v podobě dovezených nákupů od firmy, návštěv pečovatelek, které pomohou s běžnými domácími pracemi a péčí o nás. Návštěvy zdravotních sester, které doma převážou, co je třeba, odeberou krev, změří tlak. Návštěvy cizích lidí v domácnosti. A i když pomáhají, jsou problém. Proč se tomu bránit? Jiná cesta není možná.

3. Neodmítejte pomoc služeb pečovatelek a jiných firem, které vás doma zabezpečí.

Překonat odmítání od rodičů a zvládnout jejich zatvrzelost, to je opravdu těžký oříšek pro dospělé děti. Ony vidí, že rodiče potřebují pomoc, ale rodiče vše odmítají. Proč? Většinou ze studu, že už všechno nezvládnou samostatně. Nechtějí měnit svůj životní zaběhnutý styl. To všechno se dá pochopit, ale jinak to prostě nejde, nepůjde a už to nebude jako dřív. S tím se rodiče musejí smířit a vykročit vstříc snahám svých dětí. Děti se chtějí postarat, ale nemůžou osobně. Tak je třeba to přijmout.

4. Přijdou i situace, kdy se život změní během krátké doby.

Je to těžké pro rodiče i dospělé děti. Musí se jednat, není čas na přípravu, zdravotní stav nedovolí vrátit se domů ke svému obvyklému životu. Všechno přijde naráz a všechno je rázem jinak. Rodiče musí zůstat v péči ústavu, protože jiná možnost prostě není. Je to života běh. Chceme nebo nechceme? Stejně se situace vyvinula takto a opět ji musíme umět přijmout.

5. Všechno odmítat a nic nechtít, ale sám si neporadit.

Tak to bohužel nefunguje. Ani když si rodiče postaví hlavu, že nic nechtějí měnit a sami si uvědomují, že pomoc potřebují. Není na místě svým dospělým dětem snahu o pomoc a zařizování péče co nejvíce znemožňovat a odmítat. Děti se chtějí postarat, ale mají prostě jenom určité možnosti.

Je tady východisko. Jenom ho umět přijmout.

Co když zkusíme vnímat současnost, jako svět, který teď máme a ve kterém teď žijeme? Co když nebudeme připravovat svým dětem všechny možné a nemožné překážky, jen abychom nabízenou péči odmítli? Pokud toto zvládneme, obě strany budou moci lépe spolupracovat a přestanou si navzájem vyčítat, přestanou se urážet, zatvrzovat proti všemu a přestanou se navzájem vyčerpávat.

Stačí si jen uvědomit, že život je teď takový a nebude už nikdy, jako dřív. Zkusme to.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz