Článek
Do Paříže určitě jeď, slyším z jedné strany. Nejezdi tam, Paříž je špinavá, budeš zklamaná, slyším z druhé strany. Jela jsem, chtěla jsem vše vidět na vlastní oči.
Vydali jsme se v září, hezky po sezoně, ať není moc vedro a taky moc turistů. No, vedro vážně nebylo, svetr a bunda, zapnutá ke krku. Vyrazili jsme na cestu vysokorychlostním vlakem TGV (to doma nemáme). Super zážitek, jedete vážně 300 km/h. Start ve Štrasburku, cíl Paříž. Obojí je konečná, nemůžete vystoupit špatně. To byla dobrá zpráva, protože francouzský jazyk neovládám a jiným zase nechtějí mluvit Francouzi. Tudíž ptát se na cestu by bylo složité. Vystupujeme a máme navigaci a popis cesty metrem. Mno, hledat vstup do metra, potom zase výstup správným směrem… na mapě najít linku metra a přestupy… vzdali jsme to a sedli do taxíku. Směr Louvre. Ještě jsme si říkali, že si prohlédneme Paříž z okýnek taxíku.
Otázka první? Kolik je na silnici pruhů pro auta ? Odpověď: Tolik, kolik tam právě v daném okamžiku jede aut. Vážně. Jedeme, před námi dva obsazené pruhy, ale najíždíme někam mezi dvě auta a začínáme tvořit pruh třetí. I když tam není. Jsme inspirací, zleva a zprava přijíždějí motorky. Připadáme si jako vládní činitelé, motorky z obou stran. A hle, přidávají se cyklisti, kteří jednoduše kličkují mezi auty. Zácpa. Čekáme a už zase chvíli jedeme. Směr Louvre a známá pyramida před ním. Vystupujeme, podíváme se na frontu zájemců o prohlídku. Je to tak na tři hodiny. Tak příště a s lístkem koupeným předem. Pár fotek a suvenýrů a je čas vyrazit k Eiffelovce. Počítáme s další zácpou cestou a už jsme pod věží. Trochu nás limituje vstupenka, koupena na určitý čas, plus přijít dřív kvůli bezpečnostní kontrole. A už jsme ve výtazích a na vrcholu Eiffelovky.
Pohled z vrcholu Eifelovky
No, my co jsme zmlsaní Prahou, díváme se z vrcholu Eiffelovky a město je ohromné, ale celkově takové… šedivé. Jedeme dolů, nezbytné fronty na výtahy a už jsme zase pod věží.
Máme hlad.
Je něco kolem druhé, jednomu vyhládne, tak to chce do restaurace. Ovšem chyba lávky. Jídlo jen do 14.30, pak zase večer. Čech nechápe, zvyklý z domova na „restaurace na každém rohu“. Navíc všude kolem ještě hodně turistů. Tak nic, dáme si sendvič ze stánku, co se dá dělat.
Voláme další taxík, tentokrát chceme do hotelu. Tato jízda se dá nazvat „brzda, plyn“. Pán má velké BMW, taky jede svým vlastním pruhem. Díváme se z okýnek po ulicích Paříže a vidíme mnoho aut různě naťuknutých. Takový kolorit, zatím jsme taková auta viděli jen v Itálii. No, jedeme a kolem nezbytné motorky, kola a tentokrát i kličkující chodci. Dojeli jsme k hotelu a další den směr Versailles. S časovým předstihem hodně dostatečným, to už víme.
Buď zdráva Paříži a příště zase třeba k Vítěznému oblouku. Ale tam je velký kruhový objezd, tak uvidíme, kolik se tam vejde aut.
