Článek
Chce se mi začít slovy: Bylo nebylo. Jenže ono bylo.
Byl jeden žák na základní škole, který si myslel, že nic nemusí a všechno může. Rodiče často chodili do školy a stěžovali si na učitele. Prý jsou na syna zlí a vůbec mu nerozumí. No a s takovou podporou od rodičů žák jen sbíral další kázeňské tresty a ve škole otravoval vyučování svým nevhodným chováním. Jenže nastal konec základního vzdělávání. Všichni se rozešli do středních škol a učilišť a tento konkrétní žák s hroznými známkami na vysvědčení odešel také. Proč měl hrozné známky? Neučil se, chodil do školy jenom otravovat výuku a znalosti mu byly ukradené. Cítil se jako král, on může všechno.
Odešel tedy do učebního oboru a nedokončil ani první pololetí. Propadal, otravoval zase v jiné škole, a tak se ho učiliště brzy zbavilo.
Rodiče si také chodili stěžovat do další školy, učiliště, kde zrovna jejich syn měl studovat. A nestudoval, flákal se. Tak mu ve škole jednoho krásného dne řekli, ať jde hledat svoje štěstí jinam. Jenomže ho už nikde nechtěli. Nedokončil žádné další vzdělávání a je doma a nepracuje. Kam si půjdou rodiče stěžovat teď? Možná na pracovní úřad, že mu nedají žádnou podporu.
Konečně se věčně stěžující rodiče můžou užívat výsledky svého snažení. Snažili se zodpovědnost za výchovu a vzdělání hodit na školu. Chtěli radit učitelům a stále opakovali, že syn je doma hodný, takže za všechno může škola a učitelé a ředitel a další.
Ne, nemůže.
Mnoho rodičů má pocit, že chodili také do školy, tak můžou chodit radit učitelům, jak na to. Hlavně aby se jejich potomek nemusel vůbec snažit. No, to se pak nemůžou divit, že jim syn či dcera zůstanou viset na krku.
Tak, než si půjdete stěžovat do školy, že vaše dítě je doma hodné a doma všechno umí, jen ta škola za všechno může. Zamyslete se.
Jaký dáváte příklad svým dětem? Mohou si opravdu všechno dovolit a chovat se nevhodně ke spolužákům a učitelům? Opravdu jim chcete umetat cestičku a vždy je budete bránit před tou zlou školou?
To vám pak zbydou doma, jako tenhle žák. Tak si to užijte.
