Článek
Stárneme, všichni a bez rozdílů. Doba, kdy budeme potřebovat pomoc od svého okolí se někomu blíží pomaleji, k někomu přijde znenadání. A stojíme před otázkou: „Co teď, a leckdy, co potom a na jak dlouho?“
Opravdu se musí postarat jenom rodina?
Žijeme jinak, než jsme byli zvyklí dříve, tak nemůžeme porovnávat nesrovnatelné. Není možné trvat na tom, že rodina se má a musí postarat. Děti, které jsou dospělé mají svoje povinnosti a leckdy se starají o nezletilé děti a musejí jim zajistit všechny potřeby pro samostatný vstup do života. Není divu, že takových rodin je mnoho. Přece v současné době prvorodička mezi 35. až 40. tým rokem není nic divného. Dříve to bylo skoro nemyslitelné a vidíte, dnes je to takové vlastně normální. Tudíž máte doma např. v 55. letech 15leté dítě. Je na střední v osmiletém cyklu gymnázia, nebo půjde na střední školu. Do toho máte rodiče, kterým je 80 let nebo tak nějak kolem. A ti začnou potřebovat pomoc.
Začnou potřebovat pomoc a podporu. A jsou velmi často přesvědčeni, že pomoct má a musí rodina. Tedy jejich děti. Oběd může uvařit a přivézt dcera, nákupy taky nebo se mohou podělit o různé pochůzky a služby, které je třeba pro rodiče zařídit. Vychovali jsme je, tak teď se o nás musí starat.
Zaměstnané dospělé děti mají např. hypotéku. Není nic divného, když ji splácí 30 let. Dejme tomu, jsou v polovině splácení. Mají ještě před sebou 15 let placení. Musejí tedy vydělávat, aby mohly splácet a taky se musí mnohdy starat o své děti, jak jsem již zmínila výše. Zasedne tedy rodinná rada. Obědy by mohly být objednány dovážkovou službou, ale ne. Ze strany rodičů se ozve tuhý odpor. „To my nechceme, bůhví jak vaří, to nám nebude chutnat a ještě by nám to přivezl někdo cizí. To NE!“ (aniž by to alespoň jednou vyzkoušeli).
No dobře, ale jaksi se nemůžete uvolnit ze zaměstnání a zajistit oběd osobně uvařením nebo dovážkou, protože musíte vydělávat také na svůj život. A musíte taky pokračovat v žití svého života. Nemůžete všeho nechat a být k dispozici. Další služba je dovoz nemocných k lékaři a od lékaře. Někdy se můžete uvolnit, ale někdy prostě využijete služeb senior taxi. Ano, platí se to. Všechno něco stojí. A dál bych mohla pokračovat – úklid, nákupy, pomoc při hygieně. A velmi často opět narážíte na odpor: „NE, mně sem nikdo cizí chodit nebude!“.
A tady si dovolím obrátit se na naše milé stárnoucí rodiče s otázkou: „Proč odmítáte nabízenou pomoc? A proč nám tu složitou životní situaci co nejvíce ztěžujete?“. Je to náročné, je to těžké, je to nepochopitelné, ale to, že jste byli zvyklí tak a nejinak, to už prostě nejde a nepůjde. Darmo se neříká, že život není to, co chceme, ale to, co máme.
Chceme a umíme vám pomoci.
Umíme využít služeb, které dříve nebyly k dispozici, tak je nemůžete znát. Zkuste je a uvidíte, jak moc nám pomáhají řešit složitou situaci.
Tak když nám život přinese do cesty novou situaci, pomůžeme vám, jak nejlépe umíme. Neodmítejte využití služeb, už se žije jinak než v dobách vašeho mládí. Je zcela normální nechat si uklidit a přinést nákup, když už to sám nezvládnu.
Řekněme si bez příkras: Nabízená ruka se neodhání, nabízená ruka se přijme. Uleví se oběma stranám.
