Článek
Školní exkurze do galerie umožnila dětem jiný pohled na současný svět. V prostorách s krásnými obrazy se učily vnímat krásu umění a obdivovat tvorbu autorů. Galerii jsme navštívili s žáky základní školy mnohokrát. Sice ve sborovně zněly od kolegyň a kolegů udivené dotazy: „Ty s nimi jedeš do galerie?“ Ano jela jsem a nevěřili byste, jak se ti školní ďáblíci v galerii úplně proměnili. Šla s námi odborná lektorka, která výklad k jednotlivým dílům přizpůsobila věku žáků. A měla pro ně přímo v prostorách galerie připravené výtvarné úkoly. Sedmáci chodili kolem Slovanské epopeje a hledali detaily, které měli vytištěné na papíře. Četli si popisky a světe div se, bavilo je to. Když už byli zcela naplněni krásou obrazů, dostali k dispozici velké i malé papíry a všechny možné kreslicí potřeby. Usadili se u stolků, někteří tvořili přímo na zemi. A nenudil se nikdo. Mobily byly zapomenuty.
Krásu umění musíte zažít. Na to internet nestačí.
Zažít krásu umění na vlastní oči, to je jistě něco jiného, než když se na obraz podívám v knize nebo na internetu.
A co teprve, když byla výstava Street Art. Tolik nadšení jste nikde nemohli vidět. Byla to třída deváťáků a výstava se jim velmi líbila. Zvláště, když mohli opět přímo ve výstavních prostorách tvořit. U jedné zdi byly vyskládány papírové krabice tak, že tvořily stěnu, zeď.
A žáci dostali možnost zkusit si svůj vlastní Street Art. Veškeré kreslicí pomůcky poskytla opět lektorka z galerie. A krabicová stěna se proměnila, zbarvila, byla popsána graffiti. Prostě nemohli jsme žáky dostat z galerie pryč. Když exkurze skončila a vypravili jsme se na zpáteční cestu, mobilní telefony nezahálely. Zprávami i voláním letěly nadšené výkřiky, že to byla skvělá akce a paralelní třída musí jet určitě taky. Nebojte se, jela. To bych jim přece nemohla udělat, ochudit je o zážitky z galerie.
Naše krásná Praha, jak jsme na ni hrdí.
Vnímání krásy kolem sebe, učení se výtvarnému umění, základní znalosti z dějin umění a ten zážitek celkově. To je ta výtvarka. A vůbec není třeba tvrdit, že buď kreslit umím, nebo neumím, že to je to jediné, oč ve výtvarné výchově jde.
A my jsme ještě pokračovali i po opuštění galerie s výtvarným zážitkem. Vyšplhali jsem na Staroměstskou věž a kochali se pohledy na naší krásnou Prahu. „Paní učitelko, podívejte se támhle a támhle. To je krásný výhled. A podívejte se dolů, to je výška. Tady jsem ještě nebyl/a.“
Neberte dětem výtvarnou výchovu a hudební taky ne. O tom zase v dalším článku.
