Článek
Mají tzv. život na klik. Jsou mladí, žijí v technologiích, všechno chtějí mít hned. Na jedno dvě kliknutí. Hledají odpovědi na otázky. Klik. Co mají dělat odpoledne. Klik. Co je nového? Klik.
Zapomněli žít?
Nějak zapomínají žít. Vydělají si v práci peníze, mohou podniknout nějakou akci, vyjet si na výlet. Ano podle svých možností a mohou jet kamkoliv. Nikdo neurčuje, kam, s kým na jak dlouho. Jenže oni si nevědí rady. Udiveně se nás po víkendu ptají, kde jsme byli a co jsme zažili. A oni. Sedí doma a klikají a klikají. Něco samostatně vymyslet a užít si dny volna? To se jim nechce. Proč takto žijí? Nikdo je nenaučil žít jinak. Od malička mají technologie, sledují, klikají, nudí se a neumí žít.
Potkávám se s nimi na svých kurzech. Zatímco moje generace si umí života užívat a brát život takový, jaký je, oni ne. Učíme se jazyk a dojde na konverzaci. Ale kde vzít téma? Nečtu, na filmy nekoukám, nikam nejezdím, protože nevím, proč a kam, o nic se nezajímám, koníčky nemám, chodím do práce, do školy. Toť vše. O čem pak chcete konverzovat? O nudě a nudném životě? Nebo o znuděné generaci.
Život bez technologií, které omezují a nudí.
My jsme nežili s technologiemi a uměli jsme si život užít. Scházeli jsme se a setkávali, jako studenti vyjížděli na brigády, často i na jazykové kurzy, abychom se zlepšovali v cizích jazycích. Věřili jsme, že budeme moci jezdit kam budeme chtít. A opravdu, ta doba přišla a my si zase užíváme života. Poznáváme cizí kraje a rádi se vracím do našich krásných Čech.
Proč se mladší ročníky odchované technologiemi chtějí nudit a nechat si utéct život mezi prsty? Nechápu.
