Článek
Robbie Williams, princezna Diana, Lindsay Lohan, Britney Spears…
V 90. letech zrušil bulvár hranice mezi žurnalistikou a sadismem, když proměnil osobní tragédie Robbieho Williamse či princezny Diany v lukrativní byznys. Vítejte v éře ‚divokého západu‘ médií, kde se za jedinou fotku plačící hvězdy platily miliony a kde novinářské špičky jako Piers Morgan budovaly kariéry na troskách cizího duševního zdraví.“
V 90. letech se britský tisk (zejména tituly jako The Sun, News of the World nebo Daily Mirror) řídil heslem „vše pro titulek“. Etika byla vnímána jako překážka zisku. Zatímco dříve existovala určitá gentlemanská dohoda o soukromí, s příchodem dravého kapitalismu v médiích se celebrity staly pouhým zbožím. Bylo to období, kdy se bulvární deníky staly mocnějšími než soudy a hranice mezi veřejným zájmem a krutým voyeurismem prakticky přestala existovat.
„Robbie Williams se ve své nejslavnější éře cítil jako štvaná zvěř. Tlak médií ho tehdy dovedl až na samotný pokraj kolapsu.“
Odposlechy telefonů, špehování pomocí paparazzi a placení informátorů z řad personálu slavných osobností se staly normou. Tisk vytvářel pocit, že celebrity za své privilegované postavení musí zaplatit tím, že se stanou veřejným majetkem a že veřejnost má právo na každý kousek jejich soukromí.
Jedním z nejvýraznějších novinářů této éry je v úvodu již zmiňovaný Piers Morgan (tehdejší redaktor News of the World a později Daily Mirror). Morgan byl známý svým bezohledným přístupem k celebritám. O Robbiem často psal v útočném tónu, zpochybňoval jeho talent a vysmíval se jeho psychickým problémům. Po odchodu z Take That a vydání hitů jako „Angels“ byl Robbie Williams nejsledovanějším mužem v Británii. Pro média však nebyl jen umělcem, ale „problémovým klukem“, na kterém se dalo parazitovat.
Na stránkách bulvárních deníků se spekulovalo o jeho sexualitě a s brutální upřímností byl rozebírán jeho boj s depresemi a závislostmi. Robbie později přiznal, že se v té době cítil jako štvaná zvěř. Neustálý tlak médií přímo přispíval k jeho agorafobii (strachu z otevřených prostor) a prohluboval jeho úzkostné stavy, které ho několikrát dovedly až na pokraj totálního kolapsu.
Robbie Williams nebyl zdaleka jedinou obětí. Tato éra má na svědomí zničené životy a v nejhorších případech i smrt. Ztělesněním absolutní oběti mediální šikany se stala lady Diana. Termín „paparazzi“ se pro širší veřejnost stal synonymem pro smrt právě po její tragické nehodě v Paříži v roce 1997. Média se masivně vysmívala psychickým krizím mladých žen, zatímco paparazzi je fyzicky ohrožovali jen pro jedinou fotku slz.
V USA byl začátek milénia definován „lovem“ na Britney Spears a Lindsay Lohan. Média je vykreslovala jako „padlé idoly“, vysmívala se jejich psychickým krizím (slavné holení hlavy Britney Spears v roce 2007) a paparazzi je fyzicky ohrožovali v autech jen pro fotku, na které pláčou.
Ačkoliv její tragédie přišla později, kořeny v agresivním bulváru 90. let jsou jasné. Moderátorka Caroline Flack se po masivní mediální kampani a neustálém dehonestování v roce 2020 rozhodla ukončit svůj život. Její smrt vyvolala kampaň „Be Kind“, která přímo reagovala na toxicitu bulváru.
V roce 2011 propukla tzv. Murdochova aféra, při které vyšly najevo nezákonné praktiky, jimiž noviny (zejména News of the World vlastněné tiskovým magnátem Rupertem Murdochem) získávaly informace. Skandál začal v roce 2007 odhalením odposlechů královské rodiny. Následná vyšetřování odhalila rozsáhlé odposlechy hlasových schránek celebrit, politiků, členů královské rodiny, obětí zločinů a pozůstalých po padlých vojácích. Novináři odposlouchávali tisíce lidí (např. Hugha Granta, Juda Lawa a další).
Kvůli skandálu ukončily noviny News of the World svou činnost v červenci 2011. Klíčoví zaměstnanci z Murdochovy společnosti byli nuceni odejít a firma musela odškodnit desítky obětí, které byly odposlouchávány. Aféra odhalila temnou stránku bulvární žurnalistiky a etické selhání v médiích. Mnozí redaktoři zastoupení v této kauze se hájili tím, že tlak ze strany vedení na prodejnost novin byl tak enormní, že neváhali použít jakékoliv prostředky včetně nelegálního odposlechu. Získané informace a exkluzivní materiály měly často katastrofální následky pro psychiku zúčastněných.
Dosud nebylo v dostupných informačních zdrojích zmíněno, že by konkrétní novináři vyjádřili vůči konkrétním obětem mediálních kampaní lítost nad narušováním jejich soukromí a dopady, které si tyto vpády vyžádaly na jejich zdraví.
