Původní profesí pedagog, píšu o lidech, kteří jsou v něčem jiní. Silní nebo křehcí. Vycházím z vlastní zkušenosti s duševním onemocněním i z dětství v drsném pohraničí. Jsem ‚sběratelka‘ informací a o všem, co mě fascinuje, mám potřebu se podělit. Držím se radikální upřímnosti. Jsem skeptik, který miluje černý humor, děti, psy a lesy. Z důvodu duševního onemocnění jsem nemohla velkou část svého života vykonávat vystudovanou profesi pedagoga. K mé "báječné duševní výbavě" která po letech vyústila v invalidní důchod, nesporně přispěl fakt, že jsem byla v dětství sexuálně zneužita, psychicky i fyzicky týraná. Roky jsem vykonávala "podřadné" (?) profese, které obnášely těžkou manuální práci, abych jako samoživitelka uživila své dvě děti. Měřím 158 cm a většinu života jsem vážila 53 kg. Pracovala jsem jako servírka, prodavačka, uklízečka... Ve svých článcích píšu otevřeně o tomto svém kariérním "progresu" a zřejmě i proto někteří čtenáři váhají, zda jsem autorem svých textů já, či AI ( jak může uklízečka takhle psát ? 🤔 ). Mám středoškolské vzdělání zakončené maturitou a píši prakticky od dětství. Psaní je pro mne formou terapie. AI užívám maximálně pro korekci textu, jehož autorem jsem pouze a výhradně já. Každý, kdo se věnuje tvůrčímu psaní, ví, že pokud nemáte ideu, schopnost vytvořit příběh, co má logickou stavbu, a roky praxe, žádná AI za vás nenapíše článek tak, aby byl stylisticky a gramaticky čistý. Žádná AI nemá schopnost dotknout se lidské duše. Domnívám se, že já ano.