Článek
Zvítězili jsem nad drakem, který se jmenuje české školství
Před týdnem ukončil můj syn státní zkouškou a obhajobou bakalářské práce vysokou školu. Stal se bakalářem v oboru sinologie.
Můžeme se poplácat po rameni.
Jsem středoškolsky vzdělaná pedagožka.To, co jsme si s mým synem prožili na české základní a střední škole, bylo čisté martyrium, které s pedagogikou nemělo nic společného
Můj syn má IQ 140. V očích českých učitelů byl však problémovým dítětem. Byl jiný. Ano, je otravné, když vám desetileté dítě opravuje angličtinu - pokud nejste vyzrálý vysokoškolsky vzdělaný jedinec. Syn byl často nemocný. Trpěl úzkostmi a depresemi, které ho paralyzovaly tak, že ráno nedokázal vstát z postele, případně se projevovaly chronickými zaněty průdušek. Já, jeho matka, jsem byla opakovaně obviňována ze skrytého záškoláctví. Celou jeho školní docházku jsme se nehádali o známky. Bojovali jsme se o to, zda má právo být jiný. Nemocný.
Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy mi jeho středoškolská učitelka s naprosto vážnou tváří řekla: „Jak by asi mohl mít kluk v šestnácti deprese?“
V tu chvíli mi došlo, že nebojujeme s konkrétním člověkem. Bojujeme se systémem. Jako pedagožka jsem si tehdy začala klást otázku, kolik psychologie vlastně naši učitelé studují… a odpověď mě vyděsila. Student učitelství se za celé pětileté magisterské studium setká s vývojovou psychologií v rozsahu jednoho jediného semestru. Jedna přednáška a jeden seminář týdně. Dvacet šest hodin přímé výuky za celé studium. Celý psychologický blok – obecná, vývojová, sociální a pedagogická psychologie – je zhruba sto až sto padesát hodin za pět let. To je všechno. Jak má potom učitel poznat úzkost, nadání, dvojí výjimečnost nebo to, že chytré dítě může být zároveň hluboce zranitelné? Nemá kde. A tak raději popře, že deprese u šestnáctiletého chlapce existuje.
Je září, a já proto znovu myslím na Nizozemsko. A na Naarden. Leží tam Jan Amos Komenský. Učitel národů, kterého jsme si vyhnali. Posledních čtrnáct let svého života strávil v exilu v Amsterdamu a v Naardenu, kde je dodnes pohřben v kapli valonského kostela. My ho máme na bankovkách a na průčelích škol. Nizozemci podle něj učí. Jeho myšlenka, že škola má být dílnou lidskosti a že autorita pedagoga nemá být represivní, ale duchovní, založená na tom, že je zralým morálním vzorem, protože děti se učí nápodobou, tam žije dodnes.
Ten rozdíl jsem viděla na vlastní oči a byl to šok. Když můj syn nastoupil na základní školu v Nizozemsku, učitel ho každé ráno vítal podáním ruky. Podíval se mu do očí, oslovil ho jménem a stejně se s ním odpoledne rozloučil. Pro českého rodiče je to nepochopitelné gesto. Pro nizozemské dítě je to každodenní potvrzení: vidím tě, záleží mi na tobě, jsi tu jako partner, ne jako číslo v třídnici. A ten kluk, kterému se v Čechách do školy chodit nechtělo, v Nizozemsku školu miloval. Protože tam se k dětem nechovají jako k objektům k oklasifikování. Spíše dítě pochválí a podpoří v tom, v čem je dobré, než aby neustále upozorňovali na to, co mu nejde.
Dlouho jsem si myslela, že je to jen náš soukromý, bolestný příběh. Není. Potvrzují to tvrdá data. Mezinárodní šetření PISA ukazuje, že pocit sounáležitosti se školou je v České republice nejnižší ze všech zemí OECD. Podle analýz České školní inspekce jsme zemí, kde mají žáci největší odpor ke škole. A loňský výzkum UNICEF Mladé hlasy 2024 zjistil, že šest z deseti dětí považuje školu za významnou zátěž a pětinu z nich škola velmi často stresuje. A netrápí je tolik známky, ale vztahy. Ve věku 14 až 17 let zažívá častý stres každé čtvrté dítě.
Na opačném konci stojí Nizozemsko. Podle opakovaných zpráv UNICEF patří nizozemské děti k nejšťastnějším na světě. Rády chodí do školy, cítí nejmenší tlak ze školních povinností a hodnotí své spolužáky jako přátelské a nápomocné. Více než devadesát tři procent dětí tam uvádí nadprůměrnou spokojenost se životem.
Kde je tedy jádro pudla? Neleží v penězích ani v chytrých tabulích. Leží v pojetí dítěte. Česká škola je stále postavena na deficitním modelu. Hledá, co dítě neumí, opravuje červenou, zdůrazňuje nedostatky a motivuje strachem ze známky. Nizozemská škola stojí na modelu kompetenčním. Hledá, v čem je dítě dobré, a na tom staví. Přesně jak to popisoval Komenský před čtyřmi sty lety.
A přitom to všechno už dávno víme. I naše Bílá kniha, tedy Národní program rozvoje vzdělávání z roku 2001, který byl prvním velkým koncepčním dokumentem po revoluci a definoval celou školskou reformu, výslovně říká, že vztah mezi učitelem a žákem má být založen na partnerství a vzájemném respektu. Je to tam napsané dvacet čtyři let. Na papíře. V praxi jsme se od rakousko-uherské a normalizační školy, kde učitel je nositelem moci, posunuli jen málo, protože zaměňujeme laskavost za slabost.
Před týdnem se můj syn stal bakalářem sinologie. Ten kluk, který byl v Čechách šikanován učiteli za to, že byl jiný, že opravoval angličtináře a že trpěl depresí, dnes čte a píše jazykem, který je pro většinu z nás neproniknutelný.
Zvítězili jsme nad drakem, ale stálo nás to mnoho.
Přeji si jediné, aby už žádné další dítě a žádná další matka s tímto drakem bojovat nemusely. Vyhnali jsme Komenského do Naardenu. Možná je nejvyšší čas ho konečně pozvat zpět. Ne jako bustu na chodbu, ale jako princip do třídy.
Zdroje:
1. PISA 2022 - pocit sounáležitosti a vztahy s učiteli nejhorší v OECD:
https://www.eduin.cz/clanky/kdyz-se-dite-do-skoly-netesi-proc-je-dobre-klima-ve-skole-klicem-k-uspechu-zaku/
2. PISA - jen 11,7 % českých dětí chodí rádo do školy, nejméně v OECD:
https://www.rizeniskoly.cz/casopisy/ucitelsky-mesicnik/kreativni-vzdelavani-priloha-ucitelskeho-mesicniku-6-2023.html
3. UNICEF - Mladé hlasy 2024 - škola jako zátěž:
https://www.unicef.cz/aktualne/vyzkum-unicef-deti-v-cesku-jsou-mene-stastne/
https://press.news/article/mlade-hlasy-2024-ceske-deti-skola-bavi-ale-chteji-zmeny
4. Nizozemsko - 93% dětí nadprůměrná spokojenost, nejšťastnější děti na světě:
hps://www.weforum.org/stories/2020/05/netherlands-happiest-children/
https://www.unicef-irc.org/report-card-11/ - Innocenti Report Card - Nizozemsko dlouhodobě na 1. místě
5. Bílá kniha 2001 - Národní program rozvoje vzdělávání:
https://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/bila-kniha-narodni-program-rozvoje-vzdelavani-v-cr
6. Jan Amos Komenský - Naarden:
https://www.muzeumkomenskeho.cz/ - Komenský pohřben v Naardenu v kapli valonského kostela
