Článek
Dehonestující titulek článku o dvou českých političkách ve mně vzbudil zvědavost. Klasicky clickbaitový titulek (osobně jim říkám – bliju dřív, než čtu) mi v minulém týdnu algoritmus naservíroval k snídani již poněkolikáté… a tak jsem zachytila konec vlákna a začala ručkovat směrem ke zdroji tohoto blééé.
Internetový deník – Fórum 24 a Pavel Šafr – šéfredaktor a předseda správní rady spolku FÓRUM 24.
Pavel Šafr sám sebe i svůj projekt FORUM 24 dlouhodobě prezentuje jako ochranný štít české demokracie, nezávislé žurnalistiky a kultivace veřejného prostoru. V manifestech svého spolku i ve svých knižních publikacích deklaruje soustavný boj za západní hodnoty, profesní etiku a obranu společnosti před vulgárním populismem.
Realita všedního dne na jeho zpravodajském portálu však ukazuje poněkud odlišný obraz.
Před několika dny jsem při ranním sledování zpráv narazila na titulek z jeho redakce: „Schillerová jásá v angličtině nad ratingem. Nerudová se tomu vysmála a připomíná Babišovy dluhy.“
Sledovala jsem ten text na displeji telefonu a cítila zvláštní pachuť. Nejsem příznivkyní ani jedné z jmenovaných političek, avšak jako ženu i čtenářku mě tato formulace zasáhla. Používání samotných ženských příjmení bez špetky úcty či profesního označení v kombinaci se slovesy jako „jásá“ nebo „vysmála se“ nepředstavuje novinářskou zkratku. Je to dehonestace. Pokus proměnit věcnou politickou diskusi v dětinské hašteření na pískovišti a dvě dospělé ženy prezentovat jako tříleté usoplence vnímám jako nejnižší stupeň žurnalistické ubohosti.
Nedalo mi to a nahlédla jsem do páně Šafrovy redakční kuchyně Fóra 24 trochu hlouběji. V jednom podcastu jsem zaslechla samotného Pavla Šafra s vážností prohlašovat, že jeho portál má přinášet především objektivní informace tak, aby si čtenář mohl utvořit vlastní názor.
Porovnání tohoto vznešeného proklamování s reálnou titulkovou tvorbou jeho redakce však odhaluje čítankovou ukázku schizofrenie. Titulky Fóra 24 totiž čtenáři žádný prostor pro vlastní úsudek nenechávají. Názor mu brutálně natlačí do hlavy ještě předtím, než vůbec rozklikne samotný text:
„Babiš už úplně ztrácí zábrany. V hysterickém záchvatu v parlamentu napadl všechny kolem sebe.“
Pohled do kuchyně: Článek popisuje běžnou, byť ostrou opoziční řeč u sněmovního pultíku. Redakce však neposkytuje fakta, ale okamžitou psychiatrickou diagnózu. Čtenář nemá šanci si projev vyhodnotit sám — je mu předem nadiktováno, že šlo o „hysterický záchvat“.
„Temné vyhlídky pro Česko. Babiš s Okamurou chystají definitivní pád na Východ.“
Pohled do kuchyně: Běžný komentář ke koaličnímu potenciálu či volebním preferencím. Místo věcného rozboru programů redakce servíruje čistokrevný obchod se strachem a katastrofické vize, které mají čtenáře vystrašit k smrti.
„Konečná opět předvedla rudý blábol. Její kňourání v televizi už přesáhlo všechny meze.“
Pohled do kuchyně: Zpráva o účasti opoziční političky v nedělní televizní debatě. Místo věcné oponentury či rozboru jejích výroků nastupuje ryzí dehonestace a školácké nálepkování („blábol“, „kňourání“).
„Šokující odhalení v kauze ruského vlivu: Tihle lidé nás chtějí prodat Putinovi!“
Pohled do kuchyně: Přetisk veřejně dostupné zprávy BIS nebo informací z jiných médií o dezinformačních webech. Seriózní bezpečnostní téma je však zabaleno do nejlacinějšího bulvárního řemesla plného vykřičníků a zájmen vyvolávajících paniku.
Tak nějak se mi tentokrát nechtělo jen lhostejně mávnout rukou nad další nechutností uvařenou v české mediální kuchyni. Napsala jsem deklarovanému strážci kultivovanosti věcný a zdvořilý e-mail. Bez útoků, bez emocí. Pouze jsem se jako čtenářka dotázala, zda je nezbytné proti nekultivovanosti v politice bojovat přejímáním těch nejlacinějších bulvárních metod.
Odpověď? Žádná. Ani formální potvrzení příjmu e-mailu, či stručné vyjádření v duchu – nepleťte se nám do práce, víme, co děláme. Pouze ticho.
A právě to ticho ve mně vzbudilo ještě hlubší zájem. Kdo je ten, kdo jedním dechem mluví o kultivaci veřejného prostoru a do éteru vypouští jed v podobě klasického bulváru převlečeného za politický komentář?
Přiznám se bez obalu: pokusit se o poctivou analýzu osobnosti Pavla Šafra mě stálo kus duševní stability. Čím hlouběji jsem se nořila do hlubin jeho osobního i profesního příběhu, tím rozpolceněji jsem se cítila.
Na jedné straně přirozený hněv nad tím, jak tento člověk dehonestuje veřejný prostor a cynicky obchoduje se strachem, na straně druhé podivný smutek nad tím, jak hluboko může klesnout někdo, kdo měl kdysi ambice stát na vrcholu české žurnalistiky.
Kým tento muž ve skutečnosti je a jak k tomuto lidskému a profesnímu paradoxu došlo?
Od studentské revoluce po radikální kořeny devadesátých let
Pavel Šafr nebyl akademickým teoretikem žurnalistiky ani odtažitým analytikem. Během sametové revoluce v roce 1989 působil jako studentský aktivista a pohyboval se v okruhu mladých, protikomunisticky vyhraněných intelektuálů. Po dokončení studia estetiky a filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vstoupil na utvářející se mediální trh.
Svoji profesní dráhu odstartoval v radikálně pravicovém Českém deníku Josefa Kudláčka a následně v Denním Telegrafu. Tedy v prostředí, které proslulo ultrakonzervativní rétorikou, nekompromisním kádrováním oponentů a černobílým viděním světa. Ačkoli se většina tehdejších aktérů rozutekla do nejrůznějších myšlenkových proudů či politického zákulisí, Pavel Šafr si z této éry odnesl to podstatné: vědomí, že noviny nemají svět popisovat, ale vést v něm ideologickou válku.
V raných devadesátých letech — v tehdejším generačním vakuu po pádu režimu — raketově stoupal. Již ve svých šestadvaceti letech stanul v čele Denního Telegrafu, který byl tehdy myšlenkově i personálně úzce propojen s vládní ODS.
Na vrcholu moci a vlivu
Jeho vzestup ukázal, že byl od počátku především pragmatickým manažerem. Rozuměl síle emocí, titulkové zkratce a budování vlivu. Postupně prošel klíčovými posty šéfredaktora Lidových novin, Mladé fronty DNES, časopisu Reflex i bulvárního Blesku.
V téhle zběsilé profesní rošádě je možná skryto něco mnohem hlubšího než jen pestrý profesní životopis. Když se podíváme na to, jak lehce hopkal od seriózních listů přes provokativně intelektuální Reflex až po nejhrubší český bulvár, zjišťujeme, že hledat v jeho vnitřním světě jakýkoliv pevný opěrný bod, vnitřní kompas nebo neústupné přesvědčení je marná práce.
Jakoby si Pavel Šafr média, pro která pracoval, nevybíral podle hodnotového průniku nebo názorové spřízněnosti, ale šel tam, kde prostě byla volná židle, vliv a dobré zázemí. Jeho profesní odysea jasně ukazuje na člověka nikoliv vedeného vizí, ale chladným pragmatismem.
Do téhle pozice jistoty a silného vlivu přišel v roce 2013 zásadní zvrat.
Andrej Babiš majetkově vstoupil do vydavatelského domu Mafra a převzal noviny, kterým Šafr věnoval významná léta kariéry. Pro člověka zvyklého spoluurčovat pravidla hry to muselo znamenat hluboký osobní otřes. Příchod velkého kapitálu v plné nahotě ukázal, že i vlivný šéfredaktor se může ze dne na den ocitnout mimo hru.
Tento moment jednoznačně poznamenal Šafrovu novinářskou roli: ze šéfredaktora velkého mediálního domu se transformoval ve vyhraněného opozičního aktéra, jehož práce se začala primárně definovat vymezením se proti Babišovi a jeho ekonomickému vlivu.
Křížová výprava za peníze čtenářů: Populismus jako metoda
Pavel Šafr založil spolek a projekt FORUM 24 s deklarovaným cílem bránit demokratické principy, „kultivovat veřejný prostor“ a bojovat proti populismu. Jenže pod pojmem kultivovanost si zřejmě nikdy nepředstavoval věcnou diskusi, kulturu jazyka ani respekt k odlišnému názoru.
Pro Šafra znamená „kultivovaný“ jediné: ideologicky správný, přesněji ideologicky správný podle Pavla Šafra.
A co přesně v jeho podání ta „ideologická správnost“ znamená?
Není to kultivovaná diskuse, ale černobílé světonázorové dogma. Znamená nekriticky prozápadní aktivismus, pro který je jakýkoliv jiný názor okamžitě proruskou kolaborací. Znamená absolutní antibabišismus, kde je svět přísně rozdělen na dobro a zlo (a tím zlem je vždycky Babiš a nic než Babiš), kde účel světí jakékoliv novinářské prostředky. A v neposlední řadě to znamená elitářský paternalismus — přesvědčení, že on a jeho redakce jsou osvícenými strážci hodnot, zatímco my všichni ostatní jsme jen zmanipulovaný dav, který je potřeba vychovávat.
Vznikla tak zvláštní a hluboce pokrytecká logika. Zatímco u svých protivníků populismus hlasitě potírá a odsuzuje, sám se stal jeho čítankovým představitelem v mediálním světě. Svůj boj totiž vede čistě populistickými metodami:
Staví na černobílém vidění světa: Dělí společnost na hrstku vyvolených „strážců hodnot“ a ten zbytek, který nálepkuje a dehonestuje.
Obchoduje se strachem: Soustavně děsí své čtenáře katastrofickými vizemi o rozpadu demokracie a záchranu podmiňuje jejich penězi.
Sází na emoce a laciné zkratky: Místo analýzy nabízí útočné titulky, které hrají na nejnižší pudy a předsudky.
Pavel Šafr se tak dostal do absolutního myšlenkového slepého ramene: ve jménu boje proti populismu stvořil jeho mediální dvojče.
Schizofrenie slov a činů
Příběh Pavla Šafra představuje nejen profesní zpronevěru, ale především schizofrenní rozpor mezi jeho vlastní představou o sobě a jeho reálným jednáním.
Na jedné straně stojí mravokárce, který z pozice morální autority píše plamenné manifesty o kultivaci české žurnalistiky a obraně západních hodnot. Na straně druhé stojí realita jeho vlastního působení: soustavné používání těch nejhrubších bulvárních zkratek, dehonestace oponentů a absolutní absence sebereflexe.
Při pohledu na jeho současné působení nesledujeme hrdinného strážce hodnot, ale ublíženého, frustrovaného muže, který zůstal uvězněn ve své vlastní zášti. Člověka, kterému jeho vlastní zbytnělé ego nedovoluje přijmout věcnou zpětnou vazbu, případně mu nezabrání sednout za volant opilý.
Zůstává tak největším paradoxem dnešní mediální scény. Člověk, který v čele největšího českého bulváru po podřízených tvrdě vyžadoval senzaci a citové vydírání, dnes dělá z pozice šéfa FORUM 24 přesně to samé. Jen ho místo k drbům ze světa showbyznysu ohnul k politickému boji.
Zdroje a odkazové materiály pro případné doplnění pod článek:
Osobní profil a profesní kariéra Pavla Šafra:
HTTPS odkaz na biografii na české Wikipedii: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_%C5%A0afr](https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_%C5%A0afr)
Oficiální web projektu a vydavatelství FORUM 24:
Zpravodajský portál Forum 24: [https://www.forum24.cz/](https://www.forum24.cz/)
Pravomocný trest za řízení pod vlivem alkoholu (2015):
Zpráva o rozsudku na iDNES.cz: [https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/pavel-safr-ridil-opily.A150422_105221_domaci_pru](https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/pavel-safr-ridil-opily.A150422_105221_domaci_pru)
Rozhovor o médiích, Babišovi a založení Svobodného fóra / Fóra 24:
Rozhovor pro DVTV: [https://www.aktualne.cz/dvtv/safr-media-v-cesku-nejsou-svobodna-babis-je-vsemohouci-vladce/r~a1ce5df8-9f2b-11e4-8f77-002590604f2e/](https://www.aktualne.cz/dvtv/safr-media-v-cesku-nejsou-svobodna-babis-je-vsemohouci-vladce/r~a1ce5df8-9f2b-11e4-8f77-002590604f2e/)
Kritický pohled na českou mediální scénu a transformaci novinářů po roce 2013:
Analýza Mediáře k proměnám české žurnalistiky:
