Článek
Většina světa ji zná jako „nejkrásnější tvář Hollywoodu“ a první ženu, která před kamerou v československém filmu Extase předstírala orgasmus.
Jen málokdo ale ví, že Hedy Lamarr byla ve skutečnosti geniální vynálezkyní, bez níž by byl dnešní svět rozhodně jiný.
Byla ženou dvou tváří. Tou první uhranula stříbrné plátno a Hollywood ji oficiálně prohlásil za „nejkrásnější tvář světa“. Tu druhou, mnohem více fascinující, svět dlouho odmítal vidět.
Hedy Lamarr nebyla jen ozdobou filmových premiér; byla vizionářkou, jejíž nápady dnes pohánějí digitální svět. Její životní příběh je důkazem, že krása může být pro intelekt vězením.
Holčička, co rozebírala svět
Všechno začalo ve Vídni, kde se 9. listopadu 1914 narodila jako Hedwiga Eva Maria Kiesler do rodiny bankovního ředitele a pianistky. Byla hýčkaným, nikoli však rozmazlovaným jedináčkem. Zatímco jiné dívky si hrály s panenkami, ona s otcem, který záhy rozpoznal u své dcerky výjimečný intelekt, rozebírala hrací strojky a studovala principy tramvajových motorů.
Otec v ní viděl víc než krásnou dceru, která má vše, aby se výhodně provdala. Podporoval její technické nadání a učil ji vidět mechaniku světa. Byla to právě tahle dětská zvídavost, která v ní převážila, i když ji matka klavíristka drilovala ve hře na piáno. Hedy navštěvovala prestižní soukromé školy, kde naprosto excelovala v matematice a fyzice. Její mozek fungoval analyticky; viděla vzorce tam, kde ostatní viděli jen chaos. I když v šestnácti letech školu opustila kvůli vábení filmu, její technické vzdělání tím neskončilo – celý život se vzdělávala sama, četla vědecké časopisy a technické manuály s větší vášní než scénáře.
Skandál jménem Extase
V šestnácti letech Hedy drze vpochodovala do vídeňských filmových ateliérů a lhala o svém věku i zkušenostech, jen aby se dostala k filmu. Brzy přišel zlomový rok 1933 a natáčení v Československu. Film Extase šokoval svět. Hedy se stala vůbec první ženou, která před kamerou předstírala orgasmus. Desetiminutová scéna nahoty u jezera Slapy způsobila mezinárodní skandál. Na jednu stranu jí přinesla slávu, ale nálepka „té nahé“ ji už nikdy neopustila. Na desetiletí zavřela dveře tomu, aby svět zajímal její intelekt víc než její výstřih.
Zlatá klec a špionáž u večeře
Právě nenávistná reakce veřejnosti a církve na Extasi dohnala mladou Hedy do náruče prvního manžela, zbrojaře Friedricha Mandla. Hledala u něj ochranu, ale našla jen zlatou klec. Mandl byl chorobný žárlivec. V podstatě ji věznil na svém zámku a snažil se vykoupit všechny kopie jejího skandálního filmu. Hedy musela sedět u večeří s jeho partnery, mezi nimiž byli i Hitler a Mussolini. Pánové u humra probírali konstrukce torpéd a rádiové vlny v domnění, že ta krásná loutka vedle nich ničemu nerozumí. Ona ale všechno nasávala jako houba a technické detaily si ukládala do paměti.
Rýsovací prkno v přívěsu
Když v roce 1937 Mandlovi v přestrojení utekla do Hollywoodu, okamžitě zde uspěla. Nuda mezi natáčeními ji ale ubíjela. Hedy si vybavila svůj filmový přívěs skutečným rýsovacím prknem a sadou nářadí. Zatímco kolegyně ucucávaly koktejly, ona studovala anatomii ptáků, aby pomohla Howardu Hughesovi navrhnout aerodynamičtější křídla letadel.
Jako akt pomsty nacistům pak s hudebníkem Georgem Antheilem vymyslela systém „skákajících frekvencí“.
Vzali princip děrované pásky z automatického piana a vytvořili kód, který bleskově přepínal frekvence, aby nešel rušit. Tento princip je přímým předchůdcem dnešního Wi-Fi a Bluetooth. Když jí o desítky let později, v jejích 82 letech, konečně volali, že za svou vědeckou činnost dostane ocenění, jen suše odvětila: „No, bylo na čase.“
Proč trvalo tolik let, než se zjistilo, kdo je skutečným průkopníkem?
Během studené války byla tato technologie přísně tajná. Armáda ji používala pro utajení hovorů mezi ponorkami a loděmi. Až v 80. letech se tyto protokoly začaly uvolňovat pro komerční sféru a teprve tehdy se začalo pátrat po tom, kdo s tím vlastně přišel jako první. K překvapení všech to nebyl žádný vědec z MIT, ale „skandální“ herečka.
Záchrana matky a pád do izolace
Hedy rozhodně nebyla intelektuálka bez citu. Během války využila veškerý svůj vliv, aby zachránila svou matku před transportem do koncentračního tábora a dostala ji do bezpečí USA. Její soukromý život byl však v troskách. Po šesti neúspěšných manželstvích a strachu ze stárnutí propadla závislosti na plastických operacích, které její tvář změnily v nehybnou masku. I ostuda po zatčení za drobnou krádež v obchodě způsobila její následnou izolaci. Poslední roky mluvila se světem i svými třemi dětmi jen po telefonu. Nechtěla, aby kdokoli viděl trosky její krásy.
Zemřela 19. ledna 2000 v ranních hodinách. Bylo jí 85 let.
Pro Hedy Lamarr se krása stala břemenem. Namísto aby vedla tvůrčí a naplněný život vynálezkyně, byla vmanévrována do role „krásky“ a „nahotinky“. Její posedlost vlastním vzhledem, jako jediným „výrobním prostředkem“, jí později připravila velmi krušné stáří.
Její syn, Anthony Loder, se dodnes snaží očistit její jméno a připomínat ji světu právě tak, jak by si to přála ona – jako vynálezkyni.
Zdroj: Alexandra Dean - dokument - Bombshell: The Hedy Lamarr Story (2017), Richard Rhodes: Hedy's Folly: The Life and Breakthrough Inventions of Hedy Lamarr, Hedy Lamarr: Ecstasy and Me (1966):
