Článek
Buckinghamský palác si platil její mlčení
Příběh Beryl Markham je příběhem ženy, která odmítla být obětí i dámou.
Dětství bez mateřského tepla
Beryl se narodila 26. října 1902 v Ashwellu, v hrabství Rutland v Anglii. Její otec, Charles Baldwin Clutterbuck, tehdy jednatřicetiletý vysloužilý poručík a trenér koní, byl mužem činu, kterému britská pravidla a těsné společenské korzety nevyhovovaly. Naopak její matka, Clara Agnes Alexander, pocházela z privilegovaného prostředí londýnské vyšší vrstvy a byla zvyklá na komfort, který Afrika nenabízela.
V roce 1904 Charles odjel do Britské východní Afriky (dnešní Keňa), kde koupil tisíc akrů divočiny v Njoro. Clara za ním s dětmi dorazila v roce 1906, ale střet s realitou buše pro ni byl fatální. Izolace a absence civilizačních jistot ji zlomily během několika měsíců. Ještě téhož roku se Clara rozhodla pro radikální krok: sbalila si kufry, vzala s sebou osmiletého syna Richarda a odplula zpět do Anglie. Čtyřletou Beryl nechala otci v buši napospas osudu. Tento moment rozštěpil rodinu i Berylinu budoucnost.
Malé děvče v rozpáleném prachu Njoro nenašlo útěchu u guvernantek, ale u domorodých válečníků. Učili ji lovit, stopovat a přežít útoky šelem. Jizvy po útoku levharta byly jen první z mnoha stop, které na ní život zanechal. Fascinující je, že dříve než rodnou angličtinu ovládala místní dialekty – plynule mluvila svahilsky a jazykem Kipsigis, což jí později v mužském světě africké buše zajistilo přirozený respekt.
Solo jízda v sedmnácti
Definitivní zlom v Berylině životě nastal v roce 1919. Její otec Charles po sérii devastujících such a špatných investic definitivně zbankrotoval. Přišel o farmu i o většinu svých drahých koní a rozhodl se pro zoufalý pokus o nový začátek v Peru. Sedmnáctileté Beryl nabídl, aby odjela s ním, ale ona ho odmítla. Zatímco otec mizel za obzorem Jižní Ameriky, Beryl zůstala v Keni s jediným koněm, starým sedlem a nulovým bankovním kontem.
Tato situace ji donutila k profesnímu skoku, který byl v tehdejší koloniální společnosti nemyslitelný.
V osmnácti letech šokovala mužský svět dostihů tím, že si vybojovala profesionální trenérskou licenci – stala se tak první ženou v Africe, která tuto licenci držela. Usadila se ve vysokohorské oblasti Molo a začala krotit koně, které ostatní trenéři považovali za neovladatelné. Její výhodou nebyla jen fyzická síla, ale instinkt, který si vypěstovala u kmene Kipsigis.
Během deseti let se vypracovala na absolutní špičku; její koně vyhrávali nejprestižnější dostihy a Beryl si poprvé v životě sáhla na skutečnou finanční nezávislost.
Královský skandál a cena za mlčení
V roce 1927 se Beryl provdala za Mansfielda Markhama, člena bohaté britské aristokratické rodiny. Odjezd do Londýna pro ni nebyl aktem lásky, ale strategickým únikem z Keni do nejvyšších pater impéria.
V Londýně se stala senzací salónů a brzy navázala intimní vztah s princem Henrym, vévodou z Gloucesteru. Když se o jejich aféře dozvěděl Buckinghamský palác, hrozil mezinárodní skandál. Královská rodina situaci vyřešila dohodou: Beryl obdržela doživotní rentu 15 000 liber ročně pod podmínkou, že opustí Anglii a o princi zachová absolutní mlčení.
Mateřství pro ni bylo další pouto, které odmítala přijmout. V únoru 1929 se jí v Londýně narodil syn Gervase. Beryl k dítěti neprojevila žádný citový vztah. Krátce po porodu ho nechala v péči tchyně, lady Mary Markhamové, v jejím sídle v Anglii. S královskými penězi v kapse se vrátila do Keni sama. Tato finanční injekce jí zajistila to, po čem toužila nejvíc – absolutní nezávislost na manželovi i na společenských očekáváních.
Milostný trojúhelník a křídla nad savanou
Po návratu do Keni se Beryl stala pevnou součástí dekadentní smetánky v tzv. Happy Valley. Zde se protnuly cesty tří výrazných osobností: Beryl, spisovatelky Karen Blixen a aristokratického lovce Denyse Finche Hattona. Mezi oběma ženami panovala tichá, ale ostrá rivalita o Denysovu přízeň. Zatímco Karen o Africe psala své slavné Vzpomínky na Afriku, Beryl ji díky Denysovi začala ovládat z výšky. Byl to právě on, kdo ji poprvé vzal do letadla.
Smrt si pro Denyse přišla v květnu 1931 a Beryl jí unikla jen díky jeho podivné předtuše. Denys jí na poslední chvíli zakázal letět s ním, protože měl ze stroje špatný pocit. Krátce po startu se Denysův stroj Gipsy Moth zřítil a on v troskách uhořel.
Tato tragédie Beryl definitivně připoutala k letectví.
Jejím učitelem se stal Tom Campbell Black, který ji připravil na profesionální dráhu. V letech 1931–1936 pracovala jako „bush pilot“ – doručovala poštu, transportovala nemocné a vyhledávala slony pro safari, což byla v té době extrémně nebezpečná disciplína.
Sólo přelet proti větru
V září 1936 se Beryl rozhodla přeletět Atlantik sólo směrem na západ, tedy proti převládajícím větrům. Její stroj, Percival Vega Gull pojmenovaný The Messenger, byl upraven přídavnými nádržemi na palivo. Beryl letěla přes dvacet hodin v bouři a tmě, bez rádio-spojení navigována pouze kompasem a hvězdami.
Když jí nad Novým Skotskem v Kanadě kvůli námraze vysadil motor, letadlo se zapíchlo do bažiny u Baleine na ostrově Cape Breton. Beryl z trosek vylezla s rozbitou hlavou, ale jako první člověk na světě, který tento přelet z východu na západ sólo a bez zastávky zvládl. Tento triumf z ní udělal globální celebritu, ale Beryl se v záři reflektorů nikdy necítila dobře.
Ztracený literární klenot
Svůj životní příběh shrnula v autobiografii West with the Night (Západ s nocí). Knihu napsala na začátku 40. let v USA (v Kalifornii). Přestože získala nadšené recenze, komerčně propadla – svět byl uprostřed války a nikoho nezajímaly předválečné rekordy. Kniha upadla v zapomnění na čtyřicet let.
O její vzkříšení se postaral až dopis Ernesta Hemingwaye objevený v 80. letech. Hemingway napsal, že Beryl „píše tak dobře, až se za sebe jako spisovatel stydím“. V roce 1982 se reedice stala světovým bestsellerem a vrátila osmdesátileté Beryl důstojnost i finance.
Návrat k tichu a posmrtný triumf
Zbytek života Beryl strávila tam, kde začala – u koní. V roce 1952 se vrátila do Keni a žila v malém domku u závodiště Ngong v Nairobi. Do vysokého věku stále trénovala šampiony a zůstávala solitérkou.
Zemřela v Nairobi ve věku 83 let na následky infekce po operaci nohy. Podle svého přání byla zpopelněna a její popel byl rozptýlen z letadla nad pohořím Ngong Hills.
Beryl Markham nebyla vzornou matkou ani poslušnou dcerou. Byla ženou, která si svou svobodu koupila tvrdostí a schopností nikdy se neohlížet zpět.
Zdroj:
Beryl Markham: West with the Night,Mary S. Lovell: Straight on Till Morning,Ernst Hemingway: Selected Letters,James Fox: White Mischief,Jockey Club of Kenya
