Článek
Moderní informační prostor se mění v digitální „kafilérii“.
Většina populace se domnívá, že čtením zpravodajství získává „přehled“. Součástí této konzumace je ale i řízená stimulace nejnižších center našeho mozku, která vede k narušení lidské psychiky a celkového zdraví.
Otázka nezní, co se děje ve světě, ale proč se zástupy uživatelů dobrovolně stávají závislými na ranní dávce hrůz, bezmoci a negativity.
Mechanická konzumace toxických podnětů není projevem informovanosti, nýbrž biochemickou smyčkou devastující kognitivní schopnosti a fyzické zdraví.
Algoritmy sociálních sítí nejsou pouhým zdrojem informací, jsou zároveň dávkovači kortizolu a evoluční pastí.
Lidský mozek totiž prioritně zpracovává hrozby. Tato adaptivní výhoda z pravěku se v rukou technologických firem stala nástrojem k ulovení pozornosti. Konzumace „negativních mršin“ vyvolává falešný pocit připravenosti na nebezpečí.
Tento fenomén popsal jako jeden z prvních americký psycholog John Cacioppo. Prokázal, že lidský mozek má v sobě zabudovaný silný sklon reagovat na negativní podněty mnohem citlivěji než na ty pozitivní. Pomocí měření elektrické aktivity mozku ukázal, že negativní informace vyvolávají v mozkové kůře mnohem rozsáhlejší vlnu aktivity.
Každý šokující titulek tedy stimuluje limbický systém. Dochází k vyplavení dopaminu v očekávání „rozuzlení“ a následnému zaplavení organismu kortizolem.
Subjekty se stávají závislými na vlastním stresu.
Jako každá jiná závislost, ani závislost na negativitě není bez následků. Permanentní přetížení negativními podněty vede k neschopnosti člověka prožívat radost z běžných vjemů. Práh citlivosti se neustále zvyšuje; co včera šokovalo, dnes k vyvolání reakce nestačí.
Při hltání každodenní dávky negativity si neuvědomujeme její devastující účinky na naše zdraví a psychiku.
Chronický stres prokazatelně oslabuje obranyschopnost, zvyšuje krevní tlak, zhoršuje psychické zdraví a je jednou z příčin vzniku onkologických onemocnění.
Psychická degradace způsobuje, že reaktivní hněv zaměňujeme za inteligenci a cynismus za hluboké poznání. Zjednodušeně - stáváme se bezcitnějšími, přičemž si myslíme, že jsme chytřejší.
Statistiky zájmu o katastrofy potvrzují masivní úpadek kritického myšlení.
Jakmile obsah postrádá prvek agrese nebo ohrožení, zájem závislých subjektů prudce klesá. Jsou vycvičeni na toxicitu do té míry, že cokoli čistého vnímají jako nezajímavé.
Uživatel ztrácí autonomii, přestává být pozorovatelem a stává se pouhým displejem, na který algoritmus promítá požadované emoce za účelem zisku.
Před dalším publikováním článku nebo dalším sdílením bychom si měli zodpovědět jednu zásadní otázku:
Patříme stále k myslícím bytostem, nebo už jsme jen aktivními tvůrci a pasivními konzumenty digitálního odpadu?
Zdroj : J. T. Cacioppo – „Negative Information Weighs More Heavily on the Brain“
Nicholas G. Carr – „The Shallows“
Robert M. Sapolsky – „Why Zebras Don't Get Ulcers“
