Článek
Finance na rekonstrukci varhan a další potřebné opravy postupně shromáždila farnost z darů, adopcí varhanních píšťal, z benefičních koncertů zejména arcidiecézního varhaníka a organologa pana Jana Gottwalda. Také Antonín Ponížil starající se s manželkou o místní ubytovnu na bývalé faře, pilně rozebíral přinesené staré spotřebiče, z těch se prodalo do sběrných surovin několik tun roztříděných kovů.
Okolo hřbitova u kostela stojí ohradní zeď z konce 18. století se vstupní bránou a třemi vestavěnými kapličkami a klasicistní kostnicí s márnicí po jejím obvodu, zeď je dílem stavitele Josefa Bayera ze Šumperka
Na sobotínském hřbitově je pohřbená blahoslavená Marie Paschalis (znamená to velikonoční svíce, lidově též paškál) Jahnová, podobné náhrobky se nachází na mnoha sudetských hřbitovech v obcích kdysi osídlených německým obyvatlestvem.
Blahoslavená Maria Paschalis Jahnová se narodila 11. května 1916 v tehdy pruské Nise, byla to německá řeholnice kongregace šedých alžbětinek, zemřela mučednickou smrtí na konci druhé světové války v Sobotíně.
Marie Magdalena Jahnová byla nejstarším dítětem Karla Edwarda Jahna a Berty roz. Kleinové. V 21 letech vstoupila do kláštera šedých alžbětinek, v roce 1939 přijala řeholní jméno Maria Paschalis. V letech 1939 až1942 se v Kluczborku a Hlubčicích starala o děti a přestárlé, poté působila v Nise jako kuchařka a pečovala o staré spolusestry. Když Nisu v březnu 1945 obsadila sovětská vojska, utekla se svými svěřenkami do Sobotína, tam byl zřízen špitál ve škole.
Hned vedle kostela stojí renesanční budova bývalé fary, dnes ubytovna.
Pak i do Sobotína přišla Rudá armáda, jeden z ruských vojáků začal Marii obtěžovat, odmítnutý voják ji zastřelil. Krátce po smrti začala být nazývána „bílou růží z Čech“.
V Římě podepsal papež František v roce 2021 dekret, že Marie Paschalis a jejích 9 spolusester zemřely „in odium fidei“ (z nenávisti k víře). Marie byla blahořečena v roce 2022 v katedrále sv. Jana Křtitele ve Vratislavi.
Na pouť přijely řádové sestry alžbětinky z kláštera v Jablunkově.
Obec Sobotín v Olomouckém kraji má asi 1 100 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z roku 1351, historie Sobotína se váže k těžbě železné rudy, tu těžili a okolí kolonizovali losinští Žerotínové.
Arcibiskup olomoucký Josef Nuzík celebtoval slavnostní poutní mši, během ní požehnal nově zrekonstruovaným varhanám.
Varhany v kostele sv. Vavřince v Sobotíně postavila v roce 1895 významná moravská varhanářská firma bratří Braunerů z Uničova. Jsou to mimořádně kvalitní romantické jednomanuálové varhany s pedálem, jsou v podstatě dochované v původním stavu. Zvláště jejich zvuková stránka je velmi cenná.
Jedná se o jeden z mála dochovaných nástrojů uničovské firmy Brauner ve funkčním stavu. Řada technických a zvukových řešení je naprosto unikátní, proto je jediným smysluplným řešením obnovy vzácného nástroje jeho restaurování, toto provedli otec a syn Stehlíkovi. Záměr rekonstrukce zracoval Jan Gottwald, varhaník a organolog Arcidiecése olomoucké.
Pohled do kostela z právě opraveného kůru s varhanami, pod ním se nachází ještě jedno patro, zanedlouho bude také zde provedená rekonstrukce.
Jeho excelence arcibiskup olomoucký se ptá dětí na hudbu a varhany, také na právě probíhající olympiádu v Paříži, děti nadšeně reagují.
Sobotínsky kostel svatého Vavřince se koncem 17. století stal místem zahájení nechvalně známých čarodějnických procesů na losinském panství, žebračka z Vernířovic si tehdy vyňala z úst hostii, aby ji uschovala pro nemocnou krávu a první obžaloba byla na světě.
Malí ministranti prochází kostelem, jeden z nich, Petřík z Loučky u Litovle nám zazpíval nádherně žalm.
S rodiči a malým bratříčkem jezdí pravidelně na nedalekou chalupu v Osikově, tehdy se rodina vypraví na mši do nedalekého Sobotína, tam Petr vždy potěší farníky svým krásným hlasem a zpěvem.
Jedna z řádových sester alžbětinek přijímá hostii, tělo Páně.
Organologové otec a syn Stehlíkovi odchátí od oltáře, kde jim přede všemi přítomnými poděkovali za zdařilou opravu místních unikátních varhan. Také ostatní zasloužilí obdrželi dárky včetně pití s jesenickými bylinkami z nedaleké likérky v Maršíkově. Její majitel je právě na dobrovolnickém pobytu v Izraeli, kde v rámci programu SAR-EL pomáhá v izraelské armádě s činnostmi, které jsou právě potřeba. Už se těšíme na jeho přednášku.
Jeho Excelence . Nejctihodnější. Monsignore. Josef Nuzík je český prelát katolické církve, metropolitním arcibiskupem olomouckým byl jmenován papežem Františkem 9. února 2024.
Josef Nuzík se narodil v roce 1966 ve Strání, vyrůstal v rodině s 11 dětmi. Po ukončení učiliště pracoval ve strojírenské firmě a prošel povinnou vojenskou službou. V roce 1989 zahájil studium na teologické fakultě v Litoměřicích, později v Olomouci, tam získal magisterský titul.
Nejdříve působil v Novém Jičíně, poté v Luhačovicích, Nivnici, Štípě. V roce 2005 byl povolán do funkce prorektora Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci, arcibiskup Graubner jej v roce 2009 jmenoval svým generálním vikářem. V roce 2017 byl jmenován titulárním biskupem v Castra Galbae a pomocným biskupem olomouckým , arcibiskupem byl jmenován 14. dubna 2024.
Kostel svatého Vavřince v Sobotíně je pozdně renesanční stavbou s gotickými prvky z roku 1605 s pozdějšími úpravami.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sobot%C3%ADn#:~:text=Obec%20Sobot%C3%ADn%20(n%C4%9Bmecky%20Z%C3%B6ptau)%20se,zde%20p%C5%99ibli%C5%BEn%C4%9B%201%20100%20obyvatel.
