Článek
Focení kostelů hlavně v interiéru s pronikajícími paprsky slunce je radost, světlo vytváří zajímavé efekty a osvětluje jinak někdy nezajímavé pohledy na unikátní objekty.
Evangelický farní kostel dnes patří Českobratrské církvi evangelické, byl vysvěcen v roce 1874, je postaven v novogotickém slohu. Byl vybudován německou evangelickou církví augsburského vyznání. Sbor šumperských evangelíků, převážně německé národnosti, chtěl postavit vlastní kostel, proto z peněz z veřejných sbírek v roce 1866 zakoupili pozemek. Přispěl i rakouský císař František Josef I. a německý císař Vilém I. Po druhé světové válce byl farní sbor Německé evangelické církve v Šumperku zrušen a církevní budovy převzala Českobratrská církev evangelická. Doposud proběhlo několik rozsáhlých rekonstrukcí. Kostel je novogotickou stavbou postavenou na půdorysu maltézského kříže, rozlehlá farní budova tvoří s kostelem celek propojený zahradou.
Chrám svatého Ducha si nechala postavit v roce 1998 církev pravoslavná v byzantském slohu, stavba je výsledkem práce početné řecké menšiny žijící v Šumperku a okolí. Na nákladech se podílely z více než 90 % athénské arcibiskupství a řecká pravoslavná církev, chrám byl vysvěcen 27. června 1998, v den svátku Svatého Ducha. V areálu se nachází chrám, zvonice, baptisterium a fara.
Vlastní chrám je replikou trojlodní baziliky z doby velkomoravské říše v Mikulčicích. Vznikl podle návrhu mnicha architekta Romana z monastýru Paraklit na hoře Athos (Řecko). Kopule chrámu připomíná hořící svíci, plamennou modlitbu a naději v Boha. Šest zvonů ve zvonici, stojící samostatně vedle kostela, se rozeznívá o svátcích a významných dnech byzantskými melodiemi.
Kostel sv. Jana Evangelisty patří církvi starokatolické, farářem je zde Mgr. Pavel Cepek. Starokatolické náboženské společenství vzniklo v Šumperku jako první na severní Moravě, první bohoslužby se konaly v evangelickém chrámu 15. března 1889. Vzniklá obec byla státem uznána jako farní až 15. března 1889. Poté, co bylo po dlouhých sporech v letech 1903–1905 starokatolíkům zakázáno využívat městem pronajatý kostel svaté Barbory, postavili si v roce 1914 vlastní secesní kostel sv. Jana Evangelisty.
K farnosti Šumperk náležely krátkou dobu filiální obce v Brně a Frýdlantu nad Moravicí (Břidličné), které byly brzy povýšeny na samostatné farnosti. Naopak trvale zůstala ve svazku s farností filiální obec v blízkém Rapotíně, která vznikla na počátku 20. století a již roku 1904 si postavila kapli Vzkříšení Páně (nyní silně poškozenou). Tato filiální obec zanikla v 70. letech 20. století.
I přes ztrátu většiny předválečných věřících v důsledku vysídlení Němců z Československa farnost přetrvala a nadále působí. V současnosti je z ní spravována i farnost v Břidličné, v níž byl náboženský život obnoven roku 2000, a diasporní komunita v Českém Těšíně, která má vlastního kooperátora (2013: ThLic. Cezary A. Mizia, Dr.) a vlastní bohoslužebné místo v podobě kaple bratra Rogera z Taizé.
Kostel svaté Barbory spravuje církev římskokatolická, byl postaven v barokním slohu v roce 1753 na území někdejšího městského hřbitova zřízeného v roce 1606. Nástropní malby vytvořil uničovský malíř Ignác Oderlický v roce 1755.
V období reforem císaře Josefa II. byl kostel uzavřen a hrozilo jeho zbourání, oltářní obraz, varhany a kazatelna byly převezeny do okolních obcí. Pohřbívalo se zde do roku 1886, tehdy byl hřbitov zrušen, náhrobky byly postupně převezeny na nový šumperský hřbitov a okolo kostela vznikl městský park. Patnáct náhrobků bylo umístěno na průčelí kostela. V rámci ekumenické spolupráce byl kostel v osmdesátých a devadesátých letech 20. století v užívání pravoslavné církve.
Náhrobky v průčelí kostela patří šumperským duchovním, výjimkou je náhrobek učitele Theodora Thiera. Nejstarší náhrobek z r. 1794 patří děkanovi Franzi Ernestu Hengorovi. Většina je zhotovena z pískovce, dva jsou z litiny vyráběné v sobotínských železárnách.
Kostel Zvěstování Panny Marie spravuje církev římskokatolická, byl vystavěn původně ve 13. Století v gotickém slohu, po přestavbě v barokním. Byl součástí dominikánského kláštera. Jeho dnešní barokní podoba je výsledkem rekonstrukce po velkém požáru města v roce 1669. Hodnotné nástropní fresky uničovského malíře Ignáce Oderlického jsou v boční kapli sv. Jana Nepomuckého. V roce 1784 císař Josef II. zdejší dominikánský konvent zrušil, poté zde byla kasárna, dnes v areálu sídlí zdravotnická škola. Kostel je v majetku města, jeho obnova byla zahájena v roce 1990 za finančního přispění zdejších německých rodáků a od roku 2005 je kulturním a společenským zařízením..
Kostel svatého Jana Křtitele na neobvyklém půdorysu kříže je farním kostelem v gotickém a barokním slohu a byl postaven již při zakládání města ve 13. století. Jako další historické objekty v Šumperku byl barokně přestavěn po požáru v roce 1669.
U fary stojí sochy evangelistů Matouše, Marka a Lukáše, pochází spolu se čtvrtou sochou evangelisty Jana v Husitské ulici z roku 1768. Nechal je zhotovit místní tkalcovský mistr Bittner s manželkou. Sochy byly restaurovány v roce 1970.
Původně byl chrám nedaleko čtvercového náměstí kolonizačního typu obklopen hřbitovem s obvodovou zdí. Do tohoto uzavřeného areálu (dnes Kostelní náměstí) patřila fara a později také škola. Od roku 2007 započaly v kostele odkrývací a restaurátorské práce, tehdy byly nástropní malby připsány známému uničovskému malíři Ignáci Oderlickému.
V rozlehlém Kostele svatého Jana Křtitele den předtím proběhla přednáška Stanislava Balíka o šumperském děkanu Lautnerovi, ten byl upálen v nedaleké Mohelnici během čarodějnických procesů, ty zde probíhaly koncem 17. století pod vedením inkvizitora a šílence Bobliga.
Následně v rámci Noci kostelů na dvoře u Farního střediska proběhlo setkání občanů, tomu byl přítomen i Stanislav Balík, je to významná, uznávaná a nesmírně pracovitá osobnost nejen našeho regionu. Stanislav Balík je český politolog, historik a skaut, specializuje se především na moderní českou politiku, komunální politiku, církevní dějiny a studium nedemokratických režimů. Je vysokoškolský profesor a od roku 2002 působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde byl v dubnu roku 2019 zvolen děkanem.
Stanislav Balík je také aktivním skautem s přezdívkou Ježek, již přes 10 let je zástupcem vůdce střediska v Bludově, je vůdcem Jesenické lesní školy (JeLŠ) a jejích lesních kurzů, jedné ze stabilních a významných součástí skautského vzdělávacího systému.
Je editorem časopisu Kontexty, obdržel v roce 2017 Cenu rektora Masarykovy univerzity pro vynikající pedagogy v oblasti společenských a humanitních věd. Je zastupitelem v rodné obci Bludov, je též předsedou redakční rady měsíčníku Bludovan a od roku 2015 je předsedou správní rady Nadace Karla Staršího ze Žerotína. Stanislav Balík píše knihy a články publikované u nás i v zahraničí v různých médiích v češtině, němčině a angličtině. Často vystupuje nejen v televizi jako glosátor významných společenských událostí.
Zdroje:
https://www.sumperk.cz/redakce/index.php?xuser=&lanG=cs&subakce=scearch&scearchText=kostely
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Bal%C3%ADk_(1978)
