Článek
Tři nezaměnitelné tzv. Pragerovy kostky z přelomu 60. a 70. let 20. století, v současnosti sídlo Centra architektury a městského plánování (CAMP) a Institutu plánování a rozvoje (IPR) se nachází v areálu Emauzského kláštera. Pražská radnice nedávno překvapivě rozhodla nezařadit již naplánovanou a akutní rekonstrukci areálu do rozpočtu na příští rok, to vyvolává obavy o další osud staveb.
Hotel Praha u cesty na letiště, Transgas a věž Ústřední telekomunikační ústředny postavené v 70. a 80. letech minulého století už potkala v Praze demolice. Parcela na místě unikátního „stranického hotelu“ Praha je dodnes nezastavěná, totéž platí pro Transgas nad Václavákem, věž byla zbořena letos.
Budovy byly nejdříve prodány developerům, poté proběhla demolice hodnotných staveb, potká stejný osud také Pragerovy kostky?
V rámci Open House v Praze byly mnoha zájemcům zpřístupněny běžně pro veřejnost nedostupné prostory tří Pragerových kostek včetně parku v jejich bezprostředním okolí, zde se nacházíme ve sklepení, pracovník CAMPu nám vypráví o jeho historii a funkci.
Kromě inženýrských sítí jsou zde pozůstatky bývalého klášterního pivovaru, ten byl silně poškozen během bombardování Prahy Spojenci v únoru 1945, k jeho obnově již nedošlo. Současně byl poškozený zdejší kostel, později byly jeho původní věže nahrazeny moderní verzí.
O prohlídku nejen podzemí budov byl enormní zájem, mnozí fotili a fotili.
Architekt Karel Prager je autorem také dalších významných staveb na území Prahy. Mezi jeho díla patří například budova bývalého Federálního shromáždění, která je dnes sídlem Národního muzea nebo Nová scéna Národního divadla.
Počátkem 80. let Pragerovo studio Gama dostalo na starost dokončení rozestavěné budovy Nové scény, ve spolupráci s renomovaným duem výtvarníků Libenský–Brychtová ji obalili skleněným pláštěm ze 4 306 foukaných dutých obrazovek.
Emauzský areál navíc nikdy nebyl dokončen podle představ jeho architekta. V původním návrhu mělo být budov pět, postavené byly nakonec pouze tři.
Vstupujeme do budovy unikátním schodištěm s unikátním keramickým obložením. Velmi oblíbené akce Open House navštěvují lidé všech generací, včetně rodin malými dětmi.
Ondřej Boháč se koncem roku 2016 stal ředitelem Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR), stál u zrodu Pražských stavebních předpisů a inicioval zde vznik Centra architektury a městského plánování (CAMPu). Narodil se v roce 1982, má čtyři sourozence a vystudoval geografii.
Ondřej Boháč je katolík pokřtěný v kostele sv. Havla, jeho starší bratr Filip je převorem Kláštera dominikánů v Praze. Ondřej Boháč je členem skautů Evropy (u nás v Šumperku se nedávno jeden skaut stal senátorem), má přezdívku Vořech. Je též jedním ze zvoníků v chrámu Matky Boží před Týnem a v dalších čtyřech kostelích, zvonit začal již ve čtrnácti. Jeho koníčkem je horolezectví. Ondřej Boháč je ženatý a má děti, podle jeho slov mu křesťanská víra pomáhá v těžkých situacích.
Návštěvníci areálu si se zájmem prohlédli mapu Prahy sloužící k posuzování vhodnosti či nevhodnosti tamních projektů.
Během konání a focení Open House se v jedné z budov nejen děti, ale i dospělí mohli vyřádit stavěním z kostek LEGA.
V objektu Pragerových kostek momentálně sídlí Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) a Centrum architektury a městského plánování (CAMP), program těchto institucí i architektura samotná jsou vyhledávaným cílem Pražanů.
Centrum architektury a městského plánování (CAMP) je informační centrum a místo v Praze, jehož úkolem je zlepšit veřejnou diskuzi o rozvoji tohoto města. Slouží nejen architektům, projektantům, investorům, ale hlavně městským částem, neziskovým organizacím a občanům, kteří hledají zdroj informací o dění ve městě a jeho budoucnosti. Spadá pod Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, což je koncepční pracoviště pro rozvoj architektury, urbanismu a veřejných prostorů Prahy.
CAMP sídlí stejně jako IPR v tzv. Pragerových kostkách, 3 unikátních budovách projektovaných architektem Karlem Pragerem. Prostory CAMPu jsou veřejně přístupné, funguje zde galerie, přednáškový sál pro až 110 diváků, kavárna, knihovna a studovna. Odehrávají se zde výstavy, promítání tematických filmů, přednášky či odborné diskuze.
Podle historika umění Richarda Biegla: „Pragerovy kostky nepochybně patří mezi kvalitní stavby,“ vysvětluje, že takové budovy jsou velmi populární hlavně mezi mladší generací. Ta generace nemá ten komunistický/socialistický sentiment, není to komunismus, ani Prager nebyl komunista, ty budovy jsou postaveny ve stylu západní architektury,“ zdůrazňuje Biegl.
Je potřeba zdůraznit: ve druhé polovině 20. století u nás vznikaly stavby ztělesňující ideologii anebo „naopak pokusy o vzdor proti marasmu ze strany vládnoucích struktur,“ dodává historik umění.
Během konání Open House si zde lidé mohli prohlédnout výstavu Cityblok – výstavu představující 17 objektů veřejného prostoru, které ovlivňují charakter města a lidé si jich přestali vnímat.
Pohled z knihovny a studovny do vnitřního atria jedné z budov.
Architekt Karel Prager se narodil v roce 1923 v Kroměříži, po studiu a vojně nastoupil v roce 1952 podobně jako většina absolventů architektury do Stavoprojektu, ten měl tehdy 65 000 zaměstnanců a prakticky ukončil fungování architektonické profese jako svobodného povolání. Architektům zde byly přidělovány zakázky v rámci pracovních úkolů, působil zde s mladými architekty, zde započal tým Albrecht–Kadeřábek–Prager. Trojice později vypracovala projekt nemocnice Východoslovenských železáren nebo budovy Federálního shromáždění. V rámci Stavoprojektu navrhl Prager projekty včetně vysoce ceněného Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd na Petřinách z roku 1958.
Jedna z dobrovolnic Open House je během focení poněkud zaskočená.
Rok 1968 a srpnová okupace přerušila přesun architektonických ateliérů do nové budovy, právě dokončené první Pragerovy kostky, naštěstí vedoucí ateliérů nebyli odvolaní, ale jmenovaní řediteli sekcí, většina architektů tak zůstala u své profese. Negativem byla anonymita architektů bez autorských práv, jako autor byl dále uváděn jen název projektového ústavu. To postihlo i Pragera, ten až do roku 1989 nesměl projektovat pod svým jménem a jeho autorství se muselo často složitě dokládat až zpětně.
Budoucnost takzvaných Pragerových kostek v pražském areálu Emauz je nejistá. Budovy významného architekta Karla Pragera jsou v havarijním stavu a pražský magistrát odmítl jejich rekonstrukci zařadit do rozpočtu na příští rok.
Zajímavě řešené ventilačky v dolní, užší části budov.
CAMP byl otevřen 21. září 2017, byl plánován již od dob založení IPR v roce 2012. Inspirací pro založení tohoto centra architektury byl pařížský Pavilon Arsenal, výstavní, dokumentační a informační centrum architektury a urbanismu Paříže. U myšlenky zrodu CAMPu stál ředitel IPRu, Ondřej Boháč. Za první měsíc po otevření navštívilo CAMP zhruba 5000 lidí. V CAMPu se pravidelně uděluje například cena Architekt roku.
Součástí programu Open House jsou vždy prohlídky a také workshopy, ty jsou určeny většinou dětem. Je vidět, že ty náplň workshopu opravdu zaujala. Zaměstnanci staveb připravují pro návštěvníky zajímavé a podnětné pracovní listy, nad kterými děti přemýšlí či musí najít okolo sebe odpovědi na položené otázky.
Je vidět, že také mládež připravený pracovní list se zajímavými otázkami zaujal.
Obyvatele Ostravy a zejména čtvrti Poruba jistě překvapí, že Pragerova první realizace s kolegy se uskutečnila u nich, jednalo se o velmi kvalitní a dodnes oceňované bytové domy postavené ve stylu tehdy oblíbené sorely. Další návrhy nesly znamení typizace, prefabrikace a standardizace, jako zarytý technolog se Prager zúčastnil úkolu nalezení možností montovaných konstrukcí. Pragerovy návrhy zaujaly profesora Karla Janů, tvůrce experimentálního bytového domu v Otrokovicích.
Plastika mezi betonovými pilíři před vstupem do areálu.
Pragerovy kostky jsou zavěšené na traverzách, které patří k železobetonovému skeletu, jenž, stejně jako obvodový plášť, neprošel od doby svého vzniku žádnou výraznější úpravou. Ta měla přijít právě letos, ačkoli vedení města rekonstrukci schválilo už před dvěma lety, Praha nakonec peníze na projekt neuvolní.
Opozice uznává, že oprava takové stavby je opravdu nákladná, ovšem zdůrazňuje, že kromě rekonstrukce budovy samotné, je součástí projektu i vytvoření veřejného parku v okolí.
Úplný přerod Prager potvrdil projektem Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd z roku 1958. Prager se nehodlal smířit se snižující se kvalitou řemesla i úrovně stavebnictví, jako technik a šikovný inženýr nacházel nové využití materiálů, technických postupů i možností prefabrikace. Tak tomu bylo i při stavbě „makrokoule“, byla zde použitá zavěšená fasáda z panelů, šlo o jeden z prvních prototypů Pragerova lehkého pláště, později nazvaný systém Gama.
Pragerovy stavby byly založené na proporčních vztazích a vycházely z technické a technologické základny obohacené o uměleckou složku výtvarných děl navržených přímo pro danou budovu.
Milníkem kariéry Karla Pragera se roku 1966 stalo vítězství v soutěži na rekonstrukci a dostavbu objektu Národního shromáždění. Návrh týmu Albrecht–Kadeřábek–Prager, přezdívaný „dům nad domem“, přesvědčil porotu a umožnil Pragerovi naplno prosadit zásady své architektury. Základem konstrukčního řešení byla sestava čtyř nosníků nad budovou bývalé obchodní burzy pomocí čtyř zdvojených ocelových sloupů. Staré a nové bylo pečlivě odděleno a přitom propojeno se vzájemným respektem. Prager od počátku projektování spolupracoval s vynikajícími statiky Josefem Zemanem, Jiřím Kozákem či Jurajem Izákem.
Také na podobě této budovy se podíleli umělci jako Jiří Novák nebo Stanislav Libenský s Jaroslavou Brychtovou. Bohužel kvůli srpnové okupaci 1968 se změnila společenská situace a osobnosti spojené se stavbou, včetně Pragera, se staly nežádoucí, mezi nimi i výtvarní umělci Miloslav Chlupáč či Olbram Zoubek, ti měli spolupracovat na výzdobě budovy.
Rekonstrukce Pragerových kostek zamrzla, Praha na ni odmítá dát peníze. Situaci by mohla odblokovat dotace z Ministerstva životního prostředí. V současnosti lidé sepisují petici za Pragerovy kostky, zachránit je může dotace, oprava Kostek se odhaduje na 1,1 miliardy.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Prager#:~:text=Karel%20Prager%20(24.%20srpna%201923,a%20rozvoje%20hlavn%C3%ADho%20m%C4%9Bsta%20Prahy.
https://www.praha.camp/?utm_source=search.seznam.cz&utm_medium=ppd&utm_content=hledani&utm_term=centrum%20architektury%20a%20m%c4%9bstsk%c3%a9ho%20pl%c3%a1nov%c3%a1n%c3%ad%20camp&utm_campaign=firmy.cz-13083315
