Článek
Našim cílem bylo focení ještě nevyfocených míst a zajímavostí pro tento článek, také nedávno otevřená cukrárna v centru u hlavní silnice. Její majitel je velmi aktivní na Facebooku, kde na videa z vitríny s dobrotami, neobvyklými dorty a zákusky, láká mlsouny k návštěvě, ti sem přijíždí také z okolních vesnic a měst.
V raně barokním kostele svatého Matouše ze 17. století v centru obce jsou zachovány pozůstatky gotické architektury ze 14. století. První zmínka o farním kostele sv. Matouše je z roku 1409, byl však postaven již ve 14. století zemany ze sousedních Závořic a Kolšova, ti zde pohřbívali zesnulé příslušníky rodu s manželkami.
V roce 1853 byla zahájena oprava tehdy značně zchátralého kostela do dnešní podoby, obec zamítla návrh faráře na jeho zboření a postavení nového. Kostel byl poté opravován v roce 1931, v roce 2014 byl opraven krov, vyměněna břidlicová střešní krytina a zahájena oprava varhan postavených v roce 1889 varhanářem Karlem Neusserem z Nového Jičína, varhany jsou opravdovou chloubou kostela
Kostelní zvony byly během 1. i 2. světové války zrekvírovány, současné tři zvony z dílny letos zesnulé paní Laetitie Dytrychové z Brodku u Přerova byly na věž kostela umístěny v roce 1969, tehdy byla uspořádána sbírka kovů, ty byly vyměněny za zvonovinu.
Uprostřed návsi hned vedle kostela, jak je tomu na vesnicích zvykem, stojí dodnes také nejstarší hostinec v Postřelmově. V minulosti sloužil i formanům a dalším cestujícím jako ubytovací zařízení. První zmínka o tomto hostinci pochází již z roku 1696, kdy jej vlastnil Jakub Procházka, ten taktéž nechal při cestě do Chromče vybudovat kapli sv. Prokopa.
Průčelí budovy do 70. let 20. století zdobila působivá dřevěná veranda. V zadní části hostince vedle výčepu měl zasedací místnost jeden z prvních občanských spolků na Moravě nazvaný Občanská beseda, ta byla založená v roce 1863 a propagovala nový způsob zemědělské výroby.
V den sv. Matouše se zde slavily postřelmovské hody, vyhlášené pivo z Otevřelova sklepa teklo proudem. V té době také hospoda nesla jeho jméno.
Zajímavá je však i zástavba uprostřed bývalé návsi. I ta se objevuje, byť v mnohem menší míře, už na mapách prvního vojenského mapování z druhé poloviny 18. století. Některé veřejné stavby byly vybudované až v pozdějších letech, namátkou obecní spořitelna, hasičská zbrojnice, měšťanská škola z roku 1921 (dnes sídlo firmy prodávající nábytek a koberce OSAPO) či sídlo obce.
Letos v létě se konaly v Postřelmově oslavy již 145. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů (SHD).
V současnosti již jen několik statků připomíná svojí architekturou, zvláště arkádovým zápražím, portálem vrat či zdobenou fasádou, výstavnost obce v 19. století. Mezi nimi i honosný, památkově chráněný Jursův statek z roku 1837, ve kterém od 3 let vyrůstal pedagog a vydavatel učebnic Jan Jursa (1853 - 1938).
Výstavnost obce v 19. století dnes připomínají statky se zachovanými architektonickými prvky. Na bývalém Jursově statku můžeme obdivovat portál vrat a zdobenou fasádu.
Sonntágův statek zaujme na první pohled. Nedávno byl tento památkově chráněný objekt obnoven do původní krásy. Dříve byl tento statek jedním z nejvýznamnějších selských gruntů v Postřelmově, také se mu říkalo zámeček.
Tato jedna z místních kapliček stojí u bývalé brusírny skla. Byla postavená v roce 1884 v klasicistním slohu. Při opravách střechy a omítek byl v podkroví objeven nápis:
S boží pomocí vystavěná nákladem Karla a Ludmily Vepřkových, rolník č. ž. z Velkého Postřelmova. Dne 15. května 1884.
V roce 1923 vznikla v Postřelmově malá, ale úspěšná brusírna skla, založil ji J. Kvapil ze Svébohova. V 90. letech 20. století byla její činnost ukončena.
Budova nejstaršího dochovaného statku v Postřelmově, usedlosti č.p. 94, právě prochází rekonstrukcí, zejména její fasáda. Restaurátoři Tomíček a Fišera restaurují fasádu domu s průčelím členěným maltovým štukem postaveného roku 1799.
Výše uvedený doklad chalupnického osídlení obce z konce 18. století má hned v sousedství zachovanou stodůlku zvanou rybárna, je to zděná hospodářská součást usedlosti.
Jeden z dalších křížů z vápence stojí u cesty směrem k železniční trati.
Čistírna odpadních vod byla vybudovaná mezi řekami Moravou a Desnou.
Most z roku 1922 překlenuje řeku Desnou na začátku sousední obce Sudkov. Most s chodníkem pro pěší má rozpětí 19,3 m a šířku 9,7 m. Stávající nosná konstrukce tvořená železobenovými oblouky je v poměrně špatném stavu a je navržena její výměna. Spodní stavba bude podchycena mikropilotami.
Jedna z mála staveb místního statku zachovaná v původní podobě.
Kaplička Nanebevzetí Panny Marie je drobná barokní stavba z konce 18. století. Obec ji nechala v roce 2009 za podpory krajských peněz kompletně zrekonstruovat.
Kříž u kostela, za ním těsně u kostelní zdi stojí na podstavci socha sv. Filomény, tu nechali zhotovit manželé Petr, tehdy postřelmovský starosta, a Terezie Kvapilovi na památku tragického úmrtí jejich dcery Pavlínky. Ta jako dvouletá vypila v roce 1857 mléko otrávené muchomůrkou, to se tehdy používalo namísto mucholapek. Rodiče si smrt dcerky nepřestali vyčítat a v roce 1882 nechali postavit tuto sochu. Kvůli častému poškození byla nakonec umístěna u kostela.
Vzácný rokokový kříž z roku 1764 v popředí stál poblíž již neexistující brány do zrušené části místního hřbitova. Latinský nápis na obou stranách kříže říká:
Kamenný kříž se sochou spasitelného Krista byl ode všech zbožných obyvatel postřelmovských postaven za podpory Františka Hengora, tehdy horlivého místního faráře.
V roce 1592 byla u kostela postavena renesanční hrobka tehdejších majitelů sousedního chromečského statku vladyků Bukůvků z Bukůvky. Tehdy tato nevelká stavba zaujímala místo vedle někdejší brány na hřbitov. Hrobka je samostatně stojící prostá menší stavba čtvercového půdorysu (5,5 × 5,2 m) zakončená římsou a stanovou stříškou.
Nejhodnotnější je její čelní portál s reliéfní výzdobou, v horních rozích portálu jsou erby Zikmunda z Bukůvky (vlevo) a jeho manželky Barbory Okrouhlické (vpravo). Hodnotným doplňkem portálu je mistrovsky kovaná renesanční mříž tvořená z esovitých, spirálových i proplétaných vzorců, doplněných vegetativními motivy, ta se stala předlohou pseudorenesanční kovářské práce v centrálním chrámu Uher, v budapešťské bazilice svatého Štěpána vedle Rybářské bašty.
Nadzemní prostor hrobky původně sloužil jako pohřební kaple, otvorem v podlaze se sestupuje do krypty se čtyřmi prosklenými rakvemi s mumifikovanými ostatky. Prý zde vedle Zikmunda Bukůvky a jeho manželky Barbory Okrouhlické z Kněnic odpočívají ostatky Zikmundova synovce Bernarda (+1631) a neznámé dívky, asi dcery manželů.
Postřelmov se smlouvou z roku 1612 zavázal péčí o rodinnou hrobku. V roce 1936 se českobratrské sbory v okolí Postřelmova rozhodly hrobku opravit, ovšem některé zásahy zapříčinily vysokou vlhkost. V 80. letech 20. století byly zakonzervovány zdejší ostatky, současně byl vystavěn větrací komín. V roce 2005 byla provedena generální oprava hrobky včetně hydroizolací vlhké krypty a otevřeno bylo i původní okénko v jižní zdi hrobky, také byly provedeny veškeré restaurátorské práce na kamenném portálu, vyrobeny nové katafalky pod rakve a opět odborně ošetřeny mumifikované ostatky. Došlo k úpravě okolí hrobky a kostela.
U vchodu na hřbitov stojí barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1732. Nechal ji zhotovit zábřežský měšťan Karel Molitor s manželkou Juditou, původně stál u silnice ze Zábřeha do Postřelmova. Později byla socha přemístěna do areálu dnes již zrušené části hřbitova.
Další kříž z vápence stojí přímo v reálu hřbitova. Po rekonstrukci kostela v roce 1853 byl hřbitov rozdělen na dvě části. Část za kostelem směrem k Zábřehu byla zvětšena a část před kostelem zrušena.
Fara je poprvé zmíněna k roku 1415. Kostel stojí přece jen poněkud stranou od zástavby bývalé návsi. Důvodem bylo, že jej obklopoval hřbitov, který byl teprve v 19. století přesunut pouze na jednu stranu kostelního areálu.
Na fotografii se nachází Městský úřad s památníkem obětí obou světových válek ve 20. století. Budova obecního úřadu je v podstatě novostavbou, okolní domy stojí na pozůstatcích někdejší postřelmovské tvrze.
Na místě dnešního Obecního úřadu stála první místní Sokolovna, po jejím zrušení byla budova z 30. let 20. století přestavěná na obecní úřad. Také tato budova byla včetně okolí rekonstruovaná v roce 2010.
Stará náves v Postřelmově byla rozlehlá a stejně jako dnes sloužila také jako křižovatka. Postřelmov patří mezi největší vesnice Zábřežska. V některých směrech se už dnes spíše podobá menšímu městu, přesto i zde najdeme stopy dávné vesnické struktury obce, ke které patří hlavně zdejší, původně velmi rozlehlá, náves.
Naproti bývalé Večeřově, později Vítkově strojírně na křižovatce byl později vystavěn Tunisův hostinec. Sloužil zejména dělníkům z protější továrny, jeho poloha u cesty z něj činila též zájezdní hostinec. Dnes zde sídlí obchody a služby.
Kříž z vápence stojí u odbočky silnice na Chromeč.
Nová budova dnešní školy byla postavená v roce 1938, dodnes se nazývá Jubilejní škola T.G.Masaryka, její rekonstrukce proběhla v roce 2010.
Budova bývalé restaurace a hotelu Slavie byla typická působivou, dnes již bohužel nezachovanou, secesní výzdobou. Slavie byla postavena kolem roku 1910 a sloužila též jako centrum obchodu.
Je sobota okolo desáté hodiny dopoledne, v Hospůdce u Andělíčka to žije. Snad se cyklisté cestou domů nezapletou pod kola některého z projíždějících dopravních prostředků.
Je sobota a během naší návštěvy obce Postřelmov míjíme tento dům ozdobený u příležitosti svatby jednoho z místních obyvatel.
Hospoda Na Špici byla postavena na příhodném místě u postřelmovského nádraží v blízkosti tehdejší sirkárny, později výrobny umělé pryskyřice.
Sirkárna Josefa a Vojtěcha Scheinostů v Postřelmově vznikla v roce 1909, bratři vlastnili také sirkárnu v Lošticích. Byli to vnuci prvního výrobce zápalek u nás. V továrně pracovalo asi 200 zaměstnanců. Blízko měli do této hospody také zaměstnanci dvou nedalekých betonárek. V minulosti zde hosté hráli kuželky na dnes již zrušené dráze.
V roce 1936 u postřelmovského nádraží v oblouku řeky Moravy vybudoval olomoucký podnikatel Jan Wagner akciovou společnost Elektrotechnické závody. Podnik byl hned po válce v roce 1945 znárodněn a začleněn do národního podniku Moravskoslezské elektrotechnické závody (MEZ), dnes MEP, závod Slováckých strojíren a.s.
Zdroje:
Brožura: Postřelmov. Zajímavosti obce
https://www.farnost-postrelmov.cz/
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/postrelmov-s-hrobkou-bukuvku-z-bukuvky
