Článek
„Chodíme do čínské restaurace,“ zněla překvapivá odpověď. Právě tyto restaurace mají totiž jako jediné v USA na Vánoce otevřeno.
V minulosti to měli zejména východoevropští Židé trochu složitější, během tisíce let ponižování, a nezřídka vraždění, pro ně byly Vánoce dnem hraní her a vyhýbání se studiu Tóry, neopouštěli ghetto, štetl, domov, aby se vyhnuli křesťanům a jejich útokům.
Co tedy vlastně Židé o Vánocích dělali, než z tohoto území vymizeli?
Po staletí trávili východoevropští Židé Štědrý den v relativním bezpečí svých domovů. Na některých místech tehdy výhradně křesťanské úřady dokonce zakázaly Židům vyskytovat se na veřejných místech během křesťanských svátků, takže židovské školy a synagogy byly uzavřeny. Na jiných místech křesťané o Vánocích útočili na Židy, ti tedy z důvodu vlastní bezpečnosti raději zůstávali doma. Sami rabíni zakazovali židovským studentům opustit domov a jít studoval do židovské školy kvůli hrozbě napadeni během cesty.
Studium Tóry bylo také zakázáno, Ježíš se v mládí zabýval náboženským studiem; středověcí rabíni tedy tuto činnost zakázali, aby Židům nepřipomínala Ježíše. Jak říká jeden vysoký carský úředník druhému, níže postavenému, v nejhranějším muzikálu na Broadwayi Šumař na střeše: „Vy se zastáváte těch Kristových vrahů?“ Ještě po 2000 letech, kdy se narodily stovky židovských generací, křesťané stále Židům připomínají jejich údajný „hřích“.
V průběhu staletí Židé rozvíjeli své obvyklé vánoční aktivity. Objevily se různé texty a aktivity často humorné, humor byl a je často jedinou židovskou zbraní a útěchou.
Jednou z aktivit během Vánoc bylo též hraní karetních her, ačkoli tato aktivita odporovala tradičnímu rabínskému odsouzení hazardu a sázek . Někteří Židé tehdy slíbili, že se zdrží hraní karet, toto tvrzení se objevuje v některých knihách už v 15. století, zde citace: „…zde podepsaný přísahal, že nebude hrát žádnou hru ani pobízet jinou osobu, aby za něj hrála, s výjimkou šachů, a tato přísaha má platnost celých deset let.“
Jen málo z těchto omezení se dodržovalo, co už měli Židé o Vánocích dělat, že. Navíc, pokud bylo pro Židy obvykle zakázáno studovat a chodit na veřejnost, hraní her jim poskytovalo rozptýlení během večera plného strachu a hrůzy.
Otcové rodin považovali karty a také hru v kostky za aktivity, které by mohly jejich syny svést na scestí. Otec tedy učil své syny hrát šachy, ovšem s tím, že by měli hrát jen půl hodiny denně, s výjimkou období židovských svátků Chanuka, Purim a ve dnech oslavy svátku Sukot.
Židé měli pro Vánoce speciální názvy, nejběžnější byl Nittel Nacht, Nittel asi pochází z hebrejského slova „věšení“ a odkazuje na Ježíšovo ukřižování. Další židovské názvy Vánoc byly vázány na konkrétní zeměpisné oblasti a často byly variací na běžné místní jméno pro dovolenou. Židé v Alsasku, Haliči a západním Polsku používali Vay Nahcht (Běda noc), jméno parodující německé Wei Nahchten (Svatá noc). Některá jména měla popisný charakter. Židé v jižní a střední Evropě nazývali Štědrý den Goyim Nahcht (Noc pohanů).
Dnes v Americe už nejsou Vánoce pro Židy strašlivým obdobím, většina z nich tam má dobré vztahy se svými křesťanskými sousedy, přesto v některých ortodoxních komunitách praxe nazývat Vánoce jménem Nittel přetrvává.
