Článek
Konstiantyn Zorkin je vizuální umělec, žijící a tvořící v Charkově na Ukrajině. Patří mezi nejvýraznější osobnosti současné ukrajinské scény. Je držitelem ocenění za scénografii, věnuje se sochařství a instalacím, ilustraci a kresbě, loutkovému divadlu a performanci. Rád pracuje se dřevem, později začal používat kov a textil. V jeho díle se projevuje mytologická a magická funkce umění. Divadelní představení Vertep (Betlém) vytvořil jako reakci na napadení Ukrajiny Ruskem pro Charkovské loutkové divadlo, to se stalo kultovním, také představení Žirafa Mons. Projekt Jménem města (2024) ve spolupráci s Charkovským literárním muzeem ocenil britský historik Timothy Garton Ash, k němu vznikl i stejnojmenný autorský grafický román.
Na fotografii objekt S|O|M|A – centrum pro současné umění a psychoterapii v areálu FNOL Olomouc, žeby byl název centra inspirován americkou institucí MoMa (Museum of Modern Art) s galeriemi v New Yorku, San Franciscu a určitě ještě někde?
Komentovaná prohlídka výstavy a zároveň unikátního objektu bývalé nemocniční uhelny s kurátorkou výstavy Barborou Kundračíkovou proběhne v rámci Muzejní noci 16.května 2025.
Na fotografii je nenápadný vstup po schůdkách do bývalé uhelny, dnes SOMA, přímo na točité schodiště v okrouhlé věži.
S|O|M|A – centrum pro současné umění a psychoterapii je prostorem určeným ke sdílení, interakci, učení se a překonávání různých podob traumatu prostřednictvím a s pomocí forem současného umění. Je komunitním projektem podporovaným Fakultní nemocnicí Olomouc a Muzeem umění Olomouc. Využívá zázemí originální industriální stavby (příklad pozdní funkcionalistické architektury Bedřicha Rozehnala).
Do unikátní budovy v areálu Fakultní nemocnice Olomouc přímo u brány do ulice Hněvotínské již bylo viditelně investováno mnoho peněz. Budova a její části jsou zaizolované oplechováním a térovými nepropustnými vrstvami.
Prostor/jedno patro s kovovými stromy místy sraženými nárazovou vlnou bomb. Konstiantyn žije v Charkově na obrovském sídlišti, proti němuž je naše největší sídliště Jižní Město v Praze jen malou osadou. Umělec vytváří díla, kterými v reálném prostoru sídliště vyplňuje pustá místa po vybombardovaných a vypálených objektech, viz fotka s videem níže.
Na fotografii kovový, syrově rezavý objekt, při bližším pohledu připomíná jakousi dokonale vyzdobenou vikingskou helmu s mnoha symbolickými detaily.
V souvislosti s krutou válkou, byl Konstiantyn do/nucen přehodnotit význam dříve vytvořených obrazů a vymyšlených technik. Dřevo doplnil kov – pocitově agresivní, chladný. Práce s ním je vlastně nebezpečná: svařování, oheň, jiskry, popálení, rez. Kov je též tvrdší než lidské tělo. V projektu se traumatizující a traumatizovaný kov stává ztělesněním pocitů válečné doby, neustálého poměru mezi ochranou a bezbranností.
Zde je další dlouhý a úzký prostor/patro bývalé uhelny kopírující tvar celé budovy.
V nejvyším patře jsou ponechány zbytky původního vybavení budovy. Vpravo vedle žeber dřívějšího parního topení jsou instalované dřevěné placaté a zmenšené atrapy původních paneláků s tyčkami na zapíchnutí do země. Ty Konstiantyn postupně na svém sídlišti instaluje na vyčištěných prostorech po vybombardovaných a vypálených většinou mnohapatrových domech.
Dřevěné atrapy paneláků jsou součástí také výstavy v Šumperku v tomto prostoru sídlí Contemporary Czech Art. Je to neziskový projekt založený na myšlence prezentovat široké, ale i odborné veřejnosti, díla současných českých umělců a umělkyň, jejichž výtvarný projev lze považovat za osobitý a výjimečný.
Vernisáž v Šumperku uvedl známý český malíř Michal Ožibko (* 1981 Šumperk). Ten již na základní a střední škole mimo obrazů tvořil také graffiti. Po základní vojenské službě u Hradní stráže v Praze studoval na Akademii výtvarných umění tamtéž, absolvoval diplomovou prací ESCAPE. Jedná se o obraz postmoderní piety o rozměrech 5×4 metry, ten je nyní umístěn v arcibiskupském zámku v Kroměříži. Jeho oponentem byl profesor Gordon Graham (autor knihy Filosofie umění), přednáší na Princetonu v New Jersey, USA. Ještě během studia v roce 2010 získal Michal Ožibko cenu diváků v National Portrait Gallery v Londýně za obraz iDeath. Jeho díla se prodávají do celého světa, také již vystavoval v mnoha zemích a ilustruje knihy.
Domnívám se, že má tvorba, ani tento projekt nemohou být dokumentárním zachycením tragédie v pravém slova smyslu. Umění málokdy vypráví a popisuje události přímo. Je pro mě však důležité, aby umění zachycovalo duševní a fyzické napětí, které nás všechny spojuje v boji proti nepříteli, které udržuje víru. Můj umělecký jazyk vždy reflektoval vítězství života nad smrtí, teprve nyní ale přestává být toto téma abstraktní, říká Konstiantyn.
Na dřevěném symbolickém zobrazení paneláku, které má nahradit skutečný zničený panelák, stejně jako na všech svých výtvorech, Konstiantyn umísťuje svou značku/podpis, zjednodušený tvar lidské postavy v kapce.
Pracuji s různými formami i médii: performance, loutkové divadlo, instalace, sochařství, grafika, land art atd. Měnit média je důležité, každá nová zkušenost s materiálem vás obohacuje a posiluje.
Moje vzdělání je kulturologické. Nemám výtvarné vzdělání, před 15 lety jsem se však setkal s profesorem, který mě uvedl do avantgardní metodiky kresby. V Sovětském svazu přitom byly podobné znalosti utajované a zakázané. Výtvarníci, kteří je používali, je sdíleli soukromě. Vždy s tím bylo spojeno riziko. Museli věřit tomu, komu své znalosti předávali, dodává Konstiantyn.
Jeden z návštěvníků se proplétá mezi zrezivělými listy zničených charkovských stromů.
Galerie Contenporary Czech Art sídlí v nejvyšším patře nejvyšší budovy v Šumperku, v industriálním prostoru bývalé firmy PRAMET, výrobce umělých diamantů, s úchvatným výhledem na město Šumperk a Jeseníky.
Paní návštěvnici zaujaly železné atrapy paneláků vystupující z železné rezavé plochy.
Do unikátní šumperské galerie Contemporary Czech Art, kde tvoří svá rozměrná plátna populární malíř Michal Ožibko, přijeli z Olomouce vypraveným autobusem zájemci o komentovanou prohlídku výstavy Konstiantyna Zorkina Ochranná vrstva.
O výstavě, jejím tvůrci i okolnostech jeho tvorby v Charkově promluvila Adéla Knapová (* 1976 Valašské Meziříčí), je to česká spisovatelka, novinářka, dramatička a vizionářka.
Již během studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze pracovala jako novinářka (Koktejl, Respekt). Za reportážní povídky z Ruska a Ukrajiny získala ocenění Mladý Hemingway. Patnáct let byla kmenovou autorkou a později několik let šéfreportérkou týdeníku Reflex. Od jara 2024 píše komentáře a reportáže pro Právo.
V roce 2016 vydala novelu Nemožnost nuly, Český rozhlas ji zařadil mezi nejlepší knihy roku jak zahraniční tak tuzemské. V roce 2023 jí vyšel román Zbabělé zápisky z ukrajinské války inspirovaný reportážními cestami po Ukrajině, kniha je překládána do několika jazyků.
Na videu Konstiantyn Zorkin rozmisťuje dřevěné atrapy zničených paneláků na vybombardovaném sídlišti v Charkově.
Během komentované prohlídky výstavy Konstiantyna Zorkina v Šumperku jsme si připili stylově pálenkou přivezenou z Ukrajiny.
Adéla mluvila o současné situaci na Ukrajině, že boj proti Rusku vede tamní občanská společnost, armáda je vlastně mrtvá, vyvražděná. Lidé i z mála přispívají na zbraně, jídlo, lékařskou péči a další potřeby spojené s válkou. Lidé připravují bojovníkům jídlo, šijí a opravují oděvy, boty, zbraně. Lidé zajišťují komunikaci, zpravodajství a další potřeby spojené s krutými boji na ukrajinském území.
Adéle Knapové vyšla v roce 2022 kniha textů z války na Ukrajině, jmenuje se podle jedné její reportáže Chleba z minového pole. Tato reportáž inspirovala Ministerstvo vnitra ČR k akci Pečeme chléb z minového pole, jejímž cílem bylo vybrat peníze na odminovačku Božena, ta se používá na Ukrajině k odminování polí.
Adéla se osobně angažuje v pomoci válkou zasažené Ukrajině, pravidelně jezdí i na východ do Charkova a k frontovým liniím.
Její literární texty jsou zastoupeny v zahraničních antologiích současné české literatury. Pozornost si získala esejemi a komentáři, nejčastěji publikovanými na Reflex.cz a Novinky.cz. Napsala také divadelní hry: Stay pozitiv!, Ty ponožky si nesundávej a Motýle.
Od útlého věku bojuje za lepší život zvířat a udržitelnější životní styl. V roce 2022 se stala vizionářkou mezinárodní organizace Compassion in world farming a patronkou jejích kampaní Konec doby klecové za ukončení velkochovů End.it. Na jaře 2023 založila Nadační fond ONE HEART na zlepšení kvality života zvířat. Žije v Praze a v Řecku.
Zdroje:
Letáky k výstavám, komentáře na vernisážích
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ad%C3%A9la_Knapov%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michal_O%C5%BEibko
