Článek
Mariánská kaple postavená v roce 1633 na tehdy zalesněném kopci nad městem Olomouc měšťanem Andrýskem byla zničená ještě za třicetileté války, brzy nato zde premonstráti vybudovali v letech 1669–1679 kostel podle Giovanni Pietra Tencally. Ten vysvětil olomoucký biskup Karel II. z Lichtensteinu-Castelcorna. V roce 1714 byly po stranách chrámu přistavěny podle architekta Domenica Martinelliho patrové budovy sloužící k bydlení i reprezentaci. V letech 1721–1732 byly dokončeny další přístavby a chrám byl obohacen o nový interiér podle italského sochaře a štukatéra Baldassara Fontany.
Po reformách Josefa II. byl v roce 1784 zrušen klášter na Hradisku a také zdejší převorství, poté kostel i celý areál chátral. Až v roce 1846 se sem vrátili premonstráti ze strahovského kláštera, ti obnovovali a udržovali poutní místa. V roce 1902 zde premonstráti obnovili Kongregaci sester premonstrátek. Duchovní správu Svatého Kopečku vedou strahovští premonstráti dodnes, premonstrátky zde provozují hospic.
V období rušení klášterů v roce 1950 byli místní kněží a řádové sestry odvezeni do internačních táborů, zdejší budovy byly využity jako ústav pro děti se zbytky sluchu, škola pro vadně mluvící, internátní a dětské domovy apod. V roce 1952 zde byla otevřena zoologická zahrada. Roku 1959 bylo z názvu obce odstraněno slovo Svatý, vráceno v roce 1990. Poutní chrám Navštívení Panny Marie prohlásil při své návštěvě papež Jan Pavel II. v roce 1995 bazilikou minor.
Součástí areálu baziliky je barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého stojící na Sadovém náměstí. Dílo z roku 1745 vytvořil Jiří Antonín Heinz. Na vysokém podstavci uprostřed stojí socha sv. Jana Nepomuckého v nadživotní velikosti, po třech stranách nesou volutové konzoly postavy andílků. Sousoší obklopuje kamenná šestiboká balustráda. Na střední části podstavce jsou reliéfy ze života tohoto světce.
Barokní poutní kostel Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku s dvouvěžovým průčelím dominuje krajině v okolí Olomouce. Vévodí uzavřenému poutnímu areálu s chrámem, obytnými a účelovými budovami a ambity. Bazilika je oproti obvyklému směřování kostelů od východu k západu pootočená průčelím k mateřskému klášteru Hradisko. Kostel ve stylu barokní krajinné kompozice projektoval Giovanni Pietro Tencalla. K centrální budově chrámu přiléhají po stranách obytná křídla s atikou se sochami 12 apoštolů a dvou světců. Délka průčelí je 97 metrů, kolmo na ně navazují jednopatrová křídla.
Návštěvníci památkově chráněného areálu včetně přístupové cesty vedoucí od bývalého kláštera Hradisko mají, jak už to u památek bývá, velký problém s parkováním. Na Svatý Kopeček jezdí pravidelná autobusová linka z Olomouce, ale však to znáte, auto je auto. A tak v lońském roce na začátku turistické sezony se začala na vydlážděné cestě pod schody k bazilice objevovat zaparkovaná auta, přestože to není dovoleno. Doufejme, že tento problém je již vyřešen a automobilisté se opět umravnili.
Třípodlažní budovy napojené na věže kostela jsou ukončeny atikou se sochami dvanácti apoštolů a morových ochránců sv. Šebestiána a sv. Rocha od Jana Sturmera.
Před bazilikou je terasa s kamenným schodištěm s balustrádovým zábradlím a sochami sv. Cyrila a Metoděje z roku 1909. Mezi dvěma věžemi je výklenek se sochou Panny Marie s Ježíškem.
Zhruba před měsícem se v památkově chráněné aleji vedoucí k bazilice objevil další závažný problém. Národní památkový ústav (NPÚ) v Olomouci spolu s tamním Stavebním úřadem právě řeší právě probíhající výstavbu soukromé cesty odbočující z památkově chráněné aleje ve svahu pod bazilikou, tato památkově chráněná alej vede od bývalého premonstrátského kláštera Hradisko před baziliku na Svatém Kopečku. Stavba cesty porušuje podmínky ochrany baziliky
Na příslušné úřady se obrátili sami místní občané s tím, že stavba porušuje pravidla památkové regulace jedinečné lokality. Podle NPÚ s ním budování příjezdové cesty k soukromému pozemku pod bazilikou stavebník neprojednal. Stavbu považují za porušení regulí ochranného pásma barokního poutního chrámu. Odbor památkové péče magistrátu jako orgán státní památkové péče již vede v této věci přestupkové řízení. Stavebníkovi hrozí pokuta až dva miliony korun. Jeho bezprecedentní činností se již zabývá olomoucký stavební úřad.
Průčelí baziliky dominuje vstupní portál se třemi alegoriemi božských ctností – víry, naděje a lásky z roku 1731.
Za presbytářem kostela je rozsáhlé půlkruhové nádvoří se sousoším sv. Norberta a otevřeným ambitem s křížovou cestou, uprostřed oblouku je vestavěna kaple Jména Panny Marie. Architektem této části areálu, vybudovaného v letech 1714–1721, byl Domenico Martinelli.
Rozměrné sousoší sv. Norberta uprostřed nádvoří z roku 1753 je barokní dílo sochařů Josefa a Jana Winterhalderových, má výšku 8,5 metru. Postava světce v nadživotní velikosti pozvedající zlacenou monstranci stojí na vrcholu podstavce zdobeného reliéfy z jeho života. Sv. Norbert má po stranách sochy dvou klečících premonstrátských mučedníků.
V jednom z oblouků ambitu stojí teprve v loňském roce tam umístěná pískovcová plastika sochaře Julia Pelikána z roku 1948 připomínající oběti světových válek.
Štuková a plastická výzdoba kůru tvoří harmonický celek vysoce hodnocený a řazený mezi středoevropské unikáty.
Bazilika je překvapivě prostorná a světlá s bohatou výtvarnou výzdobou. Bazilika je postavena jako jednolodní se dvěma sakristiemi a kaplemi po obvodu. Nad křížením hlavní a příčné lodi o stejné výšce a šířce se klene prostorná kupole. Valená klenba chrámu s lunetami je celá pokryta výrazně plastickými štukami a freskovými malbami. Tak rozměrná štukatura z druhé poloviny 17. století je v našich zemích vzácností.
Na fotografii stojí při levém pilíři navazujícím na presbytář kazatelna bez stříšky, dílo sochaře Josefa Winterhaldera z roku 1731.Patří k vrcholné barokní výzdobě interiéru vznikající na počátku 18. století podle celkového návrhu italského umělce Baldassare Fontana, ten právě navrhl velkou část sochařské a štukové výzdoby chrámu
Nad řečništěm kazatelny stojí bílá socha světce v nice, kolem něj jsou dynamicky modelované postavy andělů v typickém pozdně barokním stylu. Na spodní straně kazatelny je výrazná zlacená plastika holubice, symbolizující Ducha svatého, tím se má inspirovat kazatel při hlásání evangelia.
Klenbu přilehlých oratoří pokryl freskami s alegorickými postavami oslavujícími ctnosti Panny Marie v roce 1727 olomoucký malíř Jan Kryštof Handke. Pod oratořemi jsou zavěšeny čtyři v mědi tepané postříbřené obrazy s náměty připomínajícími významné události z rané historie kostela. Podle návrhu Josefa Winterhaldera je v roce 1739 zhotovil vídeňský zlatník Jan Josef Wirth.
Méně nápadný, ale historicky mimořádně cenný nástroj z roku 1723 je umístěn na levém bočním kůru v presbytáři, je z nejstarších dochovaných varhan na Moravě. Připisuje se opět Janu Davidu Sieberovi, dokončil je jeho žák Antonín Richter. Varhany mají jeden manuál a devět rejstříků, zachovávají barokní charakter, byly restaurovány v roce 1988. Bazilika má významnou hudební tradici, má aktivní varhanní provoz a vlastního hlavního varhaníka, dnes je jím Jan Gottwald, ten nás bazilikou provedl a předvedl nám ukázky možností zdejších varhan, viz ukázky v zárečných videích tohoto článku.
Hlavní oltář byl vytvořen podle návrhu Baltazara Fontany na počátku 18. století. Tvoří jej dva páry sloupů se štítovým nástavcem a plastickou, bohatě zlacenou výzdobou se sochou Boha Otce, obklopeného figurami andělů. Do středu je vsazen oltářní obraz Navštívení Panny Marie z roku 1677 od vídeňského malíře Johanna Spillenbergera.
Vpravo od hlavního oltáře se vyjímá monumentální socha sv. Norberta držícího biskupskou berlu, je to zakladatel premonstrátského řádu, tento řád také dnes spravuje areál baziliky.
Norbert je v premonstrátském prostředí velmi častý motiv, protože řád s bazilikou na Svatém Kopečku úzce souvisí. Zlacené provedení soch v této části oltáře také odpovídá slavnostnímu baroknímu pojetí interiéru chrámu.
Velkou vzácností je bohaté využití umělého mramoru v bazilice, jedná se o mimořádné dílo, to vytvářeli umělci v 17. století přímo na místě.
Vysokou úrovní štukové a plastické výzdoby se vyznačuje kruchta na západní straně lodi. Původně v ní stály barokní varhany vyrobené v dílně varhanáře Davida Siebera z Brna v letech 1722–1725. V průběhu let byl nástroj několikrát opravován a přestavěn. V letech 1995–1998 byl do restaurovaných varhanních skříní vestavěn nový nástroj vyrobený varhanářskou dílnou bratří Stavinohových z Valašského Meziříčí.
Na fotografii je vidět celý prostor lodi s nejkrásnějším výhledem z kůru směrem k oltáři, s freskami a bohatou štukovou výzdobou, to dobře ukazuje, jak silně oltář zapadá do celkové barokní kompozice chrámu.
Stěny i strop tohoto menšího sálu s názvem Čínský salonek pokrývají malby ve stylu fresco secco a tzv. mordantu za použití včelího vosku a bronzového pigmentu. Rokokovou výzdobu tvoří bohaté malované orientální rámy, v jejich středu jsou žánrové scény s orientální krajinou a postavami oděnými do čínských oděvů. Autorem je poměrně neznámý malíř Jakub Contnowitz, ovšem téměř stejnou podobu má čínský salonek na zámku ve Vizovicích. Orientální podobu pokoje zdůrazňuje sedací nábytek vykládaný perletí a malý stolek s nohou v podobě mouřenína.
Výzdoba tohoto salonku ve stylu chinoiserie odráží dobovou zálibu o exotické krajiny, to se projevovalo především v době rokoka. Malba vznikla roku 1763 za posledního zdejšího opata Pavla III. Ferdinanda Pavlíka. Malý salonek mezi Francouzským a Andrýskovým sálem sloužil k oddychu a neformálnímu setkávání a společenské konverzaci nad šálkem čaje, kávy, případně i trochou rozkoše z tabáku, tehdy exotických surovin.
Tento Andrýskův sál na fotografii je slavnostní historický sál v jižním křídle poutního areálu na Svatém Kopečku, jeho stěny zdobí plátěné barokní obrazy od Pavla Trogera s výjevy z dějin první svatokopecké kaple. Autorem stropního obrazu Vidění sv. Norberta přibližně z roku 1737 je Jan K. Handke.
Andrýskův sál sloužil prelátům a představeným k reprezentaci a přijímání návštěv. Na stěnách jsou textilní tapety, jedná se o temperovou malbu na hrubém plátně do jisté míry imitující gobelíny. Obrazy byly vytvořeny počátkem 18. století. Ústředním tématem malby je scéna zjevení Panny Marie Janu Andrýskovi. Na jeho základě měšťan Andrýsek nechal na kopci postavit roku 1633 kapli, staral se o ni poustevník Martin Figar.
Na fotografii jsou dekoračně-reprezentativní keramická kamna v barokizujícím stylu, byla v Andrýskově sálu instalována během jeho obnovy jako součást jeho historického vybavení. Kamna dobře zapadají do slavnostního charakteru sálu i jeho malované výzdoby
Tento sál nese název po olomouckém měšťanovi a obchodníku s vínem Janu Andrýskovi, ten nechal na zalesněném místě v roce 1632 jako poděkování za úspěšné podnikání postavit mariánskou kapli, její správy se ujal klášter Hradisko. Tato kaple stála na místě dnešní boční kaple svaté Pavlíny v bazilice – první vpravo - patronky města Olomouce. Brzy po jejím zničení švédskými vojsky za třicetileté války ji klášter znovu obnovil jako chrám Navštívení Panny Marie, ten se stal poutním místem obklopeným malou osadou, němečtí osadníci ji nazývali Heiligenberg nebo Mariendorf, česky Svatý Kopeček nebo Svatá Hora.
Areálem nás provázel hlavní varhaník a ředitel kůru, regenschori, v bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku Jan Gottwald. Do této funkce byl jmenován roku 2012, je výraznou a uznávanou osobností na poli církevní hudby a organologie. Jan Gottwald se hudbě věnuje od dětství, studoval hru na klavír a varhany na ZUŠ v Olomouci, následně hru na varhany, klavír, cembalo, dirigování a sborový zpěv na konzervatořích v Brně a Ostravě. Dále studoval hudební vědy a teologii na Masarykově univerzitě v Brně a Univerzitě Palackého v Olomouci.
Jako aktivní umělec působí v Olomouci od roku 1995. Než zakotvil na Svatém Kopečku, hrál jako chrámový varhaník u sv. Filipa a Jakuba a také v chrámu sv. Mořice v Olomouci. Jan Gottwald se zaměřuje na interpretaci barokní hudby a pravidelně spolupracuje se soubory, které oživují historickou figurální hudbu 17. až 19. století. Koncertuje nejen u nás, také v zahraničí, v Německu, Rakousku, Itálii, Francii, Švýcarsku. V bazilice na Svatém Kopečku vede tamní chrámový pěvecký sbor a také diriguje Svatokopecký chrámový orchestr.
Jan Gottwald působil v Národním památkovém ústavu, zde se věnoval dokumentaci historických varhan. Jako uznávaný odborník byl členem mezinárodních komisí – například pro stavbu nových varhan v katedrále sv. Víta v Praze nebo pro restaurování slavných varhan u sv. Mořice v Olomouci.
Zdroje:
Výklad průvodce areálem Jana Gottwalda
Informační tabule
