Článek
První písemně doložená přítomnost Židů v Českém Krumlově pochází ze 14. století, kdy Jan Lucemburský dovolil se zde usadit 4 židovským rodinám. Již roku 1494 byli všichni Židé z města vypovězeni. Zákaz pobytu platil až do 18. století, později se zde několik židovských rodin mohlo usadit jen za určitých podmínek. Se zrušením poddanství v Rakousku-Uhersku v roce 1848 se Židé mohli svobodně stěhovat. Zrovnoprávnění Židů s ostatními obyvateli Rakouska-Uherska přinesla až tzv. Prosincová ústava v roce 1867.
Nejprve byl zdejší Židovský náboženský spolek založený roku 1855 přeměněn v roce 1893 na samostatnou ŽNO. Než byla postavena synagoga, obec se scházela v modlitebně v soukromém domě, bohoslužby vedl kantor.
Synagoga byla první stavbou v Rakousko-Uhersku s železobetonovou konstrukcí. Zdejší Židé ji využívali do roku 1938, tehdy měla židovská obec asi sto členů. Po válce sloužila Církvi československé husitské, po roce 1969 jako skladiště kulis hradního divadla. V roce 1997 město vrátilo synagogu ŽOP. V roce 2013 byla ukončena její celková rekonstrukce.
Nahoře na fotografii je dnešní Dům dětí a mládeže, současná podoba je z konce 19. století. Během nedávné rekonstrukce byl budově vrácen důstojnější historizující vzhled. Nápadný malovaný znak ve štítu je městský znak Českého Krumlova – pětilistá růže je připomínkou Rožmberků.
Tento velký dům je bývalý schwarzenberský lesní úřad, dnes hotel s názvem Vila Lovců králových.
Tento hrázděný domek nemá ani číslo popisné, jeho vlastníkem je město Český Krumlov, to jej pronajímá skautům jako klubovnu. Domek leží přímo nad řekou Polečnicí.
Tento mrak neobvyklého tvaru, tedy pileus – čepička, se vyskytuje nad rostoucím kupovitým mrakem. Prudce stoupající vzduch vytlačí vzhůru vlhkou vrstvu, ta se ochladí a zkondenzuje. Pileus bývá krátkodobý – rostoucí mrak jej často brzy prorazí nebo pohltí. Tvar může připomínat čočkovitý oblak či dokonce létající talíř, ovšem spojení s kupovitým mrakem pod ním je pro pileus typické.
Na fotografii je zahradní domek na terasovitém svahu nad Vltavou. V něm Egon Schiele roku 1911 několik měsíců bydlel a pracoval. Domek pochází z konce 17. století. Majitel, obchodník s textilem Max Tschunk, dovolil Schielemu a jeho přítelkyni a modelce Wally Neuzilové zde bydlet bezplatně.
Schiele si to zde zamiloval, chtěl se v Krumlově usadit natrvalo. Místní jeho obrazy nabízené za 100 korun nekupovali – Schieleho nezvyklé, tísnivé pohledy na město se tehdejšímu vkusu příliš vymykaly.
Domek je pečlivě obnoven. Střídají se zde současní umělci. Veřejnosti bývá zpřístupněn během letní sezóny.
Rakouský malíř a kreslíř, žák Gustava Klimta, Egon Schiele se narodil v roce 1890 a zemřel v roce 1918 ve Vídni. Po opuštění vídeňské secese vytvořil vlastní styl, náladou zapadající do evropského expresionismu. Je autorem provokativních aktů v neobvyklých pozicích, portrétů měst a vlastních podobizen. Často pobýval a tvořil v Českém Krumlově, odkud pocházela jeho matka.
Po svém otci Adolfovi, přednostovi železniční stanice, zdědil zálibu v železnici. Ve škole jediný předmět, v němž prokázal píli a nadšení, bylo kreslení. Jeho učitelé přes námitky poručníka schválili roku 1906 Schieleho žádost o přijetí na vídeňskou akademii.
Během studia jej oslovil styl Gustava Klimta a secesionistů, Klimt se pro něj stal celoživotním vzorem.
Roku 1910 si poprvé s kamarádem pronajal ateliér v malém domku v Českém Krumlově, na fotografii, zde se zaměřil na akty. Další rok se vrátil s modelkou Wally Neuzilovou.
Zemřel v říjnu 1918 na španělskou chřipku, tou se nakazil od manželky, ta zemřela jen několik dní předtím.
Areál na fotografii je bývalá Pachnerova–Spirova papírna. Papír se zde vyráběl již od konce 18. století. Roku 1861 koupil papírnu Ignác Spiro, zavedl strojovou výrobu a podnik výrazně rozšířil. Po velkém požáru roku 1866 byl závod obnoven. Výroba se postupně přesunula do Větřní, ve zdejší papírně byla ukončena roku 1921. Původní komplex byl mnohem rozsáhlejší, od 50. let 20. století byla jeho velká část zbořena. Dnešní areál je hodnotnou ukázkou rané průmyslové architektury, dochoval se u něj zbytek vodního náhonu.
Průmyslník židovského původu, vlivný představitel židovské obce v Českém Krumlově, zakladatel papíren ve Větřní a dalších průmyslových firem v regionu Ignác Spiro, se narodil v roce 1817 v Kalenicích na Strakonicku a zemřel v roce 1894 v Českém Krumlově. Firma Ignaz Spiro & Söhne byla největším papírenským podnikem v Rakousko-Uhersku.
Již za jeho života se papírny ve Větřní staly nejvýznamnějším papírenským podnikem v Rakousku-Uhersku, po jeho smrti pod vedením jeho syna nejvýznamnějšími papírnami ve střední Evropě.
Ignaz Spiro je pohřbený v rodinné hrobce na židovském hřbitově v Českém Krumlově.
Kompletní a zároveň poslední významná přestavba původně gotického hradu, která dala komplexu jeho současnou podobu, proběhla za vlády Josefa I. Adama ze Schwarzenbergu, který nechal vystavět jak dnešní zámecké divadlo, tak i jedinečný Plášťový most, na fotograii vlevo. Je to několikaposchoďové přemostění Jelení zahrady spojující zámek, barokní divadlo a zámeckou zahradu z roku 1764
Zámek Český Krumlov, s věží na fotografii, je po Pražském hradě druhým nejrozsáhlejším zámeckým areálem v ČR. Původní gotický hrad byl přestavěn zejména v období renesance za vlády Viléma z Rožmberka. První přestavba v barokním slohu se odehrála v 17. století za vlády vévody Jana Kristiána I. z Eggenbergu.
Dlouhá budova vpravo na břehu Vltavy je bývalá městská zbrojnice, dnes restaurace. Vznikla asi v období pozdní renesance. Poprvé je zmíněna v roce 1677, tehdy město přikoupilo sousední stáj. V budově se pak ukládaly městské povozy, děla a další vojenská výzbroj, později obilí – část sloužila jako sýpka, byli zde také ustájeni koně.
Barevné vodácké čluny v popředí kontrastují s přísnou hmotou staré zbrojnice a zámkem nad ní.
V budově na fotografii je dnes Hotel Ebersbach, má zajímavé průčelí. Nejcennější je kamenný vstupní portál z let 1588–1593, tehdy byl majitelem rožmberský alchymista a důlní správce Antonín Michael z Ebersbachu. Podoba portálu odpovídá stylu saské renesance, nad obloukem má dvě pětilisté růže Rožmberků, uprostřed je patrně osobní znak.
Roku 1523 je dům doložen jako právovárečný dům s pivovarskou pánví, od roku 1588 patřil alchymistovi Ebersbachovi, ten jej nákladně renesančně přestavěl, v letech 1628–1644 zde byla německá škola, po rekonstrukci byl roku 2014 otevřen jako hotel.
Na fotografii jsou zachované renesanční figurální malby v hotelu. Postavy představují ozbrojené muže. V kruhových medailonech jsou malované grotesky, tedy ornamentální kompozice z rostlinných úponků, masek a fantazijních tvorů. Malíř zde napodobil plastické kamenné žebroví, pásy a rámy, přestože se převážně jedná o malbu na omítce, typickou pro pozdní renesanci.
Na fotografii je monumentální socha Jezdec od významného českého sochaře Michala Gabriela (*1960). Dílo je součástí autorova sousoší Jezdec, to vzniklo v letech 2010–2013 a tvoří je tři samostatní koně a čtvrtý kůň s jezdcem, jednotlivé plastiky autor vystavuje také samostatně.
Tento exemplář je vytvořen z tisíců svařených dílů nerezové oceli, váží asi tři tuny, jemné vodorovné vrstvy na povrchu připomínají vrstevnice nebo digitální 3D model, podle světla se proměňuje vzhled - na slunci září, za šera téměř splývá s okolní architekturou.
Na fotografii vedle lidí na ulici je zřejmé, jak je socha ve skutečnosti mohutná.
Omšelý objekt na fotografii uprostřed je bašta s částí městské hradby, odpovídá tomu vysoká silná zeď bez běžného uličního průčelí, je pozůstatkem opevnění. Malá zamřížovaná okna souvisí s obrannou a skladovací funkcí, horní hrázděná část byla asi přistavěna později, tehdy bašta ztratila vojenský význam. Dnes je zde Monna Lisa – gelaterie a kavárna, drsný vzhled domu ukazuje původní historické zdivo městské bašty.
Na fotografii je budova na břehu Vltavy, součást areálu Mrázkova mlýna. Opravdu zde bývala barvírna a valcha, původní využití připomíná dnešní název restaurace Barvírna.
Barvírna a valcha jsou na tomto místě doloženy již v renesančním období, v 18. století přibyl samostatný barvířský domek.
V 60. letech 19. století zde František Wozelka založil menší továrnu na sukno. Dodával je rakousko-uherské armádě.
Vysoký cihlový komín tedy patří k průmyslové etapě objektu. Voda poháněla zařízení valchy, v níž se tkaniny máčely, tloukly a zplsťovaly, v barvírně se látky barvily. Jedná se o cenný pozůstatek starého textilního provozu.
Dům s nápisem Hostinec U města Lince není původní měšťanský dům, ale rozsáhlý předměstský zemědělský dvůr založený ve středověku. Má čtyřkřídlou dispozici kolem vnitřního dvora, tu z ulice nelze vytušit. Areál je částečně zahlouben do prudkého svahu. V objektu se zachovaly stopy renesance, klasicismu i novodobých přestaveb. Dlouhé průčelí má klasicistní podobu asi z poloviny 19. století.
Na fotografii je Museum Fotoateliér Seidel, jeden z nejlépe dochovaných historických fotoateliérů ve střední Evropě. Jeho mimořádnost spočívá v tom, že zde byla zachováno téměř úplné vybavení a vzhled domu a provozní vybavení rozsáhlého fotografického archivu.
Josef Seidel se narodil roku 1859 a vyučil se fotografem. Dva roky také pracoval ve vídeňské továrně na fotografické desky, takže dobře znal jejich výrobu a technické vlastnosti. V Českém Krumlově nastoupil koncem 80. let 19. století jako vedoucí zavedeného ateliéru fotografa Gottharda Zimmera. Roku 1890 Seidel podnik odkoupil a začal jej vést pod vlastním jménem.
Nebyl pouze portrétním fotografem. Systematicky dokumentoval Český Krumlov a okolí a každodenní život. Po jeho smrti roku 1935 převzal podnik jeho syn František Seidel (1908–1997). Ateliér tehdy zaměstnával přibližně jedenáct lidí a měl portrétní, pohlednicové a amatérské oddělení.
František byl za války několik měsíců vězněn, po válce byla část rodiny odsunuta. Po zestátnění roku 1948 František pracoval jako fotograf komunálního podniku. Původní nevyužívaný ateliér tak zůstal zachován v původní podobě. Muzeum bylo zpřístupněno roku 2008.
Žlutý měšťanský dům na fotografii pochází z konce 18. století, patrně byl součástí hospodářského dvora. Dnes zde sídlí pražírna a kavárna IDEÁL.
Bílý dům vlevo je hlavní budova Okresního soudu dokončená v roce 1913 podle návrhu architekta Viktora Kafky. Je to monumentální pozdně secesní až raně modernistická úřední stavba. Její jednoduché průčelí, vysoká střecha a velká okna měla vyjadřovat důstojnost této instituce.
Ve dvoře na fotografii právě odpočívá současná majitelka tohoto krásného renesančního měšťanského domu, dnes Pensionu U Hada. Ten vznikl koncem 15. nebo na počátku 16. století. V domě se střídali hlavně řemeslníci: hrnčíř, zámečníci, jircháři, řezníci, soukeník a koželuh. Řeznictví zde bylo ještě roku 1929.
Cenná jsou renesanční sgrafita — psaníčkové kvádrování a ornament mořské vlny. Jádro domu je pozdně gotické až raně renesanční.
Postava vlevo má výrazná křídla, jedná se o archanděla Gabriela, vpravo je Panna Marie, jedná se o biblický výjev Zvěstování Panně Marii. Plastika vznikla nejprve jako řezbářsky model následně odlitý do kovu. Na povrchu zůstaly rýhy připomínající stopy dláta. To odpovídá tvorbě brněnského sochaře, řezbáře a restaurátora Miloše Vlčka (1939–2019). Toto sousoší a jeho další menší sochy jsou umístěny před barokní kaplí sv. Martina, je vidět v pozadí.
Na fotografii je půvabné zákoutí s přístavištěm Parkán, zvané též Myší díra. Fotografie byla pořízena z protějšího břehu Vltavy, z městského parku.
Domy na snímku tvoří říční stranu ulice Parkán. Název parkán původně dříve označoval úzký obranný prostor mezi dvěma pásy městských hradeb.
Ze strany parku jsou vidět hlavně zadní trakty domů. Jednotlivé domy mají středověké nebo renesanční základy, ovšem jejich dnešní podoba vznikala barokními a klasicistními přestavbami.
Na Vltavě je přístaviště společnosti Voroplavba. Odtud vyrážejí plavby historickým centrem končící u bývalého pivovaru.
Dům na fotografii stojí přímo v ohybu Vltavy. Dnes v něm sídlí hotel a restaurace Vltavská pohádka. Původní stavba vznikla v první polovině 16. století, později prošla klasicistní přestavbou, během ní získala pravidelné členění fasády, lizény a ozdobná orámování oken, další úpravy proběhly roku 1898,
V 16. století zde žili například koželuh, zedník a tkadlec Mates Rosenberger. Později také bednář, hrnčíř, další tkalci, škrobník a prodavač chleba.
Na fotografii je jez u Jelení lávky na Vltavě, poslední z krumlovských jezů po proudu řeky pod zámeckým skalním masivem, poblíž Jelení lávky a někdejšího mlýna. Uprostřed a vlevo je koruna jezu, přes ni přepadává voda. Přestože působí jako historický, jeho hlavní část je moderní s možností ovládání.
Vpravo je oddělená vodácká propust široká 5,5 metru a dlouhá asi 45 metrů. Její dno je stupňovité, se zvláštními kartáči. Ty zpomalují proud, usnadňují průjezd lodím a vytváří rybí přechod.
Kamenné zdi a dlážděné nábřeží jsou součástí vodohospodářské a protipovodňové úpravy místa. Domy vpravo jsou natěsnané mezi Vltavu a strmou zámeckou skálu.
Přestavba jezu probíhala v letech 2012, dokončená byla v roce 2013. Jedná se o moderní protipovodňové opatření citlivě zasazené do historického prostředí. Původní pevný jez byl odstraněn a nahrazen hydrostatickým sektorovým jezem: jeho pohyblivý ocelový sektor je dlouhý asi 40 metrů, zadržuje vodu do výšky asi 1,8 metru, při normálním průtoku je vztyčený, při povodni jej obsluha sklopí téměř do úrovně dna, tím se zvětší průtočný profil řeky a hladina nad jezem může klesnout až o 1,81 metru.
Pohyb jezu zajišťuje hlavně tlak vody vpouštěné pod ocelový sektor. Viditelná část stavby byla obložena dřevem a okolí provedeno v kameni. Projekt byl součástí rozsáhlých opatření po zkušenostech s ničivou povodní roku 2002. Ještě před dokončením stavbu v červnu 2013 prověřila další velká povodeň.
Malíř na fotografii je schovaný pod Jelení lávkou přes Vltavu. Během večera pozoruje a zaznamenává dění na malém náměstíčku pod mostem.
Na fotografii je tzv. Domek kata Matěje stojící pod silničním mostem u řeky Polečnice. Dům pochází asi z konce 16. století. Podle tradice v něm žil krumlovský městský kat Matěj, zvaný Dobrák. Měl pověst mírného člověka. Řada katů se věnovala také léčitelství, protože dobře znali lidské tělo.
Na fotografii je Kino Luna, původně Kino Družba. Patří k nejzajímavějším zdejším stavbám ze 70. let 20. století. Kino bylo dokončeno v roce 1976 v Akci Z. Místní na stavbě odpracovali přes 120 000 brigádnických hodin.
Projekt vypracoval jihočeský architekt Bohumil Böhm, autor například českobudějovického plaveckého stadionu a Koldomu. Sál měl původně 320 míst a jako první se promítal samozřejmě sovětský film Když přichází září.
Budova je citlivě zasazena do svahu, kinosál je částečně skryt za nižší vstupní částí s foyer a kavárnou, stavba tedy nepůsobí tak mohutně.
Zajímavou keramickou fontánu v popředí navrhl akademický sochař Bohumil Dobiáš, ten je rovněž autorem keramických obkladů kina.
Kino v roce 2015 prošlo citlivou rekonstrukcí podle projektu Tomáše Nováka. Dnes se zde stále promítá a funguje zde také kavárna.
Vilu na fotografii si nechal postavit zdejší obchodník Gotthard Jessl v roce 1998. Autorem plánů byl Robert Kunz, architekt hornorakouského Welsu. V přízemí býval Jesslův obchod, v patře a podkroví rodinný byt – do každé z obou částí se vstupovalo samostatně. Dům byl samostatným obchodním sídlem se skladem, zahradou a hospodářským zázemím.
Stavba je příkladem pozdního historismu s novorenesančními prvky. Pozoruhodná je zejména vyřezávaná dřevěná lodžie nad hlavním vchodem. Gotthard Jessl zemřel jen rok po dokončení domu. Ve vile pak žila jeho vdova Franziska s dcerami. Vnější podoba domu včetně jemných řemeslných detailů se naštěstí dochovala dodnes.
Tento dům z roku 1907 nad Jesslovou vilou představuje střídmější vilovou architekturu počátku 20. století. Zajímavá je postranní vstupní lodžie nesená sloupky s kuželkovým zábradlím.
Vila je postavená ve stylu kombinace pozdního historismu, tzv. heimatstilu, a lehkých secesních vlivů. Heimatstil se inspiroval tradiční venkovskou a alpskou architekturou, proto jsou zde ty výrazné přesahy střechy, dřevěné prvky a malebně sestavené štíty.
Na fotografii je Denglerova vila, dnes zde sídlí Centrum pro pomoc dětem a mládeži (CPDM), další neziskové organizace a lékařské ordinace.
Dům zde stál již koncem 16. století, prvním doloženým majitelem byl kameník Beneš. Současnou reprezentativní podobu získal roku 1884, kdy byl přestavěn pro rodiny Kardaschových a Denglerových, podle nich se dnes nazývá Denglerova vila. Je příkladem novorenesančního historismu, boční křídla měla původně v přízemí otevřené arkády, později zazděné.
Za druhé světové války, roku 1940, zde sídlilo německé vojenské velitelství. Po válce zde působila škola pro ženská povolání. Fasáda byla obnovena na počátku 21. století, dům je památkově chráněn.
Na fotografii vpravo je mohutné boční průčelí měšťanského pivovaru, dnes zde sídlí Egon Schiele Art Centrum. Jeho renesanční přestavba proběhla v letech 1606–1608. Nápadné zaoblení vzniklo přizpůsobením budovy starší parcelaci a oblouku úzké ulice. Uvnitř jsou zachovány renesanční sály s křížovými klenbami, kamennými sloupy a historickými krovy.
Na fotografii z Lazebnického mostu, ten spojuje Vnitřní Město s Latránem, je jeden z nejpůsobivějších podhledů na krumlovský zámek. Jednotlivé výškové vrstvy na fotografii se skládají: z litinového kříže s Ukřižovaným Kristem uprostřed mostu, na břehu stojí nízký dům pod skálou Lazebna, ze skalního ostrohu vyrůstá renesančně upravený Hrádek, nad ním se tyčí šestipodlažní zámecká věž.
Dnešní základní podoba mostu pochází ze 30. let 19. století. Most působí jako dřevěný, ovšem jeho nosnou část dnes tvoří modernější konstrukce obložená dřevem.
Na fotografii vyrůstá věž zámku ze skály nad malým domem, kříž v popředí zesiluje vertikální směr celého obrazu. Je neuvěřitelné, jak těsně jsou v Krumlově spojeny řeka, skála, domy a velkolepý zámek.
Na fotografii je renesanční dům, výtvarně z nejcennějších domů ve městě. Stojí na rohu Latránu a Klášterní uličky, přes ní je spojen obloukovým prampouchem s domem vpravo.
Dům má gotický původ, zachovala se gotická okénka, části portálu, schodiště a starší levé křídlo. Kolem roku 1580 během přestavby vzniklo psaníčkové sgrafito i figurální výzdoba pod střechou.
Nejvzácnější je malovaný cyklus Běh života, postavy v iluzivních arkádách na průčelí představují deset období mužského života, od chlapectví a mládí přes zralost a stáří ke smrti. Jedná se o renesanční připomínku pomíjivosti lidského života.
Zdroje:
https://kultura21.cz/historietradice/7105-synagoga-cesky-krumlov/
https://www.ckrumlov.info/cz/cesky-krumlov/
https://www.tulln.at/cs/zazit/mesto-a-kultura/egon-schiele/o-egonu-schiele
