Článek
Vítěze soutěže Nejkrásnější radnice a Obecní úřad roku vyhlásil dvouměsíčník Moravské hospodářství také v roce 2016. Celostátní soutěž probíhá vždy několik měsíců, o vítězích rozhoduje odborná porota složená z architektů a veřejnosti prostřednictvím internetového hlasování. Obě kategorie v konkurenci padesáti budov tehdy vyhrála velká vila Löw-Beer v městysu Svitávka. Přišlo 19 tisíc hlasů, celá třetina patřila právě svitávecké radnici.
Historie jedné z nejbohatších rodin Rakouska-Uherska se začala psát již v 17. století v židovském ghettu v Boskovicích. Tam také vzniklo příjmení Löw-Beer podle dekretu Josefa II. z roku 1787 odkazující na lva a medvěda.
Zakladateli úspěšné dynastie byl Salomon Löw-Beer, obchodník s kůžemi, a jeho pět synů. Nejúspěšnějším byl asi Moses Löw-Beer (1794–1851), selfmademan své doby. Původně nájemce palírny v boskovickém ghettu získal kapitál k vybudování přádelny vlny ve Svitávce. V roce 1838 zde zakoupil papírnu a za rok na jejím místě vybudoval přádelnu vlny. V roce 1847 založil podnik na zpracování bavlny, tam již před polovinou 19. století pracovalo na 70 strojích až 170 dělníků.
Jeho synové vybudovali další přádelny, barvírny a tiskárny, a další továrny v Brně, na dnešní Čechyňské a Václavské ulici. Z Brna to bylo blíž do Vídně a také k rychlejší a výkonnější železnici.
Na počátku 20. století zaměstnávali jen ve Svitávce 1 600 osob. Rodina provozovala také také cukrovary a lihovary v dnešním Polsku, na Slovensku a v Dolním Rakousku.
Objemem textilní výroby, množstvím podniků a exportními možnostmi tehdy Brno patřilo k nejprůmyslovějším centrům rakouské monarchie. V jediném místě se setkávaly všechny tradiční rysy: špatné hygienické podmínky, neutěšené bytové poměry a přelidněnost na jedné straně, na té druhé pak rodiny bohatých podnikatelů, opulentní vily v udržovaných zahradách a život v přepychu, jaký si jen málokdo uměl představit. Právě k nim patřili Löw-Beerové, významní, úspěšní a pohádkově bohatí.
Tento text, pozůstatek myšlení doby minulé, napsal jeden z přispěvatelů stránky Kudy z nudy.
Tentýž přispěvatel do Kudy z nudy napsal v závěru textu, z něhož jsem čerpala pod fotografií výše.
Pro dělníky ve svých továrnách nechali Löw-Beerové postavit činžovní domy a také kolonii dělnických domků ve městech a obcích, kde měly jejich továrny pobočky, tedy na Veslařské ulici v Brně, v Půlpecnu a v Brněnci.
Löw-Beerové patřili v 19. století k nejvýznamnějším a nejbohatším jihomoravským podnikatelům. Byli svědky doby, kdy se pro Brno začalo používat označení moravský či rakouský Manchester: tehdy zdejší vlnařský průmysl dosáhl své největší slávy a zběsilé tempo průmyslového města připomínalo originální anglické průmyslové město Manchester.
V roce 1902 nechal postavit Benno Löw-Beer Velkou vilu ve Svitávce také pro své dva bratry Alfreda a Rudolfa. Vila je postavena v secesním stylu obohaceném o barokní a klasicistní prvky. Dnes ve vile sídlí Obecní úřad městyse Svitávka a knihovna.
Tato fotografie je z kanceláře starosty s bohatou původní výzdobou.
Rodině Löw-Beer patřily též závody v Brněnci a Půlpecnu. Právě příběhem továrny v Brněnci a Oskara Schindlera, který zde na konci války zachránil přes tisíc Židů, a knihou Schindlerův seznam Thomase Keneallyho, se v roce 1994 inspiroval režisér Steven Spielberg.
V roce 1913 Alfred Löw-Beer zakoupil honosný secesní dům u brněnského parku Lužánky, dnešní vilu Löw-Beer. Rodina si tuto elegantní čtvrť oblíbila, blízkou Arnoldovu vilu koupila Cecílie Löw-Beer. V roce 1929 daroval textilní magnát Alfred Löw-Beer horní část zahrady své dceři Gretě ke stavbě rodinného domu, funkcionalistické vily Tugendhat, dnešní památky UNESCO. Oblíbenou lokalitou Löw-Beerů byly také Pisárky, zde různým členům rodiny patřilo celkem sedm rodinných domů.
Další z nádherných krytů topení ve vile.
Prosperitu, podnikání i život Löw-Beerových u nás ukončila blížící se druhá světová válka, většina členů rodiny koncem 30. let emigrovala. Továrny i domy byly za války arizovány, po válce majetek zkonfiskoval a znárodnil československý stát. Potomci vlivné židovské rodiny Löw-Beerových dnes žijí po celém světě. Před několik lety se setkali v Brně.
Nadšení návštěvníci Velké vily, dnes Obecního úřadu, si fotí nejen interier bývalé vily Löw-Beerů, zde rozlehlou halu s dřevěným ochozem.
Prostoru v patře vily ve Svitávce dominují rozlehlá prosklená okna s barevnými vitrážemi, ty byly před několika lety rekonstruovány.
Na fotografii je sousoší andělů, které se nacházelo na betonovém podstavci v parku okolo vily a sloužilo k osvětlení. Toto dílo bylo zakoupeno rodinou Löw-Beer na přelomu 19. a 20. století v dílně bratrů Dellatrů, bronzířů v Paříži.
V podkroví vily se dochovalo neobvyklé technické zázemí domácnosti. Voda přiváděná ze střechy do betonových žlabů byla zachycovaná v rozměrných nádržích a odtud přiváděna do sousední půdní prádelny.
Voda se ohřívala ve zděném topeništi s vestavěným kotlem na vyváření. Po vyprání bylo možné prádlo sušit rovnou v prostorné a dobře větrané půdě.
Syn stavitele Velké vily Fritz Löw-Beer (1906–1976) byl milovníkem a sběratelem východoasijského umění, vše uchovával ve Velké vile ve Svitávce, kde si nechal jedno patro, dnešní nádherné prostory knihovny, přestavět ve funkcionalistickém stylu podle vily Tugendhat. Asijskou sbírku se před válkou podařilo vyvézt do bezpečí, dnes je uložena v Linden-Museum ve Stuttgartu.
Nedaleko Velké vily si bratr Benna, Alfred Löw-Beer, nechal postavit roku 1906 tzv. Malou vilu podle projektu brněnského architekta Josefa Nebehostenyho.
Ve Svitávce se narodila v roce 1903 a prožila část dětství jeho dcera Greta, pozdější stavitelka památky UNESCO, vily Tugendhat v Brně. Malá vila je dnes v soukromém vlastnictví a slouží jako rodinný dům s privátní lékařskou praxí.
Na pozemku kolem vil dodnes stojí skleník a budova garáží a kryté podium. Původně zde stál také včelín, kuželna, později ještě tenisový kurt a bazén, ten v zimě sloužil jako kluziště.
Na fotografii je vidět původní budovu garáží.
Pozemek okolo obou vil ohraničuje řeka Svitava.
Svitávka je městys nedaleko Boskovic, žije zde asi 1 900 obyvatel. První písemná zmínka je z roku 1284, kdy Václav II. povolil opevnění městečka.
Na fotografii je pozdně barokní kostel svatého Jana Křtitele postavený roku 1703, po požáru v roce 1793 byl přestavěn. Věž kostela má středověké jádro se zvonem z roku 1530.
Součástí areálu je bývalý hřbitov s ohradní zdí, kaplí a křížem z konce 18. století, celek je památkově chráněný. Vlevo je zajímavé kryté schodiště.
Nedaleko kostela sv. Jana Křtitele stojí rozlehlá barokní fara, její strohé průčelí oživuje hodnotný kamenný portál s rostlinnými ornamenty a letopočtem 1654. Dvoupatrová budova s kdysi vysokou valbovou střechou tvořila spolu s průjezdnou branou a hospodářskými stavbami uzavřený farní dvůr. Její nezvykle mohutná podoba připomíná, že fara bývala nejen obydlím duchovního, ale také významným hospodářským zázemím farnosti.
Ze Svitávky pochází či zde působily tyto osobnosti: Moses Löw-Beer (1794–1851), zakladatel zdejší textilky, Alfred Löw-Beer (1872–1939), továrník a vnuk Mosese Löwa-Beera, Josef Veselý (továrník) (1886–1940), zakladatel firmy Alpa, Grete Tugendhat (1903–1970), podnikatelka, dcera Alfreda Löwa-Beera; s manželem Fritzem nechala vystavět Vilu Tugendhat, Pavel Loskot (* 1979), stomatolog, výrobce míčů na kolovou, reprezentant ČR v kolové – bronz z MS z Basileje 2019 s Jiřím Hrdličkou starším.
Zdroje:
Informace na panelech v expozici ve Velké vile ve Svitávce
https://www.mestys-svitavka.cz/
