Článek
Obec Nový Malín, německy Frankstadt an der Mährischen Grenzbahn, do roku 1947 Frankštát, leží nedaleko Šumperka. Žije zde asi 3 600 obyvatel. Po roce 1945 byli odsunuti zdejší němečtí obyvatelé a přišlo obyvatelstvo české. Mezi nimi mnoho Čechů z Volyně, z území obsazeného Sovětským svazem. U příležitosti čtvrtého výročí vypálení Českého Malína na Volyni nacisty byla obec přejmenovaná na Nový Malín. Nedaleko kostela stojí památník z roku 1947, připomíná vypálení Českého Malína na Volyni a zavraždění jeho 374 obyvatel české a 26 polské národnosti 13. července 1943.
Na vernisáži výstavy v Šumperku s artefakty z Českého Malína právě hovoří pracovník Národního muzea v Praze. Vlevo stojí pracovník muzea v Podbořanech, kde je instalovaná jediná výstava o volyňských Češích na světě. Vlevo stojí Miroslav Srbecký, předseda Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel. Zcela vpravo stojí v modrých šatech spoluautorka výstavy, absolventka AVU v Praze žijící na Jesenicku, Marie Krajplová. Ta doplnila výstavu artefaktů z Národního muzea o umělecká díla.
Na vernisáži v Šumperku se podávaly různé dobroty včetně vdolek s jablečnou marmeládou a smetanou. Vdolky vlevo mají ingredience správně uspořádané tak, jak je obyvatelé Českého Malína a jejich potomci připravují dodnes.
V Šumperku a v Novém Malíně se účastníci občerstvili kromě dalšího nekončícím množstvím řízků. Bohužel hostitelé nemysleli na vegetariány.
Na fotografii vpravo z roku 1938 nebo 1939 je Josef Řepčík s babičkou rozenou Holomíčkovou a sestřičkou Marií, ta byla upálena s matkou Anastázií.
Josef Řepík se narodil v Českém Malíně v roce 1934, jeho dětství bylo stejné jako u ostatních vrstevníků. Po narození mladší sestřičky Marie měli hlídání a nemuseli s rodiči na pole. Jako děti hlídali husy a kačeny na pastvě, poháněli koně tahající žentour při mlácení obilí. Jako šestileté dítě musel chodit celý den s koněm dokola, a tak někdy utekl ke kamarádovi, což jeho otec patřičně potrestal.
Jaro 1943 bylo ve znamení vražd a požárů. V noci osvětlovaly oblohu záře požárů okolních polských usedlostí a celých osad. Ve dne stoupaly k obloze sloupy dýmů a požárů usedlostí a osad ukrajinských.
Potomci přeživších masakr a vypálení Českého Malína na Volyni na seznamu obyvatel obce v roce 1943 hledají a objevují jména svých předků.
Marie Krajplová připravila pro výstavu několik svých děl a taktéž podpisový ubrus pro všechny návštěvníky.
Ve vitríně jsou některé věci nalezené po vypálení obce včetně fotky zavražděné manželky Josefa Martinovského. V kufříku je vystavena brožurka s dopisy Josefa Martinovského jeho první ženě Marii, tu vydala jeho dcera Darina z druhého manželství.
Marie Krajplová obdržela nádhernou kytici. Svěřila se, že právě tvoří sochu pro kostel v Neratově z LED obrazovek.
Ve vitríně je vystaven rendlík vyrobený z hliníku z havarovaných letadel během druhé světové války.
Tito bratři, jejichž rodina pocházela z vesnice nedaleko Českého Malína, přijeli na vernisáž i na každoroční připomínku výročí vypálení Českého Malína. Ten vlevo se narodil před válkou v roce 1939 na Volyni, mladší vpravo se narodil po repatriaci rodiny po válce v Československu.
Ráno přijíždíme do Nového Malína okolo této zajímavé usedlosti.
V Novém Malíně si příslušníci Čestné stráže chystají věnce a kytice před jejich položením k památníku.
V Moskvě byla v roce 1946 podepsána dohoda o opci a přesídlení volyňských Čechů. Tato dohoda umožnila obyvatelům české a slovenské národnosti žijícím na území bývalé Volyňské gubernie v Sovětském svazu přesídlení do Československa, současně umožnila československým občanům ukrajinské, ruské a běloruské národnosti odejít do Sovětského svazu. Do poválečné republiky tehdy přesídlilo téměř 40 tisíc Čechů.
Obraz krajanů umocnila jejich účast v odboji na východní frontě. Do československého vojska formovaného na území Sovětského svazu vstoupilo asi 12 tisíc volyňských Čechů, z nich asi čtyři tisíce padly a asi tisíc z nich utrpělo vážná zranění, stali se válečnými invalidy.
Do Nového Malína přijeli také volyňští Poláci z Wroclavi.
Paměť národa uvádí, že motivací k odchodu byly vedle vztahu k původní vlasti také špatné zkušenosti části volyňských Čechů se stalinským režimem. Proto byli mnozí z nich v nové vlasti perzekvováni. Hned v roce 1989 jeden z nich odstranil rudou hvězdu z památníku. Před rokem 1989 V Novém Malíně kladli věnce k památníku vojáci sovětské armády z posádky v nedalekém Šumperku.
Smluvní strany zajistily přesídlencům bezplatnou dopravu a nutnou obsluhu během cesty k hranici. Československá vláda volyňské Čechy usadila do venkovských hospodářství v západních oblastech země po odsunutých sudetských Němcích, kde potřebovala chybějící pracovní sílu. Lidé s sebou přivezli také hospodářská zvířata, tedy 6 785 koní, 7 690 kusů skotu a 3 691 prasat.
První věnec položil k pomníku z roku 1947 v Novém Malíně senátor za Šumpersko a Jesenicko, vysokoškolský profesor Stanislav Balík.
Roku 1870 se od Loun, Žatce a Rakovníku vydali příslušníci dvaceti rodin na cestu. Putovali až do Rovna na Volyni, tam koupili výhodně půdu v Ostrožském okrese Ruské říše. Založili v roce 1871 Český Malín, obec se školou, obchody, řemeslníky, hasičským sborem. Přes šedesát let malínští budovali svá hospodářství, s ukrajinskými a polskými sousedy udržovali přátelské vztahy. Přečkali první světovou válku, kdy byli na několik let vyhnáni a jejich obec byla téměř zničena, přežili i bídu sovětské a nacistické okupace v době druhé světové války. Pak přišlo ráno 13. července 1943. Sedláci se po dvou dnech svátků chystali na pole, když do Českého Malína vpochodovala jednotka vojáků v německých uniformách. Během několika hodin upálili, zastřelili a ubili 374 Čechů a 26 Poláků. Zázrakem se zachránilo několik lidí, ti ten den brzy ráno odjeli na trh nebo uprchli ze skupiny vytvořené Němci na odvážení nakradených cenností.
Jako mnoho dalších oblastí na tomto území měnila Volyň během staletí své vládce. Původně polské území připadlo po dalším dělení Polska Rusku. Po první světové válce a rozpadu carského Ruska Volyňská gubernie zanikla, její území bylo rozděleno mezi Sovětský svaz a Polsko, kam byl začleněn i Český Malín. Polskou část obsadila v září 1939 Rudá armáda, po napadení Sovětského svazu v létě 1941 německá vojska. Po skončení druhé světové války byla oblast začleněna do Sovětského svazu. Dnes je Volyň součástí Ukrajiny.
Osmiletý Josef Řepík vyrazil s otcem za svítání 13. července 1943 na pole. Při návratu potkali jednu Polku, ta je varovala, aby se nevraceli, že tam jsou vojáci. Prý ji polsky mluvící voják v německé uniformě strčil do obilí. Josef s otcem tedy odbočili do lesa, kde zůstali. Slyšeli střelbu, a tak se schovali.
Další den se vrátili domů, přes spáleniště. Jejich hospodářství bylo vypálené, zvířata popálená. Naštěstí pak začalo pršet. V letní kuchyni našli 77 letou babičku. Nemohla se hýbat, tak ji Němci propíchli bodákem. Na dvoře Němci zastřelili kačenu, babičku položili na lavici a tu kačenu jí dali pod hlavu, tak ještě zesměšnili její smrt.
Josef Řepík s otcem pak hledali nejbližší. U Dobrých, kde upálili jeho matku a sestru, našli kusy matčiných šatů a botek sestry s chodidlem od kotníku dolů.
V Malíně pak žili společně, na noc stavěli hlídky. Josefův otec vybudoval úkryt ve sklepě spáleného statku u Nováků. Později vytvořil ještě jeden úkryt ve studni. Fronta se blížila, a tehdy se lidé spustili do studny a schovali se v tunelu, měli tam zásoby jídla na několik dní. Když přišla fronta, lidé se schovali, na dvoře zůstal dobytek. Když vylezli ven, dobytek byl pryč, Němci jim ukradli koně a krávy. Naštěstí válka už skončila.
Až dva tisíce volyňských Čechů využilo po roce 1989 nabídku tehdejší československé vlády a přestěhovali se z Ukrajiny do vlasti svých předků. Tito lidé chtěli hlavně uniknout následkům výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu, poblíž které žili.
Přicházeli v letech 1991 až 1993 většinou z vesnic Malá Zubovština a Malinovka a města Korosteň v ukrajinské Žitomirské oblasti. Jejich začátky v staronové vlasti nebyly jednoduché. Přesto se všichni chopili jakékoli práce, která byla k dispozici. Nezdálo se jim to ponižující nebo méně důstojné, přestože měli většinou vysokoškolské vzdělání. Později se většinou vypracovali na vysoké pozice.
Připomínku doprovázela Vojenská hudba z Olomouce, ta zde působila již v době Rakousko-Uherska. Po první světové válce československé Ministerstvo obrany Československa založilo 43 posádkových hudeb. Po různých změnách začal orchestr v roce 1945 působit jako hudba 4. pěšího pluku.
Dnes je Vojenská hudba Olomouc profesionálním dechovým orchestrem s 50 hudebníky a dvěma dirigenty. Všichni členové orchestru jsou absolventy vojenské konzervatoře nebo státních konzervatoří, popř. absolventi JAMU a AMU.
Hudba plní úkoly vyplývající z potřeb armády ČR, také koncertuje pro širokou veřejnost i věnuje se výchovné práci s mládeží na Moravě. Hudba také spolupracuje s Českým rozhlasem, Moravskou Filharmonií Olomouc a účinkuje v zahraničí.
Připomínky se zúčastnili také vojáci, kteří nechybí na žádné významné akci. Čestná stráž Armády ČR je jednotka určená k zabezpečení protokolárních, slavnostních a pietních akcí na celém území republiky i v zahraničí. Svou přítomností ve slavnostních uniformách dodávají vojáci těmto akcím, kterých je více než 400 za rok, slavnostní vojenský ráz.
Do Nového Malína přijel také pravoslavný kněz Loučka ze šumperského pravoslavného kostela odsloužit mši za umučené. Během mše přečetl jména obětí masakru v Českém Malíně.
Starosta obce Mgr. Marek Štencl, nestraník, nás provázel celým dopolednem.
Píseň s názvem Malínským mučedníkům na slova Václava Šimka a také státní hymnu zazpívala studentka konzervatoře.
Odborníci se kloní k teorii, že k masakru v Českém Malíně došlo omylem. Němci šli vypálit nedaleký Ukrajinský Malín a spletli si ho s českou obcí.
Na fotografii je dcera jednoho z přeživších Darina Martinovská. Její otec sepsal historii Českého Malína a tamních tragických událostí. Darina vydala brožurku Český Malín, Lidice volyňských Čechů.
Také se jí podařilo vydat dopisy jejího otce Josefa, které si vyměňoval se svou první manželkou Marií v letech 1923 až 1928. Ta byla upálena spolu s jejich dcerkou. Dopisy objevila v papírovém kufru po otci na půdě.
Zdroje:
Brožurka Český Malín, Lidice volyňských Čechů
