Článek
Obec Kuks je proslulá barokními sochami Matyáše Bernarda Brauna a někdejším lázeňským areálem. Hospital Kuks je bývalý zaopatřovací ústav pro vojenské veterány, provozovaný v letech 1744 až 1938 řádem milosrdných bratří. Vznikl z podnětu hraběte Františka Antonína Šporka naproti jeho letní rezidenci s lázněm.
Tato roubená chalupa byla postavena jako řada ostatních v obci, zejména však v ulici vpravo, v roce 1703. Je příkladem původní zástavby obce, tu nechal postavit F. A. Špork pro řemeslníky podílející se na výstavbě zdejších lázní. Představuje barokní objekt s klasicistními úpravami. Cenný je zejména původní barokní štít/lomenice a členění oken. V roce 1980 byla provedena kompletní rekonstrukce střechy domu.
Socha Salvatora je dílem sochaře Emanuela Maxe z roku 1858. Zpodobňuje Krista kráčejícího cestou utrpení na horu Golgotu, kde byl ukřižován. Velice krásné je zejména řasení roucha. Německý nápis lze přeložit: Vezmi svůj kříž na svá bedra a následuj mě. Socha a kovový plůtek kolem byly roku 2002 restaurovány.
Na terase nad Labem se třemi letitými lípami stojí vlevo historický dům U Zlatého slunce, ten nechal vystavět František Antonín hrabě Špork již v roce 1699 jako Hostinec u zlatého slunce. Od roku 1874 budova sloužila jako obecní škola, její činnost byla definitivně ukončena po třech staletích až v roce 1997. Později zde bylo na pár let opět otevřeno pohostinství, tak žádané v tomto hojně turisty navštěvovaném místě. V současnosti se v objektu provádí opravy interiéru, tudíž je dům pro veřejnost uzavřen. K dispozici je dnes pouze tělocvična, v těchto prostorách momentálně funguje jako umělecká galerie.
Ze zámku dokončeného v roce 1710 a lázní naproti areálu hospitalu na levém břehu Labe se dochovaly jen zbytky, dodnes je viditelný terasovitý terén se zídkami. Od Labe vzhůru vede kaskádové schodiště, na terase přímo nad ním stál zámek zbouraný po požáru v roce 1901. Seshora dvě sochy tritonů s vědry pouští vodu směrem k Labi.
Původní barokní most přes Labe s nedochovanými sochami harlekýnů byl v 19. století nahrazen ocelovou konstrukcí z holešovické železárny Leona Gottlieba Bondyho.
Propojení zámku na levobřežní straně Labe a zámku a lázeňského komplexu na pravé straně řeky, na fotografii, zabezpečovalo přemostění kamenným inundačním mostem přes zátopové území na pravém břehu řeky a původním dřevěným mostem přes řeku Labe. Tento dřevěný most byl nahrazen v osmdesátých letech 19. století ocelovým mostem od holešovické železárenské firmy Leona Gottlieba Bondyho a synové.
Inundační most byl opraven v letech 2011–2015, oprava ocelového mostu byla provedena až v roce 2017, tehdy byla zvýšena jeho zatížitelnost na 26 t.
V roce 1716 byl dokončen špitální kostel Nejsvětější Trojice s rodinnou hrobkou pod ním, vstup do hrobky je na fotografii úplně dole uprostřed na konci aleje, a špitál Milosrdných bratří na něj navazující se zahradou.
V kryptě pod kostelem je hrobka Šporkovy rodiny a dřevěný oltář s krucifixem od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1726.
Na fotografii je vstup do výjimečného prostoru krypty pod kostelem Nejsvětější Trojice s ostatky členů rodů Šporků a Swéerts-Šporků.
V popředí je rakev s ostatky liliputánky, ta byla oblíbenou skoro členkou Šporkovy rodiny, proto se jí dostalo cti s nimi sdílet posmrtný prostor.
Dvě cínové rakve vpravo ukrývají ostatky zakladatele Kuksu Františka Antonína Šporka a jeho otce, generála Jana Antonína Šporka.
V této bohatě zdobené schráně jsou ostatky Kateřiny Sweérts-Šporkové (1895–1945) s dcerou, obě zemřely krátce po konci druhé světové války.
Na terase před špitálem je galerie alegorických soch barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna z let 1715–1718, na jedné straně 12 ctností, na druhé 12 neřestí, jestlipak poznáte, co představují sochy na fotografii.
František Antonín Špork v Kuksu vybudoval a finančně zajistil špitál pro sto chudých lidí a válečných vysloužilců v Kuksu. Poskytoval finance nejen vojenské invalidovně v Karlíně, složil kapitál u pražských trinitářů, jeho úroky šly na vykupování křesťanských zajatců a vyplácení pražských dlužníků.
Otec Františka Antonína Šporka Jan Antonín Sporck pocházel z chudých selských poměrů v obci Westerloh ve Vestfálsku, jako mladý vstoupil do armády. Po boku svého bratra roku 1620 bojoval v bitvě na Bílé hoře proti oddílům českých povstalců. V habsburské císařské armádě se vyznamenal až během bojů proti Turkům. Za to byl povýšen do šlechtického stavu jako říšský hrabě a odměněn statky v Čechách. Přikoupil panství Lysá nad Labem a postupně další statky.
Na obraze je matka Františka Antonína Šporka, ta zemřela během jednoho z vojenkých tažení jeho otce, Jana Antonína Šporka. Vedle ve schráně je její lebka. Tu její syn nalezl a uchovával u sebe pro ochranu a štěstí v jeho aktivitách.
František Antonín jako osmiletý se stal žákem jezuitského gymnázia v Kutné Hoře, ve studiích pokračoval na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, zde se věnoval filosofii a právu, zajímal se i o teologii. Po studiu se v sedmnácti letech vydal na tzv. kavalírskou cestu po Evropě, během ní navštívil Itálii, Francii, Anglii, Holandsko a Německo. Během dvou let získal znalosti o novinkách v architektuře, sochařství, malbě, rytectví a divadle, opeře a commedii dell'arte, o hudebních nástrojích a rétorice.
Hrabě František Antonín Špork vystupoval jako ostrý kritik společenských a náboženských poměrů monarchie, propagoval myšlenky náboženské tolerance, byl stoupenec jansenismu a svobodných zednářů. Ve své tajné soukromé tiskárně vydával knihy, ty mu byly zabaveny a on byl obviněn z kacířství. Jeho vyšetřovatelem byl známý kněz Koniáš. Díky vlivným přátelům Špork vyvázl jen s vysokou pokutou.
Český šlechtic německého původu, tajný rada, komoří a český místodržící a mecenáš umění František Antonín hrabě Špork se narodil v roce 1662 v Lysé nad Labem a zemřel v roce 1738 tamtéž.
František Antonín se oženil s Františkou Apollonií, rozenou von Swéerts zu Reist (1667–1726), příslušnicí slezské šlechty původem z Bruselu. Z manželství se narodily dvě dcery a syn, ten zemřel brzy po narození. V roce 1718 hrabě Špork přijal za adoptivního syna Františka Karla ze Swéerts-Reistu, manžela své dcery Anny Kateřiny, ten se stal dědicem šporkovského majetku a nositelem spojeného rodového jména Swéerts-Sporck.
Špitál, latinsky Hospital, byl původně určený pro vojenské vyslo užilce ze Šporkových panství. Od roku 1743 jej spravoval řád Milosrdných bratří. Na fotografii je ukázka vybavení jednoho z pokojů špitálu.
Součástí rozsáhlé obnovy Hospitálu Kuksu v letech 2013-2014 bylo také odkrytí a restaurování nástěnných maleb cyklu Tanec smrti v přízemí chodby jednoho z křídel hospitalu. Malby byly poprvé zmíněny v roce 1729, i přes jejich pozdější zabílení v roce 1769 se o nich vědělo. Od konce 20. století byly malby postupně odkrývány, to bylo dokončeno v roce 2014.
Celková obnova barokního areálu hospitalu Kuks realizovaná v letech 2013 až 2015 byla oceněna prestižní cenou Evropské unie pro Kulturní dědictví Europa Nostra 2017 a cenou Grand Prix.
Na pravém břehu Labe se dochoval špitál s kostelem Nejsvětější Trojice, ten byl dokončený roku 1712 podle projektu italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho. V kostele se nachází skupina obrazů připisovaná Petru Brandlovi, taktéž se zde zachovalo původní vybavení.
Alliprandiho Kostel Nejsvětější Trojice vysvěcený v roce 1717 Janem Adamem Vratislavem z Mitrovic nemá se svým půdorysem, zapojujícím latinský kříž do oktagonu, ve střední Evropě přímou obdobu, a ryzostí koncepce se řadí k nejpozoruhodnějším sakrálním stavbám své doby.
Kněžiště kostela nesměřuje tradičně na východ, ale na jih, aby kostel umístěním vyhověl směřování hospitalu k toku Labe.
Tento nádherný lustr se skleněnými květinami mě zaujal v jedné z místností hospitalu v Kuksu. Podle AI to je novodobá práce inspirovaná starými lustry původně vyráběnými na ostrově Murano u Benátek.
Expozice v hospitalu je věnována zakladateli Kuksu hraběti Šporkovi, baroknímu umění a lékárenství, se zachovalou barokní lékárnou. Sídlí zde České farmaceutické muzeum, pracoviště Univerzity Karlovy.
Barokní lékárna U Granátového jablka v hospitalu se dočkala velké proměny v roce 2019. Řemeslníci zrestaurovali dřevěnou podlahu ze začátku 20. století v této historické lékárně. Tmavě hnědé parkety z dubu bahenního zbrousili, vyčistili a naolejovali. Pod touto podlahou leží ještě starší dubová prkenná podlaha z období baroka, vzhledem k jejímu stavu již obnova už nebyla možná.
Nad vstupem do lékárny pod hlavou jednorožce na stěně nově visí zrestaurované hodiny.
Originály Braunových soch Ctností a Neřestí z terasy před hospitalem jsou dnes umístěny v bývalém hlavním nemocničním sále špitálu nazývaném Lapidárium, na terase jsou jejich kopie. Socha Pravé míry je na nádvoří hospitalu. Další cenné sochy jsou rozmístěny v barokní zahradě za hospitálem.
Poté, co jsme si pochutnali na obědě v restauraci upravené z bývalé sýpky vedle hospitalu, jsme se vydali na procházku po bylinkové zahradě za hospitalem. Zahradnice nám prozradila, že se o zahradu starají čtyři zahradníci a vypomáhají jim také další, právě nevytížení zaměstnanci hospitalu.
Za hospitalem se nachází roku 2015 nově vysazená bylinková zahrada s buxusovými špalíry. Tato krásná a příjemná zahrada s Braunovými sochami je místem odpočinku a rájem pro malé děti, v horku nadšeně využívající osvěžení v jedné z fontánek.
Za zahradou stojí starý, avšak dodnes využívaný hřbitov s převážně vyrabovanými hroby. Tento hřbitov byl postaven kolem roku 1716 a původně sloužil k pohřbívání osob, o které bylo v závěru jejich života pečováno v přilehlém hospitalu, tedy pro vojenské vysloužilce.
Dochovala se jen rodinná hrobka Jeschkeových. Centrální hřbitovní kaple uprostřed hřbitova byla rozebrána. Půdorys základových kamenů uprostřed hřbitova, na fotografii vpravo dole, je pravděpodobně pozůstatkem větrného mlýna.
Zdroje:
Výklad průvodce
Informační tabule
