Článek
Zapomenuté místo v Sudetech Brněnec na Svitavsku vystihuje složité dějiny Československa. Významnou textilní továrnu židovské rodiny Löw-Beerů nacisté po Mnichovu v roce 1938 arizovali, komunisté pak historickou krádež dokonali. Mezitím tam nacista ze Svitav Oskar Schindler s manželkou Emilií na konci druhé světové války zachránili před smrtí 1200 Židů. Tato záchrana je vyobrazena v oskarovém filmu amerického režiséra Stevena Spielberga Schindlerův seznam.
Vnuk předválečného a posledního majitele této druhé největší evropské textilky Daniel Löw-Beer oživuje areál tzv. Schindlerovy archy. Daniel prostřednictvím Nadace archa zakoupil část rozsáhlého zdevastovaného areálu bývalé továrny za 20 milionů korun.
Nacisté jeho rodinu okradli, vyhnali a některé z nich zavraždili. Komunisté tuto krádež dokončili. Dnes vnuk posledního majitele této továrny s moravskými kořeny napravuje křivdy. Oživuje postupně jednotlivé objekty bývalé továrny, začíná od nuly. Název expozice v muzeu je taktéž Začínat od nuly, což mnohdy sedí na osudy Židů nejen po druhé světové válce.
Hlavní brána do tehdejší pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen, tudy vstupovali do koncentračního tábor hned vedle sídla a ubytovny stráží SS vězni, po skončení války tudy odešli.
Muzeum přeživších začal potomek rodiny Löw-Beer budovat v tomto prostoru bývalé tkalcovny.
Začínat od nuly je název zdejší expozice původně umístěné ve vile Tugendhat v Brně, majitelka vily Greta se narodila do rodiny Löw-Beer. Představuje tvorbu tří významných designérek Bauhausu spojených se stavbou díky jejímu architektovi Miese van der Rohe. Jejich tvorba byla u nás doposud téměř neznámá, ani se nechce věřit, že tvorba těchto designérek Bauhausu Anni Albers, Otti Berger, Lilly Reich a keramičky Lucie Rie vznikla skoro před sto lety. Tyto umělkyně byly považovány za průkopnice avantgardy, nástup nacismu jim však od základu změnil život. Název výstavy odkazuje na slova Anni Albers: Aspoň jednou v životě je dobré začínat od nuly.
Pro vilu Tugendhat je nejvýznamnější Lily Reich, od roku 1925 partnerka architekta Mies van der Rohe v osobním i pracovním životě. Navrhli spolu pro vilu nejen křesla. Ikonické červené křeslo má barvu oblíbené rtěnky Lily Reich. Je autorkou textilií a barevnosti vily.
Albers pocházela z bohaté rodiny, ta vydávala Berliner Zeitung. Odvrhla židovské kořeny a nechala se pokřtít, také odmítla finanční pomoc rodiny a v době studií v Bauhausu žila velmi skromně. Albers dokázala přízi proměnit v živou geometrii barev, je nadčasová a zdobí též prostory Muzea přeživších. Její vlněné vzory utkaly a upletly brněnské textilní firmy. Anni Albers po nástupu Hitlera uprchla do USA, tam začínala jako většina emigrantů úplně od nuly, což jí posloužilo ke kariérnímu restartu. Vyučovala a také se v roce 1949 stala první textilní umělkyní se samostatnou výstavou v newyorském MoMa muzeu.
Za záchranu života další umělkyně z výstavy, Otti Berger, orodoval u Hitlera i samotný vévoda z Windsoru. Přesto z nejtalentovanějších textilních designérek dvacátého století skončila v osvětimském pekle. Pocházela z Chorvatska, její bratr působil do roku 1939 jako návrhář v Praze, kam se Otti uchýlila.
Kurátor výstavy a vzdálený příbuzný původních majitelů vily Tugendhat přivezl do Brna také díla Lucie Rie, sestřenice průmyslníků Löw-Beerů. Ta utekla do Anglie před nacisty, kde dříve uznávaná umělkyně, keramička, musela začít od nuly. Vliv na ni měl jiný genius architektury, Adolf Loos. Na výrobu své keramiky nedostala Lucie Rie v Británii licenci, začala tedy vyrábět oceňované keramické knoflíky. Knoflíky na výstavě pocházejí ze soukromé sbírky Daniela Löw-Beera.
Začínat od nuly je tvůrčí síla. Nikdy se nepřestanu učit, prohlašovala Lucie Rie. V 89 letech získala Řád britského impéria. Pokud ve svém životě nevíte kudy kam, začít od nuly může být tou nejhybnější silou.
Daniel Löw-Beer nás seznamuje s pokroky v Muzeu přeživších během minulého roku. Po jeho pravé straně stojí paní Erika Rosenberg, autorka životopisné knihy o manželce Oskara Schindlera Emílii. Ta se k němu připojila v Brněnci, kde velkou měrou pomohla zachránit 1200 Židů.
Paní Erika s pejskem v náručí si užívala naši pozornost, vedle ní stojí manžel. Ten se během jejích projevů vzorně o jejich pejska staral.
Paní Erika mi zapózovala se svou knihou o Emílii Schindlerové s názvem Já, Emílie Schindlerová.
Přeživší Židé s vděčností vzpomínali, jak v nouzi nejvyšší paní Doubková, ač rodilá Rakušanka z rodu Lichtensteinů, a pan Karel Drábek, jim vždy pomohli. Jeden z vězňů, A. Rozenfryd, zaslal dopis jako poděkování panu Drábkovi za poskytnutou pomoc.
Na fotografii je potomek pana Drábka, žije v Brněnci. Popsal mi, jak Karel Drábek mezi pytli s moukou pro SS vozil pomoc lidem na pokraji smrti. Schindlerovi měli určeno bydlení ve vile Doubků, ale raději oba zůstávali v areálu tábora kvůli ochraně svých Židů před strážemi SS.
Rozlehlý areál mlýna rodiny Doubkových v Brněnci byl po válce znárodněn, dnes patří do koncernu Agrofert s názvem Penam.
Celkový model rozsáhlého areálu bývalé textilní továrny Löw-Beerů v Brněnci. Dnes oživuje Daniel Löw-Beer jen její malou část.
Daniel Löw-Beer s panem Šudomou stojí u pianina, to darovala Muzeu přeživších rodina Schindlerova kamaráda z Třince, kam jezdil, na toto úianino hrával a přespával na gauči, ten se již bohužel nedochoval. Schindler jezdil do Třince domlouvat zakázky pro svou továrnu. Podle pravidel měl přespávat kvůli ochraně v kasárnách, ale on dával přednost domácnosti svého kamaráda.
Během odpoledne nás provázely manekýnky v modelech z vlněných látek se stylovým jednoduchým vzorem tvořeném genovými spirálami. Daniel si váží genů. které mu jeho předkové předali.
V jedné z nejmenších budov, kde měli kanceláře manželé Schindlerovi, chce obec Brněnec vybudovat informační centrum k muzeu. Právě hovoří místostarostka Brněnce o vděčnosti za oživení Brněnce a plánech do budoucna.
Hovoří paní Erika Rosenberg, autorka životopisné knihy o trochu pozapomenuté, ale významné osobě celého příběhu, manželce Oskara Shindlera Emílii.
Erika přijela až z Buenos Aires v Argentině, kam brzy po válce Schindlerovi také emigrvali. Židovským rodičům Eriky se podařilo emigrovat z Německa ještě před vypuknutím druhé světové války. Erika byla v kontaktu s Emílií od roku 1990 do roku 2001, kdy zemřela. Erika jí velmi pomohla získat práva na jejich příběh, a tím získat peníze na lepší život. Emílie ji zato učinila svou dědičkou.
Hovoří zástupce amerického velvyslanectví v Praze. Ten nám přečetl dojemný proslov v češtině, ten nám záhy přečetl také pro hosty hovořící anglicky v jeho rodném jazyce.
Zde pozval Daniel Löw-Beer na podium svůj tým. Také dva pány, kteří průběžně natáčí rozhovory s lidmi spojenými s továrnou, Brněncem či rodinou Löw-Beer.
Během loučení se Schindlerem na konci války mu jeho Židé na náměstíčku mezi budovami předali zlatý prsten vyrobený ze zlata zubních náhrad.
Brněnec byl osvobozen 8. května roku 1945. Krátce předtím Schindler s manželkou a několika prominentními dělníky, kteří mu měli dosvědčit jeho zásluhy, opustili továrnu a zamířili k americkým liniím. Právem se obával, že bude v osvobozeném Československu jako člen NSDAP, výrobce zbraní a bývalý informátor německé rozvědky, uvězněn.
Rodina této dámy uprostřed darovala muzeu pianino. Na něm hrál Oskar Schindler při návštěvách u svého přítele v Třinci.
Ochutnávka koncertu Pražákova kvarteta, první houslistka Jana Vonášková Nováková nám zahrála ústřední melodii z filmu Schindlerův seznam.
Počátkem 70. let se na Pražské konzervatoři zformovalo Pražákovo kvarteto ve složení: první housle, druhé housle, viola a violoncello. V roce 1978 kvarteto získalo první ceny v interpretačních soutěžích v Kroměříži a v Evianu a o rok později vyhrálo soutěž Pražské jaro. V roce 1986 se ze zdravotních důvodů vzdal rozvíjející se kariéry violoncellista Josef Pražák, po němž nese soubor jméno.
Jeden z fotografů si ozval modelky k focení. Děvčata zaujímala různé pózy.
Prohrábněte si ty krásné vlnité vlasy, požádám modelku vlevo.
Nechte nás, pak si je můžete fotit, až skončím, napomenul mě fotograf, který si nepřál, abych zasahovala do jeho focení.
Daniel Löw-Beer nás provedl areálem bývalé textilky jeho rodiny a seznámil nás s nejbližšími plány, samozřejmě jejich splnění závisí na dodtatku financí.
V lednu 1945 zde poskytli útočiště 120 zbídačelým vězňům z transportu, který v Brněnci zastavil. Z obavy ze šíření tyfu byli umístěni do tzv. Emíliina lazaretu, žlutá budova na fotografii, kde se asi po 4 týdnech pomalu téměř všichni zotavili. Emilie se o ně obětavě starala, sháněla pro ně s nasazením vlastního života potraviny, léky a další potřebné věci. To v době válečného přídělového systému nebylo vůbec jednoduché.
Přijel za námi také tento pán ve žlutém tričku žlutýmTrabantem.
Celkový pohled na areál bývalého koncentračního tábora, dnes Muzeum přeživších. Vlevo na fotografii se dokončuje oprava malé budovy bývalého sídla a kanceláře Schindlerových. Uprostřed s otvory namísto oken je bývalá továrna, kde Židé s totálně nasazenými Poláky do konce války vyráběli protiletadlovou munici pro muniční továrnu v nedaleké Poličce.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-pribeh-smireni-jak-low-beer-na-morave-opravuje-schindlerovu-tovarnu-276436
https://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/prazakovo-kvarteto/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Erika_Rosenberg
