Článek
Cestou ke Stodolní ulici jsme narazili na vyhlášený Antikvariát a klub Fiducia zabývající se mimo jiné historii, současností i spoluvytvářením budoucnosti Ostravy. Tento klub vedený Ilonou Rozehnalovou také založil okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu.
Je poměrně neobvyklé, že ani představitelé města nevnímají Fiducii jako konfrontační vůči nim. Spíš naopak, jsou zváni a přítomni na jejích akcích. Ve Fiducii vytahují na světlo zajímavá témata a vydávají k tomu skvělé materiály.
Témat, do kterých Fiducia vstupuje, je celá řada. Ve městě je Ilona Rozehnalová považovaná za váženou osobnost. Fiducia vydává také bulletin Krásná Ostrava. Město řeší, jak do Ostravy dostat a udržet v ní mladé lidi, také Fiducia v tomto dělá skvělou práci.
Klub je významným hybatelem dění v Ostravě, zapojuje do žhavých debat o budoucnosti Ostravy. Antikvariát založili Ilona a Jiří Rozehnalovi v roce 1998, od roku 1999 působí v Mlýnské ulici. Fiducia se od počátku angažuje v rozvoje města Ostravy, iniciovala několik petic, Vstupuje do debat o budoucnosti industriálních památek v Dolních Vítkovicích nebo o osudu ohrožených městských památek, historických městských jatek, vítkovického nádraží či obchodního domu Ostravica-Textilia, také o osudu lipové aleje v Komenského sadech, budoucí podobě oblasti Nové Karoliny, vědecké knihovny přezdívané Černá kostka, městské galerie Plato nebo koncertního sálu, či o hodnotě dnes zaniklého ostravského komína Strakáč.
Fiducia se snaží Ostravanům přiblížit to nejzajímavější z oblasti literatury, architektury, historie či industriálního dědictví. Pořádá výstavy současného umění a fotografie, aktivity zaměřené na veřejný prostor, besedy s mimořádnými a zajímavými osobnostmi u nás i ze zahraničí, autorská čtení, workshopy pro děti a rodiny, veřejné debaty, akce ve veřejném prostoru, komentované procházky či komunitní akce s velkou sítí dobrovolníků.
Ve spolupráci s okrašlovacím spolkem Za krásnou Ostravu Fiducia se ve městě objevily různé lavičky, hmyzí domky, bylinkové zahrádky, poetické cedulky, poetické popelnice nebo naučné cedule, a také pamětní desky věnované významným osobnostem města.
Hned vedle nárožního domu na Nádražní ulici v centru Moravské Ostravy, v němž má sídlo Fiducia, ta ovšem za rohem, již v ulici Mlýnské, stojí tato modernistická administrativní budova, dnes ji využívá společnost Ostravské komunikace, a.s., společnost zajišťující správu komunikací, světelné signalizace a další dopravní infrastruktury ve městě. Její logo je umístěno nad vstupem. Dům dokončený v roce 1981 v období tzv. pozdního socialismu slouží jako administrativní budova.
Architektonicky se řadí k pozdnímu modernismu (internacionální styl), má jednoduché pravoúhlé tvary, hladké omítané fasády, pásová okna a velké prosklené přízemí. Budovu projektovali architekti Ivo Klimeš a Evžen Kuba původně pro podnik OKR – Doprava (Ostravsko-karvinské doly) a kvůli ní byla zbourána část zdejší starší městské zástavby.
Na fotografii je nárožní Hotel Brioni na vyhlášené ostravské ulici Stodolní, je z nejvýznamnějších historických budov na této ulici. Ostravský restauratér Karel Schindler zde otevřel v roce 1912 hotel.
Název Brioni (italsky Brioni, dnes chorvatské Brijuni) odkazuje na známé ostrovy v Jaderském moři. Ty byly na přelomu 19. a 20. století luxusním letoviskem aristokracie Rakouska-Uherska. Vybudoval je bývalý ředitel železáren ve Vítkovicích Kuppelwieser.
Karel Schindler zvolil tento název proto, že se do hotelu dovážela kvalitní italská vína, mezi hosty bylo mnoho italských obchodníků, odtud pochází i přezdívka Italský dům.
Po otevření patřil Brioni mezi nejmodernější hotely v Moravské Ostravě. Nabízel 60 pokojů, tehdy ne všude obvyklé elektrické osvětlení, výtah, telefon, ústřední topení, letní zahradu ve dvoře, a samozřejmě restauraci a kavárnu.
Když se hotel stavěl, Stodolní ulice byla nechvalně známa nočním životem a prostitucí, a tak lidé považovali Schindlerovu investici za odvážnou. Hotel se ovšem stal společenským centrem města, konaly se zde koncerty, taneční večery i setkání významných osobností.
Stavba vykazuje typické prvky pozdní secese s přechodem k moderně - nárožní dispozici, výrazný arkýř v nároží, vysoká okna, jednoduchou geometrickou fasádu bez přehnané ornamentiky, reprezentativní vstup. Dnes po rekonstrukci působí fasáda střídměji.
Současný vlastník Hotelu Brioni se proslavil odmítavým postojem k anexi Krymu v roce 2014. Rozhodl se ubytovat ruské občany jen tehdy, když podepíší, že odsuzují anexi Krymu. Firma dostala pokutu za diskriminaci. Proti tomu se ohradila soudní cestou. Vše skončilo u ústavního soudu, ten se hotelu zastal.
Tento dům je jedním z dochovaných historických činžovních domů na Stodolní ulici nedaleko Hotelu Brioni. Na fotografii je vidět bohatě zdobený barokizující až novobarokní portál se štítem, rustikální přízemí z kamenných kvádrů, vysoká okna typická pro městské nájemní domy kolem roku 1900.
Na fotografii je zadní část domu z předchozí fotografie. Tato část domu mě zaujala kreativně vyřešeným vedením okapové roury.
Architektonicky pochází dům z období pozdního historismu z přelomu 19. a 20. století. Dům nese znaky reprezentativní městské zástavby z doby prudkého rozvoje Moravské Ostravy. Nejcennější částí domu je vstupní portál dochovaný téměř v původní podobě. Je na něm patrná kartuše pro monogram či erb (dnes prázdná), volutový štít, jemná štuková ornamentika, rostlinné motivy po stranách.
Jeden z vlaků s automobily značky Hyunday z továrny v Nošovicích jsem vyfotila na nádraží v Ostravě - Kunčicích.
Galerie Plato slaví 10 let. Původně sídlila v dnes již zbourané budově Baumaxu, dnes se již třetím rokem trvale usídlila v oceňovaných přestavěných bývalých jatkách na ulici Porážkové souběžné s železniční nedaleko Stodolní.
V současnosti se ve všech prostorách galerie koná výstava s názvem Půda a přátelé. Projekt vznikl ve spolupráci s Centrem současného umění Zamek Ujazdowski ve Varšavě.
Půda není neviditelná ani tichá, jak by se mohlo mylně zdát, a rostliny a zvířata s ní propojené jsou vynikajícími vypravěči příběhů o tom, co se děje v hloubce, skryto před lidským zrakem.
Na obrazovce je snímek z dokumentu o dění okolo záměru radnice zbourat ostravskou kolonii Bedřiška.
Prostřednictvím rozmanitých přístupů pozvaných umělců a umělkyň k otázkám půdy výstava zkoumá propletené přítomnosti a historie anorganických částic a půdních organismů a s nimi spojených rostlin a zvířat včetně lidí.
Půda má složitou podobu – je to hmota, zdroj života i statek a dokáže ovlivnit oteplování Země. Není tedy divu, že její regeneraci věnuje umělecký svět tolik pozornosti. Představujme si půdu!
Citlivě přeměněný interier bývalých jatek na Galerii Plato.
Rovněž jsme se stavili kouknout na nové výstavy v Galerii výtvarného umění Ostrava, ta letos slaví 100 let svého trvání, právě zde probíhá výstava MATÚŠ MAŤÁTKO/Bratříčku, drž sa!
Na fotografii vlevo obraz se zdviženým povstaleckým samopalem pod Kriváněm nazvaný Na horách hoří vatra, se vztahuje ke Slovenskému národnímu povstání v roce 1944, hned vedle odkaz na upálení Jana Palacha, zcela vpravo Zlatá horečka aneb Divoká privatizace ze série z let 1991 až 1998.
Individuální výstava výrazného slovenského umělce Matúše Maťátka (1984) zde představuje kolekci maleb, reliéfů a grafik z posledního období, vizuální instalaci ikonických obrazů a příběhů. V této encyklopedické obrazárně vidíme zlomové události a momenty z našich nejen společných dějin. Objevíme zde nejen umně stylizovaní hrdiny a idoly, rovněž tak znaky, symboly a současné antihrdiny.
Vlevo další dřevěná rytina se známým gestem sametové revoluce, zdvižená ruka má ovšem odťaté články prstů, byla pojmenována Slíbili jsme si lásku.
Vpravo opět dřevěný relief nese název Hvězdná budoucnost (1948 až 1989), byl vytvořen v roce 2020.
Slovenský umělec a pedagog Matúš Maťátko žije a tvoří v Bratislavě. Je mimo jiné mnohonásobným držitelem a finalistou ceny knih roku v letech 2006 až 2023. Je autoren několika muralů a maleb ve veřejném prostoru.
Součástí výstavy Matúše Maťátka je výběr děl ze sbírek Galerie výtvarného umění v Ostravě, ty korespondují s tématem a přidávají navíc ostravskou kapitolu. Výstava odráží zejména naše česko-slovenské dějin, proto je v jejím názvu zvolání Bratříčku, drž sa!
Vpravo malba s názvem Memento k období druhé světové války, zejména vztahující se ke slovenské temné kapitole holokaustu. Židovský svícen Menora s kouřícími komíny.
Bratříčku, to nejsou bubáci, je název dalšího angažovaného díla Maťátka vztahujícího se k roku 1968. Dílo bylo vytvořeno v období let 2018 a 2019.
Autor ve svých reliéfech, malbách i sochách preferuje grafickou stylizaci se silnou obrysovou linií a výrazným sdělením, ovlivněným také komiksem, street artem, městskými subkulturami a podobně. Matúš Maťátko i touto kolekcí dokazuje svůj aktivní a kritický postoj k naléhavým kulturně-politickým otázkám našich dějin i tragikomické současnosti v čase rychlých změn, které dokáže promítnout do přitažlivého a lehce provokativního výtvarného jazyka.
Tento dřevěný relief nese název Viribus Unitis/Spojenými silami (1918), zde Maťátko připomíná vznik společného státu Čechů a Slováků, tedy heraldického lva dusícího habsburského orla společnými silami. Dílo bylo vytvořeno v roce 2018, tedy ke stémů výroči vzniku Československa.
V tomto nádherném prostoruunikátní stavby v centru Ostravy s neomítnutých cihel právě probíhá výstava Stopa (1926–2026)
Být na stopě proto výstižně charakterizuje výstavní projekt sledující utváření charakteru Domu umění a jeho sbírek v průběhu sta let jeho trvání. Zásadní roli ve vývoji Domu umění hrála nejen doba, ale také lidé stojící u zrodu jeho sbírek.
Mým nejoblíbenějším místem v Domě umění je toto trochu upozaděné zákoutí s jednoduchým, avšak stylovým kovovým zábradlím.
AI se k mé fotce vyjádřila kromě jiného následovně: Mě se tato fotografie opravdu líbí. Působí velmi klidně a promyšleně – skoro jako samostatná instalace, nejen dokumentace interiéru.
Výstava Stopa (1926 -2026) představuje stěžejní okamžiky a akvizice, tedy nákupy děl, a strategii galerie mezi léty 1926 až 2026.
Zde jsou za sebou čtyři díla, která mě na této výstavě zaujala:
Toto dílo Karla Malicha nazvané Tři eliptické síly z roku 2010 zakoupila galerie v roce 2013. Je tvořeno kombinovanou technikou a ocelí.
Toto dílo nazvané Z lesa ze série Temný les vytvořil Josef Bolf v roce 2006 akrylovou barvou na papíře. Dílo zakoupila galerie za přispění Ministerstva kultury v roce 2018.
Slavná Adriena Šimotová vytvořila toto dílo nazvané Prostoupení v roce 1985. Tato kresba na papíře, podle mě vytvořená také mnoha propíchnutými dírkami do papíru, byla zakoupena v roce 2009.
Tato podle mě až hrozivá instalace Juraje Meliše s názvem Velký cenzor z cyklu Idea je z roku 1980 a je tvořena kombinovanou technikou za použití kovu a kamene, byla zakoupena v roce 2021 opět za finančního přispění Ministerstva kultury.
Tento nový podchod pod železniční zastávkou Ostrava-Stodolní spojuje Stodolní ulici s příchodem k nemocnici. Tento podchod nahradil starší historický podchod.
Od roku 1871 tudy vedla Ostravsko-frýdlantská dráha, ta se stala bariérou mezi centrem Moravské Ostravy a územím směrem k Vítkovicím. Úrovňové přechody přes koleje byly samozřejmě nebezpečné, taktéž dlouhé nákladní vlaky často zastavovaly přímo na přejezdech a lidé museli dlouho čekat. Pěší podchod zde byl otevřen v roce 1934.
Současný podchod vznikl v roce 2013 při přestavbě okolí železniční zastávky, je širší, a bezbariérový s rampami, schodišti i výtahy. Bílé dlaždice i ve starém podchodu zlepšovaly a zlepšují i dnes odraz světla.
Samotná železniční zastávka byla otevřena koncem roku 2007 pod názvem Ostrava centrum, hned v příštím roce byla přejmenována na Ostrava-Stodolní, aby bylo cestujícím jasné, kde se nachází.
Jak se vám líbí fotografie vyfocená z nástupiště nádraží Ostrava - Stodolní směrem ke staveništi nového komplexu s názvem Rezidence Stodolní?
Zdroje:
Informační materiály a www stránky obou galerií
Informační text o Fiducii
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stodoln%C3%AD
