Článek
Víte, že v Brně jezdí 294 tramvají v pravidelné osobní dopravě? Například v roce 2024 najely 14,2 milionu vozokilometrů a přepravily 202,3 milionu cestujících. Na fotografii dole se před Hlavním nádražím právě potkaly dvě tramvaje 13T.
Celková provozní délka tramvajových tratí v roce 2018 v Brně byla 70,2 km, rozchod kolejí je 1435 mm, tedy stejný jako na železnici, brněnské tramvaje mají zázemí ve dvou vozovnách.
V brněnském hantecu se pro tramvaj používá slovo šalina nebo šmirgl. První zdejší tramvajová linka byla zprovozněna v roce 1869, tehdy zahájila provoz koněspřežná tramvaj z dnešního Moravského náměstí k hostinci Semilasso v Králově Poli.
Brno hlavní nádraží, na fotografii budova vykukující mezi tramvajemi, slouží veřejnosti od roku 1839, výpravní budova leží na okraji historického centra města, do nádraží ústí železniční tratě ze sedmi směrů. Před nádražím se křižuje většina brněnských tramvajových linek.
Rozsáhlý areál nádraží je památkově chráněn, jeho jižní část končí u mostu přes Svratku, ten je zbytkem původního Vídeňského viaduktu postaveného firmou bratří Kleinů se sídlem v Sobotíně u Šumperka.
Současnou secesní podobu získala budova při přestavbě v letech 1902–1905. Tehdy byla vybudovaná velká ústřední hala s věžemi po stranách.
Požadavek na změnu umístění tohoto nádraží se objevil již počátkem 20. století. Nádraží má pro cestující výhodnou polohu blízko centra města, ovšem téměř neumožňuje drážní rozvoj. Již v roce 1927 byla vyhlášena soutěž na řešení tohoto problému. Kvůli postoji vedení města však návrhy na změnu nebyly realizovány. Lidé si již zvykli na pohodlí spojené se snadnou dostupností nádraží, a tak většina nesouhlasí s jeho přemístěním, které by ovšem přineslo nejen větší komfort cestování, také zjednodušení drážního provozu.
V roce 2028 by se mělo v městské čtvrti Trnitá začít stavět nové hlavní nádraží, má být zprovozněno v roce 2035.
Od hlavního nádraží nás Masarykova ulice po krátké procházce dovede na náměstí Svobody v samém centru města. Jen pozor na tramvaje, mezi nimiž se pohybují a před nimiž uskakují chodci.
V Brně žilo před válkou mnoho Němců, tato ulice se původně jmenovala Ferdinandova, jako protipól České ulici se zde setkávali Němci. Od vzniku Československa byla pojmenovaná po našem prvním prezidentovi. Během války nesla jméno Hermanna Göringa a v roce 1955 byla přejmenována z Masarykovy na třídu Vítězství, ovšem místní stále používali staré označení. Zdejší domy byly postaveny na přelomu 19. a 20. století na místě tehdy zbořených původních středověkých domů, tedy až na kostel sv. Máří Magdalény postavený zde františkány v polovině 17. století, v tomto místě je 15 metrů široká ulice o 2 metry užší.
Na fotografii je památkově chráněný činžovní dům z roku 1914 podle projektu architekta Farského a stavitele A. Bachera. Je popsán jako dům kombinující geometrickou secesi a nastupující modernu.
Fasáda je členěná plastickými arkýři, balkonky a dekorativními medailony mezi okny, což působí reprezentativně. Přízemí bylo upraveno pro obchody, ale horní patra si zachovávají původní městský, elegantní ráz.
Projdete-li průchodem uprostřed domu, spatříte přímo před sebou tyčící se věž staré brněnské radnice.
Komplex Staré radnice je nejstarší světská stavba ve městě. Počátky stavby sahají do 13. století, kdy Brno získalo městská práva, jako radnice sloužil areál do roku 1935, poté radní přesídlili do nedalekého zrekonstruovaného Zemského domu. Dnes je zde kulturní a informační centrum (TIC), v průjezdu věže je nainstalováno brněnské kolo a drak, k těm se váže několik brněnských pověstí.
V roce 1511 byl dokončen kamenný portál na průčelí věže, jeho autorem je Antonín Pilgram. Prostřední z fiál je zahnutá, což podle pověsti byla Pilgramova odplata za to, že mu radní za portál nezaplatili předem dohodnutou cenu.
Dominantou radnice je věž s vyhlídkovým ochozem přístupná veřejnosti. Na věž vysokou 63 metrů vede 173 schodů. V průchodu pod věží je na stropě zavěšený brněnský drak.
Dnes se v areálu Staré radnice konají kulturní a společenské akce. Zdejší Informační centrum (TIC) zde pořádá výstavy či koncerty. Veřejnost si zde může prohlédnout Ernův sál, Freskový sál, Křišťálový sál a tzv. Klenotnici, ve věži je vystaven hodinový stroj a expozice o dějinách Staré radnice.
Známý brněnský drak je ve skutečnosti vycpaný krokodýl, pochází již z roku 1568. Jeho původ je neznámý, přesto je součástí místní historie a je o něj dobře postaráno. O krokodýla pečují odborníci ze zoologického oddělení Moravského zemského muzea. Provádí jeho povrchové čištění, konzervaci a dezinfekci kůže, také drobné opravy drápů a zubů. Vycpaná zvířata nalezneme obvykle v muzeích, ne venku po dlouhá staletí. Takto obrovského nilského krokodýla neuvidíme ani v zoologické zahradě.
Po stržení hradeb a následném připojení 29 obcí k Brnu v roce 1850 narostl počet obyvatel, město tedy v roce 1873 zakoupilo Zemský dům na dnešním Dominikánské náměstí, kam po jeho rekonstrukci přesunulo některé úřady. Po vzniku tzv. Velkého Brna v roce 1919 z kapacitních důvodů radní v roce 1935 přemístili celou městskou správu do budovy dnešní Nové radnice.
Teprve v 50. letech 20. století započala rekonstrukce značně zchátralého areálu bývalé radnice, ta byla dokončena až v 90. letech 20. století. Jako důsledek prací v okolí začala radniční věž na počátku tohoto tisíciletí postupně klesat stejně jako další stavby bývalé radnice. Během roku 2012 proběhla rekonstrukce a na konci roku byl areál radnice znovu otevřen.
Tento dům U tří kohoutů je secesní klenot na hlavní brněnské třídě. Tato secesní budova byla dokončena v roce 1905 podle návrhu významného brněnského stavitele a architekta Maxe Fleischera. Je to nádherná ukázka florální secese kombinované s pozdním historismem. Na obloukovém štítu jsou secesní štuky, rostlinné ornamenty a maskarony/tváře pod balkony.
Tento dům s obří prodejnou v přízemí na Masarykově ulici je ikonický pro generace Brňanů, firma Volanský (původem z Prostějova, kolébky českého oděvnictví) si zde pronajala prostory pro prodej pánské a dámské konfekce. Pokud vstoupíte do prodejny, ta si i přes moderní nánosy zachovala výrazné historické prvky – masivní dřevěné schodiště na ochoz v prvním patře a dřevěný interiér pamatující prvorepublikový styl.
Výloha s nápisy Úpravna oděvů a Klasická móda evokuje brněnský retro návrat v čase v sousedství rychlého občerstvení a nadnárodních řetězců.
Brněnský rodák Stefan svobodný pán Haupt von Buchenrode (1869–1954), právník, velkostatkář, politik, diplomat a národohospodář, pocházel z rodiny průmyslníků ve lnářství, koželužství a cukrovarnictví. Patřil k brněnské německé elitě a moravské šlechtické společnosti. Haupt svěřil architektu Bauerovi, žáku Otto Wagnera, projekt svého činžovního domu na hlavní brněnské obchodní třídě, na fotografii. Tato novostavba nahradila v rámci asanace starší objekt. Dům byl dokončen v roce 1905
Uliční průčelí získal šest okenních os s trojicí trojbokých arkýřů ve druhém až čtvrtém patře, přestože město tehdy povolovalo jen středový arkýř. Autorem oválných medailonů s putti byl vídeňský sochař Othmar Schimkowitz (1864–1947). Přízemí a první patro pojal Bauer ryze účelově.
Ke konci druhé světové války přesídlili Hauptovi do Rakouska a poté do Brazílie. Dům je dnes z větší části v majetku společnosti Cimrman, spol. s r. o., ta měla v parteru a v prvním patře mnoho let oblíbenou prodejnu železářského zboží, kuchyňských potřeb a elektra. Dnes je zde po přestavbě provozovna oblíbeného rychlého občerstvení.
Na dnešní Masarykově ulici stávala pozdně gotická židovská brána, na její stavbě se podílel Anton Pilgram. Brána byla během bourání městských hradeb v roce 1835 stržena. Historie židovského osídlení Brna má své počátky ve 13. století, ovšem do dějin Brna a jeho průmyslu Židé výrazně zasáhli až po roce 1848.
Se zrušením poddanství po revolučním roce 1848 padla omezení, kdy se Židé mimo jiné nesměli v některých městech usazovat či vlastnit půdu. Do té doby Židé žili a prosperovali na Jižní Moravě například v Bučovicích, Ivančicích, Mikulově či ve Svitávce a Boskovicích. Dodnes v Brně rezonují jména úspěšných židovských podnikatelů a podporovatelů kulturního života – Auspitz, Bauer, Beran, Fuhrmann, Gomperz, Hecht, Kafka, Löw, Löw-Beer, Samek, Skutezky, Stiassni, Strakosch, Tugendhat, Weinberger.
Například zdejší nejstarší židovský hřbitov, tehdy za středověkými zdmi Brna, musel ustoupit stavbě brněnského Hlavního nádraží.
Památkově chráněný Kleinův novorenesanční palác stojí v historickém centru na náměstí Svobody.
Franz Klein z podnikatelské rodiny Kleinů zde v roce 1848 nechal vystavět rodinné sídlo podle projektu architekta Ludwiga Förstera za účasti Theophila von Hansena, ten vtiskl podobu vídeňskému ringu po zbourání hradeb. Na hlavním průčelí domu jsou výrazné litinové prvky, především arkýře. Litina byla hlavním obchodním zbožím rodiny Kleinů z železárny v Sobotíně.
V roce 1904 palác získal výrobce hudebních nástrojů Karel Buchta, jeho rodině patřil dům do roku 1945, poté se stal majetkem města. Kvůli nevhodné přeměně bytového domu na kanceláře dům chátral, také zde hořelo a zatékala voda.
V roce 1994 palác společnost Crédit Lyonnais Bank Praha zrekonstruovala, za to získala od města bezplatný pronájem části domu na 90 let. V podkroví vzniklo několik mezonetových apartmánů.
Renesanční dům pánů z Lipé taktéž stojí na náměstí Svobody. Koncem 16. století zde vznikl palác postavený italským renesančním stavitelem Antonio Gabrim. Spoluautorem dvou válcových arkýřů a portálu z roku 1589 je italský sochař Giorgio Gialdi. Obchodník a z nejbohatších brněnských měšťanů Kryštof Schwanz zde provozoval velkoobchod vínem, proto jsou na fasádě ornamenty s vinnou révou.
V roce 1646 byl palác prodán polnímu maršálovi Louisi Raduitu de Souches z vděčnosti za obranu města během obléhání Švédy. Rodu ze Souches palác patřil do roku 1738.
Po vzniku Československa zřejmě v důsledku protirakouských nálad se začala stavba označovat jako dům pánů z Lipé, tento rod ovšem nemá se stavbou nic společného. V letech 1937–1938 upravovil průčelí architekt Bohuslav Fuchs se sochařem Antonínem Zeithammerem. Sgrafitovou výzdobu průčelí provedl malíř a grafik Emanuel Hrbek (1897–1975). Na konci války byl dům značně poškozen.
Od roku 2006 je majitelem paláce společnost Student Agency Radima Jančury. V přízemí je kulturní a informační centrum, v nejvyšším patře si lze prohlédnout město z vyhlídky.
Na fotografii je Palác Nadace Valentina Gerstbauera na náměstí Svobody, je z nejvýznamnějších monumentálních neorenesančních staveb s prvky manýrismu ve městě. Palác byl postaven v letech 1901–1902 podle návrhu rakouského architekta Aloise Prastorfera. Na průčelí dominují dvě nárožní sloupy přes několik pater a bohatá sochařská výzdoba s dvěma monumentálními atlanty, ti podpírají balkon nad vstupem.
Budovu nechal postavit brněnský velkoobchodník a textilní podnikatel Valentin Gerstbauer, známý též charitativní činností. Tuto budovu věnoval své nadaci. Z výnosů ze zdejších pronájmů bytů a obchodních prostor financoval zejména podporu brněnských sirotků, chudých studentů a městských nemocnic. Nápis PALÁC NADACE VALENTINA GERSTBAUERA je na fasádě viditelný dodnes.
Nová radnice dnes sídlí v bývalém Zemském domě na Dominikánském náměstí. Tento komplex barokních budov dříve sloužil moravské zemské správě. Budova dnešní Nové radnice je úzce spojena s dominikánským klášterem, od konce 13. století se totiž v jeho kapitulní síni občas konala sněmovní a soudní jednání moravské země.
Po zrušení dominikánského kláštera koncem 18. století jej obsadila armáda. V roce 1874 byl areál odprodán městu Brno. Od 80. let 20. století je tento areál postupně opět rekonstruován, vrcholem byla obnova fresek ve Sněmovním sále v roce 2004, na fotografii. Konají se zde jednání Rady města Brna a městského zastupitelstva. Od roku 2018 radní schválili výstavbu nového sídla magistrátu. Novou radnici na Dominikánském náměstí si město hodlá nechat pro reprezentační účely a svatby.
Vedle budovy Nové radnice na Dominikánském náměstí stojí kostel sv. Michala Archanděla s bohatě zdobeným průčelím mezi dvěma věžemi. Tento původně gotický kostel byl v 17. století barokně přestavěn.
Nad hlavním vstupem do chrámu jsou umístěny erby stavitelů kostela, hraběte Lva Viléma z Kounic a jeho manželky Marie Eleonory z Ditrichštejna.
Na fotografii je nákupní a zábavní centrum OC Velký Špalíček v historickém jádru Brna.
Na tomto místě stála původně středověká uliční a domovní zástavba, v listopadu 1944 byl tento blok vybombardován spojeneckým náletem, zničené domy byly po válce strženy. Poté zde desítky let byl neudržovaný parčík.
Nové centrum bylo zprovozněno v roce 2001. Názvem Špalíček se označuje blok měšťanských domů uprostřed náměstí či ulic. Budovu navrhlo studio Imag Architects. Byla snaha rozbitím objektu do materiálově odlišných bloků napodobit původní členitost historické zástavby.
Stavba od počátku rozpoutala diskuzi a odpor jak u laické veřejnosti, tak u odborníků. V roce 2020 budovu od pojišťovny Generali odkoupilo Biskupství brněnské v rámci svých dlouhodobých investic.
Budova je důležitou městskou zkratkou, její pasáže totiž propojují okolní ulice a přilehlé nádvoří renesančního Domu pánů z Kunštátu.
Na fotografii je průčelí pozdně gotického trojlodního kostela sv. Jakuba Většího na Jakubském náměstí v Brně, je to jedna z nejvýznamnějších gotických staveb na Moravě. Masivní věž kostela, jedna z dominant historického centra města, je vysoká 94 metrů.
Charakteristická zelená renesanční helmice věží byla pochází z přelomu 16. a 17. století. Dnešní chrám vznikal od 15. století, výstavbu přerušily husitské války. Na stavbě se podíleli mimo jiné Matěj Rejsek a Anton Pilgram.
V kostnici pod kostelem se nachází ostatky desítek tisíc lidí, je to druhá největší zpřístupněná kostnice ve střední Evropě po pařížských katakombách. Za jednoduchým průčelím kostela do Jakubského náměstí můžete v interiéru obdivovat z nejkrásnějších pozdně gotických síťových kleneb u nás.
V kostele je pohřben francouzský vojevůdce ve službách Habsburků Louis Raduit de Souches, ten vedl úspěšnou obranu Brna proti Švédům během třicetileté války.
Na fotografii je budova fary a děkanství u kostela sv. Jakuba Většího, ta zároveň plní funkci činžovního domu. Rohový třípatrový dům s otevřeným nádvořím má dvě křídla do tvaru L, ta se stýkají v zaobleném průčelí. Tato hmotově i dekorativně velmi bohatá a členitá budova je čistým příkladem formálně ryzí historizující architektury bez dodatečných stavebních zásahů.
Architektonicky cenná budova nese název Schwertskopfův palác, je z nejvýraznějších ukázek brněnské novogotické architektury. Budova byla dokončena v roce postavena 1903 podle brněnského architekta Germana Wanderleyho. Stavba je viditelně inspirovaná v té době populární saskou a porýnskou pozdní gotikou a renesancí.
Na fasádě paláce jsou bohaté detaily – okenní arkýře, kamenné maskarony, fiály a členitý štít. Tomuto domu na nároží dominuje vysoká, drobná věžička pokrytá měděným plechem s typickou zelenou patinou. Dům se jmenuje po brněnském měšťanovi a staviteli Heinrichu Schwertskopfovi, ten právě zde vlastnil starší historický dům, který uvolnil na přelomu 19. a 20. století v rámci asanace místo této velkolepé novostavbě.
Dům na fotografii má tyto významné prvky: zaoblené nároží, vysokou mansardovou střechu, dekorativní fasádu s prvky pozdní secese a rané moderny, dominuje rohu náměstí. Dnešní podobu dům získal během radikální přestavby v letech 1928–1929 podle návrhu architekta Jindřicha Kumpošta.
Před přestavbou to byla historizující nárožní budova od vídeňské kanceláře Fellner & Helmer (tvůrci mnoha divadel v Evropě), právě tu architekt Kumpošt výrazně a úspěšně přestavěl.
Na průčelí je socha ve zlatě rámované nice zapuštěné do fasády, jedná se o stojící postavu s dlouhým hávem a andílkem. Tato socha již zdobila původní secesní nájemní dům Moritze Schrattera s kavárnou, tzv. Margaretenhof, ten byl postaven v roce 1906 podle projektu architekta Maxmiliana Montera.
Nezapomeňte v Brně zajít posedět do pivnice se salonkem v bývalém bankovním trezoru. Pivnice sídlí od konce loňského roku v ceněné funkcionalistické budově na Jakubském náměstí. Dříve tady sídlila Česká televize, dnes po rekonstrukci třípatrový Pivní palác U Vodičků nabízí kromě čepovaného piva tradiční česká jídla a také unikátní prostor.
Budova německého architekta Jürgena Bachmana původně sloužila jako banka, z té doby se zde zachoval trezor přebudovaný na salonek. Po celkové rekonstrukci v budově kromě pivnice fungují také kancelářské prostory.
Brněnskou pobočku vyhlášené šumperské kavárny Pikola najdete v ulici Jakubské 5. Dům je památkově chráněný, jeho autorem je architekt Maxmilian Johann Monter, významný brněnský architekt přelomu 19. a 20. století, který navrhl v centru Brna několik domů.
V domě proběhla v roce 2012 citlivá rekonstrukce, byly restaurovány původní dřevěné prvky, okna i další historické detaily. Díky tomu si zachoval svůj původní charakter navzdory současnému komerčnímu využití přízemí.
Nejvýznamnější muzeum ve městě je Moravské zemské muzeum, druhé nejstarší a nejrozsáhlejší muzejní instituce u nás. Bylo založeno Hospodářskou společností pro povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy v roce 1817, kdy byla budova Biskupského dvora na Zelném trhu, na fotografii, převedena církví na tuto společnost. V roce 1908 byl pro muzeum zakoupen také sousední Dietrichsteinský palác. Muzeum bylo během první i na konci druhé světové války uzavřeno. Po roce 1948 bylo muzeum jak jinak zestátněno, později rekonstruováno. Koncem 20. století byly pro muzejní účely rekonstruovány další budovy.
Taktéž na Zelném trhu stojí nejstarší divadelní budova Střední Evropy, divadlo Reduta. Divadelní tradice v Brně započala již v polovině 17. století v tehdejší městské taverně, dnešní Redutě, s občasnou divadelní produkcí. Ovšem pravé divadlo s lóžemi zde bylo vybudováno až roku 1733. První profesionální, česky hrané představení v Redutě hráli roku 1767, v témže roce zde koncertoval Wolfgang Amadeus Mozart se sestrou Marií Annou, kdy v Brně celá rodina trávila Vánoce během evropského turné zázračného dítěte, tehdy mu bylo pouhých 11 let. Vzácnou návštěvu dodnes připomíná soška malého Mozarta před Redutou na vysokém podstavci, jeho jméno nese také Mozartův sál v Redutě.
Přes dva metry vysoká socha Kurta Gebauera stojí na pět metrů vysokém pískovcovém podstavci. Nahý Mozart s dětským tělem a dospělou tváří zde stojí od roku 2008. Socha je z černého bronzu a stojí před Redutou.
Mozartova socha připomíná okouzlujícího umělce balancujícího na stylizovaném klavichordu. Nahota symbolizuje touhu po svobodě a pohyb figury je komickou, rokokovou úklonou muzikanta a zároveň klasicistní alegorií radosti, svobody a vzletu. Na zádech má Mozart jen jedno křídlo odkazující na jeho tragický konec.
Zdroje:
https://brnensky.denik.cz/zpravy-region/brno-nova-pivnice-jakubske-namesti-trezor-pivni-palac-u-vodicku/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Brno
https://www.ticbrno.cz/pro-media/brnenska-stara-radnice-se-stane-narodni-kulturni-pamatkou
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/barokni-nova-radnice-v-brne
https://www.gotobrno.cz/poznejte-brno/poznejte-brnenske-kostely/
https://www.gotobrno.cz/misto/namesti-svobody/
https://www.vlakemjednoduse.cz/hodnoceni-nadrazi/brno-hlavni-nadrazi/
