Článek
Fotografka Elena Helfrecht je držitelkou mnoha ocenění včetně mezinárodní fotografické ceny British Journal of Photography, Sony World Photo Award, Camera Work Award a AOP Student Award a dalších. Získala také několik tvůrčích grantů.
Vlevo Elena, uprostřed Pavlína Vogelová, kurátorka výstavy. Vpravo známý všestranný šumperský hudebník a skladatel Honza Horníček. Pro pěvecký sbor Schola v Šumperku složil několik skladeb na téma a texty Písně písní. Honza je také varhaníkem v šumperském kostele sv. Jana Křtitele.
Vpravo rodiče Eleny, umělecké geny zdědila po ženské linii rodu. Manželé provozují dentální ordinaci, maminka se zabývá spíše účetnictvím a ekonomickou stránkou věci, jak se mi svěřila.
Podle maminky Eleny zdědili po rodičích a prarodičích starou farmu v Bavorsku, kde Elena právě dnes žije, tedy pokud někde ve světě nefotí, nevystavuje, či nepřebírá nějakou cenu. Na vernisáž sice přicestovala z Londýna, ale jinak se trvale zdržuje právě na farmě. Podle vystavených fotografií to vypadá, že farma je její velkou inspirací a předmětem mnoha černobílých fotografií.
Na fotografii je Elenin pradědeček Eugen Ruppert (1911, Saarbrücken - 1944, Rumunsko), narodil se jako nejmladší ze 13 sourozenců. Jeho matka zemřela při útěku během první světové války a tak zůstal v péči své starší sestry Else, ta provozovala mlékárnu.
Navzdory těžkému osudu se díky podpoře své sestry mohl věnovat své vášni pro sochařství. V letech 1925 až 1929 se vyučil sochařem u V. Wolferse v Saarbrückenu. Pracoval se dřevem a kamenem a paralelně vedle vykonávání sochařského řemesla studoval na odborné veřejné škole. Poté pracoval v několika dílnách.
Na podkladu dřevěné vyřezávané sošky nahoře muže, dole děťátka, je značka autora ER, jako Eugen Ruppert.
V letech 1933 a 1934 působil v Ludweileru, později se přestěhoval do Langenbergu ve Vestfálsku, kde byl v letech 1934 až 1936 zaměstnán v dílně Harmanna Vogta na dřevěné a kamenné sochy. To jsou poslední stopy jeho profesního života, než byl povolán do vojenské služby. Domů se už nevrátil.
Dílo Eleny a jejího pradědečka ve vzácné harmonii na výstavě.
Elena komponuje do svých snových a surrealistických fotografií pohledy na detaily farmy. Na farmě stále nachází spoustu vzpomínek a dokladů o historii její rodiny, a ona našla způsob jak je využít ve svých dílech.
Součástí práce na farmě je nejen chov, starost o zvířata, také je nezbytné je jednou zabít a prodat, tento proces se odráží v různých aranžích na fotografiích Eleny.
Během zahájení výstavy se Elena svěřila se svým životem, dílem a očekáváním věcí příštích.
Elena studovala v letech 2011 až 2015 na Friedrich-Alexander-Universität v Erlangenu v Bavorsku obor Art History § Book Science. V letech 2016 až 2017 absolvovala studium Master Perogramme Art § Image History na Humboldt-Universität v Berlíně. Poté v Londýně vystudovala MFA Photography na Royal College of Art v letech 2017 až 2019.
Na závěr obdržela tuto krásnou kytici. Jan jí a nám všem zahrál na kytaru, jeho hudbu jsme si vychutnali během prohlídky výstavy.
Portrét se zaujetím hrajícího Honzy Horníčka s kytarou.
Honza Horníček mezi vystavenými díly hraje na kytaru vyrobenou v Kanadě.
Na fotografii je dřevěný vyřezávaný pohled na člun pradědečka. Vůdce útočného člunu číslo 37 je vpředu. Proč 37? Jeho dcera a Elenina babička se narodila v roce 1937. S touto informací přišla za mnou Elenina maminka, aby mi vysvětlila i další symboly na výstavě.
Zabili drůbež, jejich hlavičky Elena upořádala na míse a vložila do trouby na farmě, a vyfotila. To jsem se dozvěděla od Eleniny maminky.
Co říkáte na tyhle myšky z pastiček, brr. Ta fotka je pro mě na první pohled zajímavá, ale na ten druhý, když si uvědomím jak vznikla…
Pohled z okna galerie do prostoru Pavlínina dvora v Šumperku.
Ještě lze doplnit, že Elena vystavovala své fotografie na různá témata ve Velké Británii, Itálii, Řecku, Brazílii, Kolumbii, Portugalsku, Rakousku, Turecku, USA, Finsku, Belgii, samozřejmě v rodném Německu a také v České republice.
Na fotografii je další z vystavených sošek Elenina pradědečka.
Celá výstava je součástí Ekologických dnů Olomouc – Sluňákov 2025.
Jedna z rozměrných fotografií je během výstavy instalovaná v předsálí galerie.
Zdroje:
Text k výstavě
Informace od jednotlivých aktérů výstavy
