Článek
Vedle Wilczků a Zvěřinů se na rozvoji dolování uhlí na Ostravsku podílel také rakouský stát, v roce 1842 byla v Michálkovicích založená jáma, později ještě další. Jedna z nich byla nazvána jámou Michal podle zesnulého c. k. dvorního rady Michaela Layera. V roce 1856, kdy důlní podnikání ve státní režii vykazovalo značné ztráty, koupila důl společnost Severní dráhy Ferdinandovy, ta vybudovala a provozovala železnici vedoucí z Vídně přes Ostravu k polským solným dolům. Ve vlastnictví této společnosti zůstal důl Michal až do znárodnění v roce 1945, kdy byl začleněn do koncernu Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly, n. p. V roce 1946 byl důl přejmenován podle sociálně demokratického poslance rakouského říšského sněmu Petra Cingra. Od té doby se název několikrát změnil.
Jedna z novějších budov dolu Michal s pravou hornickou hospodou s názvem U Cingra, tento název nesl důl v období komunistické totality. Před budovou je trolejbusový terminál.
Památník nejen místním obětem druhé světové války.
Památník obětem válek na rohu budovy s hospodou U Cingra. Tato budova ve tvaru L byla postavena v polovině 50. let minulého století.
Vstup do muzea Dolu Michal s černými vlajkami, připomínka střelby na Filosofické fakultě v Praze 21. prosince 2023.
V rámci prováděné restrukturalizace těžkého průmyslu důl Petr Cingr ukončil těžbu v roce 1993. V roce 1995 bylo dokončeno zasypání těžní jámy. V současné době je Důl Michal spravován Územní památkovou správou v Kroměříži.
Dnes je v této budově Obecní úřad.
V této čtvrti Ostravy nalezneme také moderní architekturu, tato vila mě velmi zaujala.
Socha sociálně-demokratického politika Petra Cingra v nadživotní velikosti, za „totáče“ nesl dnešní Důl Michal jeho jméno.
Petr Cingr se narodil v roce 1850 a zemřel v roce 1920. Byl to český novinář, za Rakouska-Uherska byl z prvních sociálně-demokratických poslanců Říšské rady, po roce 1918 poslanec Revolučního národního shromáždění a senátor Národního shromáždění ČSR za Československou sociálně-demokratickou stranu dělnickou.
Od konce 19. století se angažoval v sociálně-demokratickém hnutí, po severočeském uhelném revíru, od roku 1892 na Ostravsku, v letech 1894 a 1900 zde organizoval velké stávky. Byl předsedou hornicko-hutnického spolku Prokop založeného roku 1893. Vydával první hornický časopis Na zdar a také Odborné listy.
Byl jedním z politiků, kteří se na Říšské radě vymezili proti českým státoprávním požadavkům nesocialistických českých politických stran, již tehdy asi hlásal heslo: Proletáři všech zemí spojte se.
V roce 1920 se ještě před smrtí zapojil do frakčního boje v sociální demokracii a tíhnul k levici, z níž se po jeho smrti utvořila Komunistická strana Československa v roce 1921.
Památník několika desítkám místních obětí bombardování dne 25. února 1945, nálet na konci války provedly sovětské bombardéry mířící z Chorvatska na průmyslové Vítkovice.
Text na desce zní: K 20. výročí 25. února 1945 - 25. února 1965 obětem bombardování ve 2. světové válce
Jeden z bombardérů se nad Michálkovicemi tehdy zbavil šesti pum.
Pravoslavný kostelík, v současnosti je funkční. Během focení před procházkou Michálkovicemi se zastavuji s pánem a ptám se na nějaké informace:
„Já nevím, jsem z Ukrajiny, bydlím v Ostravě a byl jsem tady jen v kostele,“ odpoví.
Katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie byl dokončený v roce 1903. Místní zastupitelé chtěli na stavbu použít výnosy konzumní daně z lihu, toto jim však bylo zakázáno, nakonec byla potřebná suma složená ze sbírek a půjček. Vyšší biskupské vysvěcení (konsekrace) bylo provedeno 13. června 1907 kardinálem a kníže biskupem vratislavským Dr. George Koppem, připomíná je kříž před kostelem. V hlavním oltáři jsou ostatky svatých.
Výstavná školní budova Bezpečnostní právní akademie Ostrava.
Husův sbor Církve československé husitské v Ostravě-Michálkovicích je církevní stavba, koncem roku 1924 byly zahájeny výkopové práce, stavba kostela se potýkala se značnými finančními problémy, bohoslužby vánočních svátků v roce 1926 se proto konaly v nedostavěné budově, ta byla dokončená v roce 1927.
Poblíž oltáře byla umístěna vitrína s pietně uloženou prstí ze tří legionářských bojišť 1. světové války: ukrajinského Zborova, italského Doss´ Alta a francouzského Terronu.
Těsně u Husova sboru se na 150 metrech čtverečních nachází pozůstatky bývalého židovského hřbitova s 15 náhrobky. Tento hřbitov byl vybudován v roce 1901, pohřbívalo se zde do začátku druhé světové války.
Naše skupina zajímající se o historii Michálkovic.
Připomínka osudu židovské rodiny Lanzer původem z Michálkovic.
Desku s textem zde instaloval jediný přeživší z rodiny Kurt Lanzer, ten po válce přesídlil do Haify v Izraeli. Po 1. září 1939 Němci rodinu vyhnali a ocitli se ve Lvově, ten tehdy patřil pod již okupované Polsko. Po útěku byli v SSSR internováni v děsivých podmínkách na Sibiři jako spousta dalších uprchlíků z okupovaného Československa. Jedinou možností vymanění se z lágru bylo to, že se otec s dvěma dalšími syny přihlásili do formující se Svobodovy jednotky v Buzuluku. Cestou tam v mrazu v otevřených nákladních vozech otec onemocněl a později zemřel, dva bratři byli zabiti v bitvě u Sokolova. Později přijel bojovat i nejmladší Kurt s matkou. Kurt zalhal o svém věku a přihlásil se k parašutistům, měl být vyslán na Slovensko, ale matka jej na poslední chvíli zadržela. Přesto se stal parašutistou a v Izraeli bojoval za nezávislost židovského státu.
Jedna připomínka bývalé briketárny v těchto místech, ta byla zničená na konci války během bombardování. Paní stojí vedle betonového bunkříku pro pozorovatele během náletů. Tyto malé památky objevuje a obnovuje skupina nadšenců pořádající v Ostravě festival Pestré vrstvy.
Bývalé nákladové nádraží Dolu Michal na Důlní dráze, ta propojovala nejen doly, po ní bylo dopravováno uhlí a později i další zboží mezi těmito podniky v ostravském revíru. Budova sloužila jako nákladové nádraží v letech 1863 až 1999. Za ním až do zničení při náletech na konci druhé světové války stála briketárna vybudovaná v roce 1928.
Bývalá Ferdinandova kolonie, ve které se po menších úpravách dodnes dobře žije, zachovala se zde malá budova bývalé společné prádelny, předtím asi sloužila jako pekárna. Tyto prádelny i v dalších koloniích sloužily až do 60. let 20. století.
Bývalý strážní domek na Důlní dráze, dnes je v soukromých rukou.
Naše skupina je opravdu početná, stoupáme lesíkem zpět do centra Michálkovic, procházíme okolo pozůstatku vyústění podpovrchové štoly mezi jámami.
Před touto lékárnou v Michálkovicích zastavila během náletu 25. února 1945 tramvaj z Ostravy, cestující se naštěstí stihli schovat v okolních domech. Tramvaj dostala přímý zásah jednou z šesti bomb, které na obec tehdy dopadly. Úzkorozchodná tramvaj jezdila do Michálkovic do poloviny 50. let, průběžně ji nahradily trolejbusy. Během náletu zahynulo téměř 20 osob, několik jich později zemřelo na následky zranění v nemocnici.
