Článek
Ve mlýně Reitendorf oslavili s veřejností Světový den migrace ryb, program určený zejména rodinám s dětmi se odehrál převážně na zahradě mlýna, děti se vyřádily na nafukovacím hradu, ten nejvíce ocenily v průběhu jeho nafukování a vyfukování.
Cestou k mlýnu řádila na dvou vrcholcích dvojitá bouřka, později dorazila naštěstí jen na chvíli do mlýna.
Cestou míjíme rudé zátiší u jedné z vilek u silnice.
Mezi naše nejznámější migrující ryby patří losos a úhoř. Manželé Křesinovi v rámci otganizace Beleco vysazují losos v Národním parku Českosaské Švýcarsko, tento projekt je zaměřen na osvětu k tématu losos obecný a další populace lososovitých ryb v ČR. V současnosti je téma lososovitých ryb velice diskutované ve vztahu ke klimatickým změnám, kvalitě vod, rybím predátorům, akvakulturám, sportovnímu rybolovu, malým vodním elektrárnám nebo fragmentaci toků.
Nosným tématem pro širokou veřejnost je historie a současnost lososa a dalších populací lososovitých ryb u nás. Cílem je osvětlit veřejnosti negativní vlivy působící na řeky a lososovité ryby. Mládež je oslovena nejen výukovými filmy a naučnou publikací. Výukový materiál obsahuje základní informace o významu říčních ekosystémů a informace o rybích společenstvech, jejich významu a o životě lososovitých ryb.
Na dokumentárních filmech spolupracoval spolek Nemeleme s Českou televizí. Další partneři projektu jsou Český rybářský svaz, norský partner Sciencemonastery a evrposká organizace World Fish Migration Foundation.
K roku 2008 byl losos na území Česka celoročně hájenou rybou, kterou je zakázáno lovit za účelem konzumace. V sezónách 2002 a 2003 se podařilo po 75 letech potvrdit úlovek lososa na území státu.
Losos obecný žije většinu života v moři. Dospělí jedinci během svého života migrují proti proudu řek hluboko do vnitrozemí kontinentů, aby v rodných řekách vyvedli další generaci. Mladí lososi pak v horních tocích řek tráví začátek života, než se vydají zpět do moře, aby zde rychle dospěli a vydali se zpět do rodných řek.
I když se jedná o rybu, která většinu svého života tráví ve slané vodě, je losos schopný dlouhodobě či celoživotně žít ve sladké vodě, aniž by došlo k výraznému poškození či strádání jedince.
Dospělí lososi se vždy vracejí až stovky kilometrů do řeky, ve které se narodili. Tento jev je vysvětlován schopností lososa si zapamatovat typické složení („vůni“, chemismus) řeky a na jejím základě ji pak objevit a vydat se k ní. Typickým trdlištěm lososů jsou prudce tekoucí bystřiny, ve kterých se vytírají.
Od roku 2018 byla zahájena repatriace lososa obecného formou inkubace jiker v mateřském toku. Díky této metodě by mělo dojít u lososů k lepšímu vývinu tzv. homingu, to je vlastnost, která napomáhá rybám navrátit se do jejich rodiště za účelem rozmnožování. Pro uplatnění metody bylo vybráno povodí řeky Kamenice, jednou z lokalit v povodí je Jetřichovická Bělá.
Koordinátorem projektu je český ichtyolog Jiří Křesina (majitel mlýna Reitendorf) z organizace Beleco zabývající se aplikovanou ekologií. V rámci projektu je v povodí řeky Kamenice inkubováno celkem sto tisíc kusů jiker lososa obecného. Jikry jsou ve stádiu viditelných očních bodů umístěny do speciálních plovoucích inkubačních schránek. Inkubovaný plůdek je následně vypouštěn do toku v místě inkubace, ta probíhá v termínu od ledna do května.
V patře bývalého vodního mlýna je největší prostor určený v současnosti ke kulturnímu vyžití, zde proběhl koncert v rámci večerního programu oslav Světového dne migrace ryb
Spolek Nemeleme právě začíná v přízemí objektu budovat ekologické centrum nejen pro školy, také pro ekologické vzdělávání veřejnosti. Tam se lidé budou dozvídat informace nejen o migraci lososa.
Plovoucí modifikace inkubační schránky plůdků lososa je určena pro inkubaci jiker lososovitých ryb, tento průmyslový vzor vytvořil český ichtyolog RNDr. Jiří Křesina.
Dívenka čeká na kamarády, prohlédnou si spolu staré zachované části mlýna.
Zájmovými druhy mimo lososa obecného byli také pstruh obecný a lipan podhorní. Tento projekt byl realizován ve spolupráci organizace Beleco, z. s. s Ostravskou univerzitou za podpory Technologické agentury ČR. Výstupem projektu je metodika na inkubaci jiker lososovitých ryb v mateřském toku certifikovaná Ministerstvem životního prostředí.
Na autě si hosté přivezli pojízdné ubytování.
Doba rozmnožování lososů nastává mezi říjnem až prosincem. Za přirozených podmínek si nejprve samice vytvoří viditelně očištěnou oblast na dně, kam klade jikry o velikosti 5 až 7 mm do rýhovitých jam. Jedna samice je schopna vyprodukovat až 40 tisíc jiker. Pohybem jejího těla vzniká několik jam, které následně zaplní vajíčky a zahrabe štěrkem. Samice se může třít s několika samci, zajímavostí je, že po vytření velká část samců hyne.
Z oplodněných vajíček se vylíhnou mladí lososi, v místě narození žijí až 5 let, poté jsou připraveni na cestu do moře, tam stráví až 3 roky, aby se v době pohlavní dospělosti vtátili k vytření do rodných vod, tím uzavřou stále se opakující koloběh.
Pro umožnění migrace se budují často speciální propusti na přehradách či schody, které dovolují rybě se přes umělou bariéru dostat. Lososi jsou známí tím, že jsou schopni vyskočit do značné výšky a tím se dostat přes překážku (např. vodopád). Během migrace jsou lososi schopni urazit vzdálenost až 4 tisíce kilometrů a překonat bariéry až 3 metry vysoké.
Víte, že úhoř to má naopak? Žije ve sladké vodě a vytírá se pouze na jediném místě na světě, v Sargasovém moři.
