Článek
Tento článek je věnován hrdinovi mého dětství s přesahem do mého pozdějšího dobrodružného života.
Jan Velcl nebo Welzl (1868 Zábřeh – 1948 Dawson City), dle svých slov Čech moravské národnosti, strávil téměř 30 let na Nové Sibiři a později na Aljašce, koncem 20. let krátce pobýval v Československu, od roku 1929 žil v Kanadě, kde zemřel.
Zábřeh se k legendárnímu dobrodruhovi Janu Eskymu Welzlovi hrdě hlásí, po něm se jmenuje jedna ze zdejších ulic. V roce 1998 zde byla odhalená Welzlova pískovcová socha od Stanislava Lacha, ta byla po generální rekonstrukci železničního nádraží umístěná poblíž kolejiště, v roce 2000 byl Welzl jmenován čestným občanem města.
Prudký svah vede od zábřežské sladovny, ta je součástí Moravské pivovarské a.s. v Přerově, do brány bývalého zámku, dnes tato budova slouží Městskému úřadu. Zde probíhaly v rámci festivalu Welzlování závody s názvem Běh do zámecké brány.
V bývalé kotelně na sídlišti Sever v Zábřehu byl založen minipivovar Welzl. Provozuje nádražní hospodu U Welzla, restauraci Kotelna a restauraci Pivovarská v centru města. Pivovar vaří v bývalé kotelně piva Welzl s názvy Desítka, Abatyše, Pšenka, jedenáctky Havran, Blond Ale, a s vyšším obsahem alkoholu Bitter, Altbier, Stout, APA, Oskar, Vanilla Milk Stout a IPA.
Letos se koná již 21. ročník festivalu Welzlování, nyní již jen v interiéru, v kině Retro, pod zažitým sloganem: Prondu, prondu – neprondu, neprondu.
Běhu do zámecké brány se účastnily většinou děti, na fotce právě běží serpentýnami do brány…
...jedna z trojčat. Z fotek je jasné, která barva patří k jejich oblíbeným, nebo spíš jejich maminky?
Po návratu z tříleté vojny zemřela Welzlovi také matka, doma jej už nic nedrželo a mohl se vydat do světa, kam jej již dlouho lákala jeho dobrodružná povaha. V Janově se nechal zaměstnat na lodi plující do Ameriky, odtud doplul do Austrálie, a nakonec do Vladivostoku v carském Rusku. Později se přesunul do Irkutsku, zde se jako jeden z tisíců dělníků podílel na stavbě Transsibiřské magistrály.
K desátým narozeninám mi otec daroval knihu Třicet let na zlatém severu popisující Welzlův dobrodružný život, kniha mě velmi zaujala a dodnes se mi jeho zážitky často vybavují a inspirují mě. Tato kniha byla vydaná také v USA s předmluvou bratří Čapků.
Divoká, krásná krajina Sibiře s bohatými nalezišti nejen zlata, plná zvěře se vzácnou a žádanou kožešinou, Welzlovi učarovala. Po několika měsících práce na magistrále tak začala jeho tisíce kilometrů dlouhá životní pouť. Po tichých dálavách Sibiře nejprve zamířil z Irkutsku do Jakutska na řece Leně, pak pokračoval jen s malým vozíkem taženým poníkem do oblasti na řece Kolymě. To mu trvalo celé dva roky. Poníka později vyměnil za sobí spřežení, tak doputoval až na Čukotku na dohled přes oceán od Aljašky. Přes Medvědí ostrovy v Severním ledovém oceánu později doplul velrybářskou lodí na Novosibiřské souostroví. Jako správný dobrodruh se po určité době přesunul na Aljašku.
Welzl se věnoval obchodu, nejprve prodával ty nejcennější kožešiny ledních medvědů, začalo se mu tak říkat Pojídač medvědů či Arktický Bismarck. Později koupil starší velrybářskou loď, s ní plul přes Beringův průliv na Aljašku. Kromě kožešin obchodoval také se zbraněmi a střelivem, uhlím a léčivy, se psím spřežením též rozvážel poštu. Během Zlaté horečky na Aljašce zásoboval vším možným zlatokopy, po divoké řece Jukon je dopravil blíže k nalezištím zlata spolu s potřebnými nástroji a potravinami. Tehdy se na severu usadil natrvalo, prožíval dobrodružný a svobodný život až do roku 1924, kdy se jeho loď potopila poblíž San Francisca.
Tehdy šestapadesátiletý Welzl po desetiletích prožitých v izolaci na severu zjistil, jak se celý svět změnil, že už je občanem nově vzniklého Československa. Američané jej vyslýchali a jako údajného špiona vyhostili uni moc do Evropy. Přes Hamburk se dostal domů, aby se svět dozvěděl o jeho neuvěřitelných cestovatelských zážitcích.
Welzl posílal do své nové vlasti dopisy o svém životě přes československý konzulát d seo rukou spisovatele a novináře Rudolfa Těsnohlídka, ten na jejich základě sestavil knihu Eskymo Welzl. Welzl za ni obdržel honorář, ten mu umožnil se konečně vydat na cestu do své rodné země.
Osobně se Welzl s Těsnohlídkem už nesetkal, ten tragicky zemřel v roce 1928. Se slavným dobrodruhem se setkali další novináři a zúčastnil se dokonce slavnostní audience u prezidenta Masaryka. Welzl navázal spolupráci s redaktory Lidových novin Bedřichem Golombkem a Edvardem Valentou, nadiktoval jim svůj dosavadní životní příběh a vznikly knihy Třicet let na zlatém severu, Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě a další.
Šedesátiletý Welzl však v Československu nezůstal a peníze, které obdržel z prodeje knih (následná práva na jeho dílo ale zůstávají v rukách redaktorů), použil na návrat na Novosibiřské ostrovy. Sovětský režim mu ale pobyt neumožnil, a tak se cestovatel usadil po zbytek života v Kanadě ve městě Dawson City, to leží blízko hranic s Aljaškou.
Nedávno město Zábřeh navázalo spolupráci s Dawson City za přispění jejich radního českého původu Patrika Pikálka. Obě klíčová místa Welzlova života chtějí pečovat o jeho odkaz, nezapomenout na něj a šířit jej dále do světa.
Knihy o životě Welzla na dalekém severu měly úspěch také v zahraničí, jedná se o živě a poutavě napsané vzpomínky, obsahují však také některé nepřesnosti. Kritikem Welzlova díla byl slavný kanadský polárník islandského původu Vilhjalmur Stefansson. Welzl se většiny nepřesností asi nedopustil úmyslně, zřejmě nerozlišoval mezi vlastními zážitky a zprávami z druhé ruky. Skutečnými autory Třiceti let na zlatém severu a dalších knih o Welzlovi jsou novináři Golombek a Valenta, případně Těsnohlídek, ti jim vtiskli svou autorskou invenci a četná fakta značně upravili.
Welzl dnes stále vystupuje jako postava v divadelních hrách a filmech, například Divadlo Husa na provázku uvedlo v roce 1976 podle Welzlova života inscenaci Velký vandr. V roce 1996 vznikl televizní film Požírač medvědů – laskavá komedie ze života polárníka, spisovatele a pábitele J. E. Welzla. Divadlo v nedalekém Šumperku uvedlo v roce 2010 hru Eskymo je Welzl.
Na počest Welzla byla pojmenovaná planetka 15425 objevená 24. září 1998 astronomem Petrem Pravcem.
Myslím, že tento významný zábřežský rodák nás může i v dnešní době zaujmout a inspirovat.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Eskymo_Welzl
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-zabreh-stvrdil-partnerstvi-s-dawson-city-mesta-spojuje-dobrodruh-welzl-40462175
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zpravy-olomoucky-kraj-zabrezsky-festival-welzlovani-letos-divaky-zavede-do-jordanska-jizni-ameriky-i-na-mount-everest-40504626
