Článek
Prastaré Třemešské rybníky jsou rájem vodních ptáků a dalších živočichů, zdejší rybniční soustava patří k nejstarším a přírodně nejzachovalejším lokalitám v kraji.
Původní osada Třemešek stávala patrně severně od zámku na březích tehdy mnohem rozsáhlejší rybniční soustavy. O rybnících se listiny zmiňují už v roce 1420, kdy k soustavě patřil i mlýn, není vyloučeno, že byly vybudovány už na konci 14. století.
Labuť na rozsáhlém hnízdě poblíž cestičky se nám předvádí. Fotka je ze začátku května 2022. Letos už hnízdí na Třemešských rybnících další pár, ten se zatím skrývá před hlučnými návštěvníky. Při naší první návštěvě jsme zde byli sami a potichu jsme se procházeli, a tak se nám na druhé straně rybníka u silnice pár ukázal a zamával nám křídly.
Větve stromů si ukousali bobři a vytvořili z nich přehradu, bez techniky a inženýrů.
Čarovné místo láká v hloubi listnatého lesa okolo rybníků.
Lesklá žlutá orsej září v trsech okolo cestiček.
Připlouvá k nám jedna labuť z páru, když rybník obejdeme, už na nás čeká s partnerem.
První pár labutí asi zjistil, že se lidí netřeba bát, snad jim to vydrží a my je budeme při návštěvách tohoto území potkávat a sledovat jejich hnízdění možná i s malými labuťátky.
V období hnízdění žijí labutě pouze v párech, jinak se slétají do hejn. Naše české labutě mívají většinou po celý život jednoho partnera.
Kdosi zde pověsil na strom u cesty svatý obrázek.
Sasanky uprostřed háje rostou a právě kvetou v rozsáhlých trsech.
Třemešek (německy Johrnsdorf) je renesanční zámek z konce 16. století v Dolních Studénkách u Šumperka, v tomto místě stávala ve středověku stejnojmenná vesnice; zanikla za česko-uherských válek ve druhé polovině 15. století.
Zámek patřil rodině Bukůvků z Bukůvky, tehdy vznikl umělecky cenný vstupní portál s portréty Bukůvků s datací dokončení stavby v roce 1587. Později se zde vystřídalo několik majitelů, přes sto let patřil Žerotínům. Současná podoba zámku je výsledkem radikální přestavby v polovině 19. století. Zámek je od roku 1958 kulturní památkou.
V roce 1814 koupil Třemešek František Tersch (1765–1819). Terschové patřili k úspěšným podnikatelským rodinám na Šumpersku, František Tersch byl nakonec povýšen do šlechtického stavu a ještě před získáním Třemešku koupil v roce 1802 také Chudobín. Dědicem Třemešku se stal jeho mladší syn František Tersch (1801–1863). Za Terschů došlo k budování nového hospodářského zázemí, zámek také přestavěli.
Poslední dochovaný rybník se proměnil, byl rozdělen na menší nádrže, to lépe umožňuje je využívat. Lokalita se dnes nazývá Třemešské rybníky a je rájem pro vodní a mokřadní živočichy. Žijí zde chráněné druhy obojživelníků, například rosnička zelená, ropucha obecná, zelená a další žáby. Bohatě se zde vyskytuje užovka obojková a také patrně neopatrnými chovateli vypuštěná želva mapová.
Kromě vodního ptactva zde vhodný úkryt k hnízdění nachází i pěvci, vyplašili jsme kachny, lysky čírky a další vodní ptáky, proto zde ochránci přírody v roce 2013 postavili pozorovatelnu, je z ní výhled na vodní plochy. Kolem rostou vzácné rostliny a stromy, ty zde patří mezi nejstarší a nejmohutnější exempláře na Šumpersku, dosahují stáří až 400 let.
Současná podoba zámku vznikla nakonec podle projektu šumperského stavitele Josefa Bayera. V úpravě hlavního průčelí použil Bayer prvky aplikované při stavbě šumperského hotelu Schneider (dnes Slovan) na Hlavní třídě.
Velkostatek později koupil právník a poslanec moravského zemského sněmu Eduard Ulrich (1813–1881), jehož manželka Marie (1826–1904) pocházela z významné podnikatelské rodiny Kleinů. Teprve tehdy byla dokončena přestavba zámku, manželé ale žili převážně v Brně.
Velkostatek koupila v roce 1938 společnost Milady, s.r.o., ta nepřímo patřila do impéria Jana Antonína Bati. Baťovy velké plány se zámkem (poblíž měla být vybudovaná továrna na punčochy) zmařil poté zábor Sudet. Během druhé světové války byla společnost Milady pod německou správou, po roce 1945 pak pod národní správou.
Od roku 1950 přešlo hospodářství pod Československé státní statky Šumperk, v zámku fungoval internát do roku 1962. V roce 2020 byla dokončená jeho náročná rekonstrukce, slouží neziskovkám, jejich klienti zde obsluhují ve vyhlášené kavárně.
Jako většina vrubozobých se labutě živí rostlinnou potravou, nesmí se krmit pečivem – obsahuje pouze sacharidy a sůl, takže ptáci jsou podvyživení, mláďata se správně nevyvíjí. Pokud chcete labutě a jiné ptáky krmit, nakrmte je obilovinami, hoďte jim žito, oves nebo pšenici, labutě nepohrdnou ani kukuřicí, hrachem nebo slupkami od petržele a mrkve, také je potěšíte listy salátu, květáku či brokolice.
Labuť je rod velkých vodních ptáků příbuzných s husami. V současnosti se jedná o letuschopné vodní ptáky.
Druhy severní polokoule mají peří čistě bílé, na jižní polokouli žijí labutě mající také černé peří. Nohy jsou černošedé, zobák červeno-černý nebo žluto-černý. Nohy jsou přizpůsobeny pohybu ve vodě, mezi 2.–4. prstem je plovací blána.
V Česku žijí tři druhy labutí: labuť malá, velká a zpěvná. První divoké labutě, které nebyly uprchlicemi ze zoo, se v Čechách objevily až po druhé světové válce.
Při letu byly labutě ve světě zpozorovány ve výšce téměř 9 tisíc metrů, výškový rekord mezi ptáky drží sup (11,3 km).
Zajímavě tvarovaný strom u silnice vedoucí okolo areálu rybníků do Šumperka či opačným směrem k zámku Třemešek.
Na potoce na okraji rybniční soustavy vznikl zřejmě vlivem činnosti bobrů ostrůvek.
Červenka obecná je druh ptáka z čeledi lejskovitých, jedná se o malého, nenápadně zbarveného ptáka s velkou rezavočervenou náprsenkou na tváři a hrudi, vyskytuje se v lesích i houštinách, poblíž lidských sídel v parcích a zahradách.
Živí se hmyzem a dalšími bezobratlými, které hledá převážně na zemi nebo v přízemní vegetaci. Přímo na zemi nebo nízko nad ní bývá umístěno také nenápadné miskovité hnízdo, do kterého klade 5–7 světlých, drobně tmavě skvrnitých vajec.
Červenka je ve Velké Británii spojována s Vánoci, roku 2015 byla britskou veřejností v hlasování vybrána za neoficiálního národního ptáka.
Mlynařík dlouhoocasý je malý druh pěvce z čeledi mlynaříkovitých, ve střední Evropě se vyskytuje ve dvou poddruzích, dlouhoocasý středoevropský má nad okem silný tmavý pruh, a dlouhoocasý severoevropský má hlavu čistě bílou.
Některé severské druhy na zimu migrují na krátkou vzdálenost, ve střední Evropě žije mlynařík ve světlých vlhkých listnatých nebo smíšených lesích s hustým podrostem, v zimě se vyskytuje také v parcích a zahradách.
Mimo hnízdní období žije v menších hejnech až o 30 jedincích chránících si své potravní teritorium, v zimě spolu ptáci i hřadují schouleni a těsně přitisknuti k sobě, což jim umožňuje větší odolnost vůči nízkým nočním teplotám. Děje se tak nejčastěji v hustých keřích 1–10 m nad zemí. Je velmi čilý a obratně šplhá.
Během hnízdění s krmením mláďat často vypomáhá až 8 jiných dospělých mlynaříků. Mláďata hnízdo opouštějí po 14–18 dnech a dalších až 14 dnů jsou ještě krmena mimo ně.
