Článek
Wrocław je jedno z největších, nejzelenějších a nejstarších polských měst, leží na dvanácti ostrovech řeky Odry a jejích přítoků. Wrocławi se říká „město sta mostů“ nebo také „Benátky severu“. Po Benátkách a Amsterdamu má totiž třetí největší počet mostů, můstků a lávek v Evropě, je jich tu více než sto třicet.
Město Wrocław má pohnutou historii, svérázný půvab a řadu naprosto originálních věcí, které jinde neuvidíte, například okolo 800 bronzových sošek trpaslíků v ulicích
Chodci na Pískovém mostě přes řeku Odru míří z Pískového ostrova do centra Wroclawi. Současný most postavený v roce 1861 podle E. Ubera po několika opravách a úpravách výrazně změnil svou podobu.
Tržnice (polsky Hala Targowa) byla postavena v letech 1906–1908 jako Breslauer Markthalle Nr1 podle návrhu Richarda Pludemanna, zároveň byla postavena i podobná budova v ulici Kolejowa, která byla zničena během 2. sv. války. Cílem bylo dát obchodování ve Wroclawi nějaký řád a přesunout sem všechny pouliční trhy.
Během 2. sv. války byla budova výrazně poničena, ale krátce poté se začala znovu používat. Ke kompletní rekonstrukci došlo v letech 1980-1983. Dnes je zde jeden z největších trhů ve městě.
Katedrála wrocławsko-gdaňské eparchie řeckokatolické církve zasvěcená sv. Vincentu a sv. Jakubovi má bohatou historii. Základní kostel je postaven z červených neomítnutých cihel, v roce 1727 byla na jižní straně kostela dokončená kaple zasvěcená Panně Marii Bolestné, což byl nejvýznamnější stavební počin premonstrátů v 18. století. Kaple je vynikající architektonické dílo pozdního baroka.
Na konci války byly kostel a budovy bývalého kláštera z velké části zničeny, rekonstrukce chrámu včetně interiéru pokračuje dodnes. V průběhu 46. Mezinárodního eucharistického kongresu ve Wrocławi v roce 1997 předal papež Jan Pavel II. kostel sv. Vincenta darem metropolitovi a tento chrám se stal tak katedrálou wrocławsko-gdaňské diecéze řeckokatolické církve. Farnost řeckokatolické církve ve Wrocławi dokončila v roce 1999 nezbytné renovační a adaptační práce pro potřeby východního obřadu.
Celé město je protkáno působivou a slavnostní adventní výzdobou, centrem zábavy plné nadšených návštěvníků je centrální historické náměstí Rynek, ten spolu s celým novým centrem města pomáhali zakládat němečtí kolonisté. Stejně jako v Českých zemích proběhla i zde německá kolonizace hlavně na počátku začátku 13. století.
V roce 1335 připadlo Vratislavsko jako odumřelý statek přímo českým panovníkům a za Karla IV. se stalo jejich lénem.
V roce 1740, v souvislosti s neuznáním pragmatické sankce zajišťující Marii Terezii nástupnictví na císařský trůn pruským králem Fridrichem Velikým, vypukla první slezská válka, poté většina Slezska včetně Wrocławi připadla Prusku.
V katolickém Polsku je stále aktuální téma zakázaných potratů. Na fotce stojí na Rynku skupina vedená knězem, jeho kázání je namířeno proti potratům, argumentuje božím přikázáním, hned za touto skupinkou několik osob drží růžový transparent s žádostí o povolení potratů.
Bránou uprostřed lze vstoupit na nádvoří bývalého vojenského kostela sv. Alžběty, od Rynku kostel oddělují domky nazývané Jeník a Markétka (Jaś i Małgosia), jsou to jediné dva zachované oltářnické domky z 15. století, na konci 19. století byla většina těchto oltářních domů zbořena, aby se zvýšila kapacita ulic okolních ulic.
Bazilika svaté Alžběty Durynské je gotická stavba s věží vysokou 91.46 m, současná trojlodní bazilika byla založena Boleslavem III. Marnotratným na počátku 14. století, kostel byl obklopen hřbitovem s věncem malých domků.
Roku 1525 převzali kostel evangelíci. Přestože Wrocław tehdy patřila katolickému Rakousku-Uhersku, byla zde zachovaná náboženská svoboda.
Kostel přežil 2. světovou válku bez větších škod, koncem roku 1946 byl protestantům odebrán a předán katolickému polnímu ordinariátu, čímž získal status vojenského posádkového kostela.
Tabule na paměť drastických obětí z řad polské armády nejen za druhé světové války, na nejvyšším centrálním místě velký nápis Katyň, 1940. V kostele je zřízená samostatná kaple k uctění obrovských vojenských obětí Polska, na čelním místě zde opět oltář s nápisem Katyň, 1940. V Katyni nechal Stalin v roce 1940 popravit nejméně 22 tisíc zajatých důstojníků, elity polského národa, ti jako rezervisté narukovali do armády 1. září 1939 po napadení Polska Hitlerem a 17. září 1939 Stalinem.
Několik desítek tisíc důstojníků bylo v nerovném boji zajato a později byli všichni na rozkaz Stalina na několika místech postřílení.
Velká část interiéru kostela byla zničena při požáru v roce 1976, vyhořely také monumentální barokní varhany od Michaela Englera z poloviny 18. století, jejich rekonstrukce byla dokončena až roku 2021.
Říká se mu nejjasnější dvorek (trakt mezi činžáky) v centru Wrocławi, osvětlený historickými neony, je místem, kde se na jednom místě nachází kulturní organizace, umělecké galerie, hudební kapely, kluby, divadla, nevládní organizace a umělci na volné noze, ti zde mají svá sídla nebo studia. Je to kulturní centrum pro setkávání, kreativní aktivity i zábavu. Klub Recepcja, který se nachází v samém srdci umělecké enklávy, je místem reprezentujícím komunitu sousedských aktivit traktu na adrese Ruská 46.
Jediná zachovaná synagoga U Bílého čápa ve městě byla postavena dle návrhu slavného architekta Karla Ferdinanda Langhanse v roce 1829, dnes v ní sídlí Centrum kultury a židovského vzdělávání, vedle se nachází Malá synagoga.
V roce 1935, kdy začaly platit Norimberské zákony, ve městě z původních 20 tisíc Židů zbývalo asi 11 tisíc, ti se jako v celém Německu stali nesvéprávnými občany. Po deportacích se město stalo judenfrei, holokaust přežilo jen 38 osob.
Polsko se historicky potýkalo a stále potýká s antisemitismem, pogromy se tu odehrály dokonce i po druhé světové válce. Před ní žily v Polsku více než 3 miliony Židů, dnes je to necelých 20 tisíc.
Vztahy Poláků k židovské komunitě se během posledních desítek let proměnily. Faktem je, že mezi nositeli ocenění izraelského památníku obětem holocaustu Jad Vašem, Spravedlivý mezi národy, je třetina lidí z Polska. Toto ocenění získají lidé nežidovského původu, kteří zachránili život nejméně jednoho Žida.
Z největších zajímavostí ve Wroclawi jsou trpaslíci, jejich malé bronzové sošky zdobí ulice celého města, připomínají protest studentů v 80. letech. Významné protirežimní hnutí Oranžová alternativa mělo trpaslíka za svůj symbol.
V roce 2001 byl jako pomník odhalen první trpaslík, další přibyl v roce 2003 a do současnosti je v ulicích umístěno až 800 sošek. Tito skřítci Krasnale či Krasnoludki se postupně stali symbolem města, jsou legrační a roztomilí, lezou po lampách, počítají peníze, tlačí koule, nasávají, salutují, žebrají, stojí samostatně i ve skupinách. Hledání sošek se stalo oblíbenou atrakcí turistů a zejména dětí. V infocentru na Rynku nabízejí trpasličí mapu, podle které lze najít všechny sošky.
Trpaslíci jsou reakcí na Oranžovou iniciativu, která bojovala proti absurditám minulého režimu recesí, její členové přišli například na nepovolenou demonstraci v oranžovém oblečení a čepičkách, jakoby byli zahradní trpaslíci. Policisté je začali rozhánět, zatýkat nebo dokonce bít. Aktivisté se hájili, že zákon sice zakazuje nepovolené shromažďování lidí, ale ne trpaslíků.
Jinou formou protestu, právně složitě napadnutelný, bylo rozdávání nedostatkového toaletního papíru nebo dámských hygienických potřeb zdarma. Někdy šířili letáky s textem: „Občané, pomáhejte policii a bijte se sami.“
Jedna z mnoha ukázek hodnotné moderní architektury ve městě. Poté, co bylo na konci zničeno na 70% městské zástavby, paradoxně vznikl rozsáhlý prostor pro nové a zde mnohdy velmi zajímavé stavby a instituce.
Jeden z hojně navštěvovaných vnitřních dvorků s vyhlášenou restaurací ukrývá také aktuální angažované graffiti, to posílá válečného zločince Putina do Norimberku, což je připomínka poválečného soudu s největšími válečnými zločinci v tomto německém městě.
Stará jatka (Stare Jatki) je úzká ulička s hrázděnými historickými domky, ty jsou typické pro německá města, které v minulosti sloužily jako masné krámy. Dnes se zde nachází Pomník jatečných zvířat, ta jsou vyobrazená jako bronzové sochy hus s vejcem, koz s lejnem, prasete a prasátek, kachen, kohouta, králíka a telete. V bývalých krámcích nabízejí suvenýry a hodnotné umělecké předměty.
Na vstupní bráně je nápis: „Na počest jatečních zvířat! Konzumenti.“
Na fotce si lidé užívají advent na Rynku, Wrocław však zažila ve své historii mnoho krutých zvratů. Od konce 18. století patřilo město Prusku, po sjednocení země koncem 19. století Německu.
Ve volbách do Reichstagu v listopadu 1932 získala NSDAP ve Wroclawi přes 40 % hlasů, v březnu 1933, poté se Hitler stal ministerským předsedou, pak přes 50 %. Již 28. dubna 1933 byl v Tarnogaji (Dürrgoy) zřízen provizorní koncentrační tábor pro odpůrce režimu, fungoval do srpna téhož roku. Během Křišťálové noci v listopadu 1938 byla vypálená nejen Nová synagoga, jedna z nejokázalejších v tehdejším Německu. V roce 1933 žilo ve městě přes 20 tisíc Židů, do roku 1939 poklesl jejich počet na polovinu. V tehdejší věznici ve městě bylo popraveno i mnoho českých vězňů.
Do roku 1944 platilo Dolní Slezsko mimo dolet spojeneckých letadel za tzv. „protiletecký kryt Říše“. Rudá armáda v lednu 1945 překročila hranice Slezska, tehdy byla Wrocław prohlášená za pevnost německé obrany na linii Odry. Obležení města začalo 13. února 1945, německé jednotky se bránily ještě několik dnů po pádu Berlína do 6. května 1945, Němci nechali srovnat se zemí zástavbu kolem Kaiserstraße (150 domů a dva kostely) a proměnili ji v letiště, vzlétlo odtud pouze několik letadel. Dva tehdejší velitelé obrany města po válce ve své knize prohlásili: Prohráli jsme, ale byli jsme stateční jako Sparťané u Thermopyl.
Tříměsíční boje přinesly smrt šesti tisícům německých a osmi tisícům sovětských vojáků, o život přišlo 80 tisíc civilistů (včetně tří tisíc sebevrahů), dalších 90 tisíc jich zahynulo při chaotické lednové evakuaci, bylo zničeno či poškozeno přes 70 % zástavby města včetně mnoha památek.
Hned po osvobození na základě jednání spojenců přicházely do města první skupiny polských „pionýrů“ hlavně v rámci organizovaných transportů zejména z východních území postoupených Sovětskému svazu, samozřejmě současně, stejně jako u nás, probíhalo vysídlování Němců.
Prohlížím si se zájmem tyto obrovské tmavé bochníky chleba v jednom ze stánků. Od obsluhy se dozvídám zajímavé informace. Chléb váží 3,5 kilogramů a je kváskový z žitné mouky. Na něj se nakladou další ingredience, hlavně masové, nahoře nesmí chybět kousky nakládaných okurek.
Obrovské krajíce s chutnou přílohou nasytí celou rodinu.
Lidé se fotí v typickém „hrnečku“, v tom zde pijí punč, svařené víno a další horké nápoje. Snažím se fotit vše zajímavé a neobvyklé, v tu chvíli si paní vzpomene na film Titanik a já současně zmáčknu spoušť.
Loučíme se s adventními trhy ve Wroclawi a těšíme se opět někdy ve městě Na shledanou.
Zdroje:
https://www.cerkiew.net.pl/katedra/#utm_content=card&utm_term=wroclaw%20kostel%20sv.%20Vincenta&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vratislav_(m%C4%9Bsto)#:~:text=Vratislav%20(polsky%20zvuk%20Wroc%C5%82aw%2C%20n%C4%9Bmecky,t%C5%99et%C3%AD%20nejv%C4%9Bt%C5%A1%C3%AD%20m%C4%9Bsto%20v%20Polsku.
