Článek
Americký dirigent, hudební skladatel, klavírista, pedagog, hudební popularizátor a televizní hvězda se narodil v roce 2018 a zemřel v New Yorku v roce 1990. Patřil mezi nejvýznamnější dirigenty své doby a byl prvním americkým dirigentem, který získal mezinárodní uznání. Jako zručný klavírista často dirigoval klavírní koncerty od klaviatury.
Leonard Bernstein se narodil do rodiny ukrajinských Židů původem z města Rovno. Již od dětství docházel na hodiny klavíru, v roce 1939 absolvoval studium hudebních oborů na Harvardu, poté studoval hru na klavír, dirigování a orchestraci na Curtisově institutu ve Filadelfii (1942).
Dne 14. listopadu 1943 „zaskočil“ za nemocného dirigenta Bruna Waltera u Newyorské filharmonie, kde působil od září téhož roku jako asistent. Tento záskok odstartoval jeho profesionální kariéru. V letech 1945-1947 byl hudebním ředitelem Newyorského Symfonického orchestru. Po smrti Sergeje Kusevického v roce 1951 se stal na mnoho let vedoucím třídy dirigování v Tanglewoodu. Na počátku roku 1947 Bernstein přijal pozvání Palestinského orchestru a přijel do Jeruzaléma v tehdejší britské mandátní Palestině (dnešní Izrael), aby dirigoval několik koncertů.
O svých zážitcích z této cesty napsal Bernstein svému příteli:
V těchto lidech je síla i oddanost, jež jsou obdivuhodné. Nikdy si nedají tuto zemi vzít, to by raději nejdřív zemřeli. A jejich zem je krásná tak, že se to nedá popsat.
Situace je napjatá a nepředvídatelná, orchestr výborný a plný nadšení (první zkouška dnes ráno). Mávl jsem taktovkou, a před koncertní síní zazněl jako doprovod hlučný výbuch. Klidně jsme pokračovali v práci. Tak to tady chodí. Včera večer z našeho hotelu unesli jednoho Angličana, dnes vyletěla do vzduchu policejní stanice, na náměstí byl zničen náklaďák – a život jde dál. Tančíme, hrajeme boogie-woogie, procházíme se kolem Středozemního moře (které je jako z pohádky) a doufáme v to nejlepší.
Leonard Bernstein, v dopisech svému příteli.
V letech 1958–1969 se stal hudebním ředitelem Newyorské filharmonie (831 koncertů). Poté až do své smrti hostoval u významných orchestrů (Bostonský symfonický orchestr, Izraelská filharmonie, Londýnští symfonikové, Vídeňští filharmonici), operních domů a na hudebních festivalech po celém světě. Oživil celosvětový zájem o dílo nejen Gustava Mahlera.
Hned po rozšíření televize v 50. letech začal uvádět popularizační pořady, zasloužil se o obeznámení širší veřejnosti s vážnou hudbou. Tyto pořady získaly řadu ocenění (např. 11 Emmy). Leonard Bernstein tak přivedl mnoho Američanů k vážné hudbě. Pořady se také vysílaly v České televizi a byly velmi zajímavé a Bernstein měl obrovské charisma, to si pamatuji dodnes.
Poté, co se stal šéfdirigentem Newyorské filharmonie, vytvořil programy pro dospělé a především pro mladé, ty byly nejpopulárnější. Bernstein v nich zasvěcoval diváky do tajů hudby a představoval významné skladby a hudební skladatele. Vybrané scénáře Koncertů pro mladé publikum později vyšly knižně – kniha se stala bestsellerem - (v českém překladu LB: O hudbě - Koncerty pro mladé publikum. Praha: NLN, 1996).
V sobotu 23. prosince 1989 po pádu Berlínské zdi tam odjel dirigovat tři koncerty Beethovenovy symfonie č. 9. Symfonie byla zvolena kvůli symbolice, protože sólisté a sbor zpívali „Freiheit“ (svoboda), místo „Freude“ (radost). Tato slova Bernstein schválně zaměnil, kvůli oslavě bratrství a vzájemné svobody po svržení Berlínské zdi. Po návratu domů se cítil úplně vyčerpaný.
Do Československa přijel poprvé od roku 1946 na Pražské jaro 1990. Během komunistické totality odmítl v zemi Východního bloku koncertovat, požádal jej o to Rafael Kubelík. Na závěrečném koncertu hudebního festivalu dirigoval ve Smetanově síni Obecního domu Českou filharmonii. Na programu byla Beethovenova symfonie č. 9.
Od poloviny 50. let dvacátého století Bernstein trpěl jako těžký kuřák rozedmou plic, později bral silné léky a povzbuzující prostředky na podporu svého hektického života. V dubnu 1990 mu byl diagnostikován nádor na plících. Svůj poslední koncert dirigoval 19. srpna 1990, v listopadu zemřel na infarkt myokardu ve svém bytě v rezidenci Dakota House u Central Parku.
Jako skladatele nerozlišoval mezi hudbou „vážnou“ a „populární“, ale mezi „dobrou“ a „špatnou“. Pro Bernsteina nějaké umělecké škatulkování neplatilo. ve svém díle ukázal, že i díla populární kultury mohou být zároveň velmi hodnotná.
O tomto geniálním hudebníkovi vznikl americký životopisný film Maestro uvedený do kin koncem loňského roku. Film režíroval Bradley Cooper, ten film také produkoval spolu s Martinem Scorsesem, Stevenem Spielbergem a Toddem Phillipsem. Scénář napsal Cooper spolu s Joshem Singerem. Film je založen na životě dirigenta, skladatele a klavíristy Leonarda Bernsteina. Hlavní role ztvárnili Carey Mulliganová jako jeho manželka Montealegre a Cooper jako Bernstein. Ve vedlejších rolích účinkují Matt Bomer, Maya Hawkeová a Sarah Silvermanová.
Film byl poprvé uveden na Benátském filmovém festivalu 2. září 2023, byl nominován na Zlatého lva. Dne 20. prosince 2023 byl zveřejněn na Netflixu. Organizace National Board of Review a Americký filmový institut zařadily film do žebříčku deseti nejlepších filmů roku 2023. Film také obdržel čtyři nominace na Zlatý glóbus.
Tento kus Berlínské zdi si přivezl z Berlína, kde hrál Bethovenovu 9. symfonii u právě zbořené Berlínské zdi.
"Jsou Židé bílí? zné otázka na tabuli. Každý se může svobodně vyjídřit.
V samoobslužné kavárně muzea si sami načepujete nápoj a sami zapkatíte výslednou sumu. V útulném prostředí mají na stolech čerstvé květiny v umělohmotných vázách s pestrobarevnými vzory.
Zdá se, že Bernsteinova mše z roku 1971 má k „židovské“ hudbě tak daleko, jak jen se to mohlo skladateli podařit, jde o neortodoxní dílo, bylo objednáno pro otevření Kennedyho centra ve Washington.DC, bylo pranýřováno pro svou teologickou neúctu, a že je zjevně napsáno v hudebním stylu Leonarda Bernsteina. Skladatel dílo popsal jako „divadelní kuso pro zpěváky, hudebníky a tanečníky“, pro sólistu, smíšený sbor, chlapecký sbor, orchestr, pochodovou kapelu a elektrickou kytaru. Kromě hudebníků a tanečníků, kteří se objevili na pódiu, dílo zahájil playback se smíšeným pěveckým sborem a perkuse hrající z reproduktorů umístěných mezi publikem. S tolika hudebníky a uměleckými formami zároveň bylo toto „rouhačské“ dílo pro tradiční katolíky (Kennedy byl prvním katolickým prezidentem USA) zjevně matoucí a mnoho Židů přemýšlelo, co se „jejich Lenny“ tím snaží říct.