Článek
Váh protéká Slovenskem, ochraňuje před povodněmi rozsáhlá území, jeho vodní síla vyrábí energii, vodní nádrže vybudované po celém toku slouží k rekreaci a zábavě. Rybáři okolo řeky mají nečekané úlovky. Okolo nejdelší slovenské řeky Váh (460 km) se rozprostírá krásná a rozmanitá příroda s mnoha zajímavostmi a atrakcemi k poučení, pobavení a relaxaci.
Jako milovníci vody ve všech podobách se moc těšíme na obnovenou tradici plavby na vorech, slovensky pltích, na řece Váhu. Nedaleko Vrútek nastupujeme na pltě a svěřujeme náš osud do rukou zkušených vorařů.
Váh v tomto místě obtéká vrchol Domašín vysoký téměř 600 metrů ze tří stran. Při pohledu na okolní husté lesy mě napadne, že tady asi neřádil kůrovec jako například u nás v Jeseníkách a dalších českých horách.
V Karpatech ojedinělý říční reliéf zde vznikl postupným zařezáváním řeky do zdvihajícího se pohoří na přelomu třetihor a čtvrtohor. Tak vznikl Strečenský průsmyk.
Domašínský meandr byl v roce 1978 vyhlášen přírodní památkou, rozkládá se na ploše 80 hektarů. Váh byl vždy využíván pro plavbu vorů, kdysi byla tato část řeky nejnebezpečnějším úsekem zdejší voroplavby. Po odstřelu dvou největších skal zasahujících do řeky, Margity a Besné, je zde již bezpečněji. Přesto jsme i my zdolali několik úseků s mohutnými peřejemi.
Jako čiperná fotografka neustále hledám co nejhezčí záběr a úhel pohledu, taky nechci mít na všech fotkách vlasaté hlavy spoluplavců: „Teď nevstávejte, budou peřeje,“ upozorní mě jeden z našich dvou vorařů a zároveň průvodců. Trochu to houpe a studí voda protékající našimi sandály. Je horko, a tak se nebráníme tomuto předem avizovanému osvěžení.
Nikdo z nás nežije na Slovensku, ale o místní dění se zajímáme: „Na Slovensku je teď složitá situace, že,“ ptáme se místních lodivodů.
„Jo, v září se všechno vyřeší,“ už se zjevně nemůže dočkat starší lodivod.
Napadne mě, že v září se na Slovensku konají parlamentní volby. V průzkumech vede bývalý premiér Robert Fico a jeho strana SMER. Fico je kontroverzní politik s mnoha skandály a podezřeními. Po vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky v roce 2018 si lidé na demonstracích vyžádali demisi jeho vlády. Vzpomínám si na začátky jeho panování, kdy do Žiliny k uctění památky obětí holokaustu u památníku dorazil s milenkou.
Právě vyšel článek ve slovenském DenníkN upozorňující, že na kandidátkách pro blížící se volby má SMER mnoho policií stíhaných kandidátů pro různé delikty.
Tok váhu i v tomto úseku kopíruje frekventovaná silnice ze Žiliny směr Košice. Cestou po Slovensku jsme spatřili několik hotových i budovaných úseků dálnice směr Košice. Tyto části netrpělivě očekávané autostrády na východ Slovenska již několik let stojí bez užitku kvůli nevyřešeným problémům s ochránci přírody, při projektování se na ně asi zapomnělo.
Během návštěv v okolí Žiliny, odkud již slouží dálnice vesměs v blízkosti Váhu až do Bratislavy, jsem měla možnost sledovat její výstavbu. O co jednodušší a levnější je stavba dálnic v Čechách a na Moravě oproti hornatému terénu na Slovensku s všudypřítomnými nadjezdy a tunely, vždy mě při pohledu na rozsáhlou a složitou stavbu napadlo.
Také dvoukolejná železnice většinou vede okolo řeky, právě zde však protínají masiv pohoří dva tunely, my musíme meandr obeplout.
Mezi Strečnem a Vrútkami na trati Žilina - Košice byly vybudované tři železniční tunely. Rakousko-Uhersko budovalo důležité dopravní trasy, ty přispěly k rozvoji říše. Bankrot monarchie v roce 1870 rozvoj zastavil, pokračování výstavby tehdy umožnil převážně soukromý kapitál.
Na území Slovenska byla klíčová pro rozvoj této části monarchie Košicko-Bohumínská dráha. Náročný horský terén s úzkými údolími si vyžádal výstavbu celkem 5 tunelů, mezi nimi v roce 1888 proražený Strečnianský tunel o délce 524 metrů. Před druhou světovou válkou se stala trať dvojkolejnou, což si vyžádalo prodloužení délky tunelu a vybudování dvou nových tunelů.
Při úpravě stávajícího a výstavbě nových tunelů došlo k přemostění silnice v zúženém prostoru Strečnianského průsmyku. Původní jednokolejnou železniční trať tato silnice křižovala, to komplikovalo a zdržovalo povoz.
Druhý jednokolejný tunel byl dokončen roku 1939. Třetí, dvoukolejný tunel, byl dokončen ve stejném roce z důvodu narovnání trasy.
V období 2. světové války byl prostor Strečnianského průsmyku důležitým strategickým místem kvůli železnici směřující na bojiště na východě. Během Slovenského národního povstání a koncem války zde probíhaly těžké boje a železnice byla opakovaně poškozena.
Povstalci tunely během SNP zatarasili vlaky, Německá armáda tunely i mosty přes Váh poškodila. Oprava začala hned po válce, v plném rozsahu byla doprava obnovena v roce 1946.
Během plavby míjíme na pravém skalním ostrohu rozsáhlou zříceninu Varínského hradu, taktéž Starhrad, na protějším břehu se tyčí nad Váhem taktéž zřícenina hradu Strečno, nedávno zde proběhla rozsáhlá rekonstrukce.
Starhrad byl postaven na ochranu staré povážské cesty u brodu. Hrad je poprvé zmíněn v roce 1267. Název Starý hrad se používá po postavení hradu Strečno, který převzal strážní funkci, poprvé připomínán 1348.
Od roku 1443 patřil Starhrad rodu Pongráců, ti si v 16. století vybudovali v nedalekých Krasňanech pohodlnější renesanční zámek. Hrad poté obývala pouze posádka až do 18. století, tehdy začal hrad chátrat.
Zřícenina Starhradu je přístupná z železniční zastávky Nezbudská Lúčka naproti hradu Strečno podél Váhu. Cesta dále pokračuje na hřebeny Krivánské Malé Fatry.
Bitva o Strečenský průsmyk během SNP probíhala od 31. srpna do 3. září 1944 na strategické trati pro zásobování německé armády na východě.
Již 24. srpna 1944 partyzáni zatarasili jeden z tunelů. V té době vstoupila německá vojska na území Slovenska. Na odpor Němcům se postavila část slovenské armády, 29. srpna 1944 večer oficiálně začalo Slovenské národní povstání (SNP).
Do bojů SNP se zapojil také francouzský partyzánský oddíl složený z uprchlých zajatců.
Probíhaly zde boje o strategické tunely a mosty. Němci měli zkušenou a vyzbrojenou armádu na rozdíl od nově se formujících jednotek partyzánů. Francouzi měli na tomto úseku obrovské ztráty, na břehu Váhu na vrchu Zvonice byl postaven v roce 1956 památník francouzských partyzánů, je tam pohřbeno přes 50 osob.
Přes neúspěch povstalců byl tak zpomalen postup Němců na Martin a na povstalecká území.
Během bojů byly poničeny nýtované železniční mosty, ty byly po válce opraveny.
Strečno je dnes zřícenina hradu na vysokém skalním ostrohu nad řekou Váh ve Strečenském průsmyku. Hrad střežil cestu a výběr mýta v údolí Váhu. Později jej dobyl Matúš Csák Trenčianský. V 15. století se stal hrad majetkem uherských královen Barbory Celjské, manželky německého císaře Zikmunda, a později jejich dcery Alžběty.
Hrad byl za vlády císaře Leopolda I. pobořen a od té doby chátral. Kompletní rekonstrukce areálu byla provedena koncem 20. století, je zde pobočka Povážského muzea. Na hradě Strečno byly filmovány exteriéry amerického filmu Dračí srdce.
Váh v tomto úseku vytváří kouzelnou soutěsku, právě připlouvají naše vory do přístaviště v obci Strečno.
V obci Strečno pod rozsáhlým hradem žije přes 2500 obyvatel.
Obec vznikla okolo místa na vybírání mýta. Do roku 1848 byla obec součástí hradního panství Strečno.
U silnice vedoucí ze Žiliny do Vrůtek je na vršku Zvonica od roku 1956 umístěn Památník francouzských partyzánů.
V tomto místě probíhá od roku 2019 obnovený provoz kompy, tedy přívozu. Také my jsme se zde vylodili, k dispozici hladovým a žíznivým cestovatelům je poblíž malý bufet.
Tradice této kompy začala v roce 1923. V roce 1959 během velké povodně byla kompa zdemolována a její provoz tak skončil. Provoz byl po celkové rekonstrukci zařízení obnoven v roce 1993, kompa sloužila dalších 25 let. Poté kvůli poškození konstrukce došlo k další opravě. Od 18. května 2019 kompa opět slouží denně od 4:30 do 22:30 místním i turistům včetně převozu automobilů přes Váh.
Takovýchto úzkých domků dříve dřevěných je v obci Strečno okolo silnice mnoho.
V obci Strečno probíhá do konce roku 2023 oprava a vylepšení lávky pro pěší a cyklisty.
Na lávce přes řeku Váh po více než 60 letech provozu je potřeba provést stavební úpravy nosné konstrukce, zvýšení nosnosti a úpravu šířky pro cyklodopravu. Smluvní cena díla je přes 584 tisíc Eur včetně DPH.
Partnery tohoto přeshraničního projektu jsou také kromě Žilinského kraje Moravskoslezský kraj a obec Strečno. V obci se buduje zároveň 2,2 km dlouhá cyklostezka obcí Strečno kolem Váhu k lávce.
Po uzavření lávky ji nahrazuje intenzivní provoz kompy, což umožňuje dohoda se Slovenskými elektrárnami o zabezpečení dostatečného průtoku vody Váhu kvůli plynulému provozu kompy.
Stejnojmenný hrad stojí v žilinské čtvrti Budatín nad soutokem řek Váhu a Kysuce.
Byl postaven jako strážní hrad koncem 13. století u brodu na soutoku. Byla zde celnice, vybíralo se clo. Hrad měl mohutné opevnění. Původně královskou pevnost počátkem 14. století získal Matúš Csák, jeho obranná zeď dodnes tvoří obvod zámku.
Od roku 1487 vlastnil zámek Gašpar Szúnyog (maďarsky komár). Renesančně upravil stavbu v 16. století do harmonického celku i navenek řešením fasád.
Po vymření rodu Szúnyogú vlastnili zámek Csákyové až do roku 1945.
Okrouhlá věž v rozsáhlém areálu Budatínského hradu je dobře viditelná z vlaku jedoucího okolo po železniční trati Bohumín - Košice.
V Zámku je umístěna také expozice Povážského muzea o drotárech. Zde drátěná socha drotára.
Celá expozice je velmi působivá a umělecky hodnotná. Připomíná mi slovenské drotáry putující až do Ostravy, kde se vždy postarali o naše prasklé porcelánové mísy. Drotáři jsou známí po celém světě, mnozí provozovali své dílo až v Americe.
Vystaven je také dobový drátěný lustr. Drotári nedrátovali jen rozbité mísy vcelku, také vytvářeli obdivuhodná umělecká díla.
Myslím, že dodnes lze vytvořit klec na ptáky jen ručně.
Do těchto unifikovaných drátěných košíků jsme ukládali nákupy v prvních samoobsluhách.
Drátěný šperk kombinovaný s perletí. Jedna místnost expozice je věnovaná působivým drátovaným šperkům.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_o_Stre%C4%8Densk%C3%BD_pr%C5%AFsmyk
https://www.kompastrecno.sk/
